Román

Nejprve ale pár slov o samotném pojmenování Říma, tedy italsky Roma. Jak tohle jméno vzniklo, se neví jistě, předpokládá se, že Rumon či Ruma bylo nejstarší jméno Tibery řeky, která dnešním Římem protéká. "Etymologie nejasná," říkají o původu těchto starých slov odborníci. Z pojmenování Říma pak vzniklo slovo romanicus, římský, a spojením lingua romana, románský jazyk, se začalo říkat lidovým jazykům, které vznikly z latiny, tedy francouzštině, italštině, španělštině. Latina v té době sloužila jako vznešený, vzdělanecký jazyk nadnárodní. Ale i v lidových, románských jazycích se začalo tvořit. Například veršovaná vyprávění o udatných rytířských činech; takovému dílu se ve starofrancouzštině začalo říkat romanz, což tehdy neznamenalo nic jiného, než že jde o dílo psané v národním, románském jazyce, tedy ne v latině. Ze starofrancouzského romanz vzniklo francouzské roman a německé roman, z něhož je naše pojmenování velkého prozaického epického útvaru, románu, který se vyvinul mimo jiné také z oněch veršovaných rytířských vyprávění zvaných romanz.

Michal Novotný

Výraz romance vznikl podobně. Dnes je to pojmenování menší lyrickoepické básně často s milostnou tematikou, vyznívající optimisticky. Ve 14. století se tímto slovem ve španělštině nazývaly básně s osmislabičnými verši přednášené za doprovodu hudebního nástroje; jejich tématem pak v 16. století byl především boj španělských křesťanů s Maury. Španělské pojmenování těchto básní vzniklo z provensálského romans, románský, římský a opět neznamenalo nic jiného než informaci, že jde o díla, která nejsou psána latinsky, ale národním, lidovým, románským jazykem.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.