Romantismus

Romantismus se stavěl proti racionalismu, oproti rozumu zdůrazňoval sílu lidských citů, kladl důraz na fantazii, odmítal jakékoli normy, etické i duchovní, východiskem umění učinil člověka-tvůrce. Bylo to umění vyhraněně subjektivistické a individualistické. V duchu romantismu tvořili Byron, Puškin, Muset, Novalis, Shelley, u nás Mácha, Němcová, Erben... Romantismus se však projevoval nejen v literatuře, známe i romantismus hudební a výtvarný. Ze skladatelů sem paří Weber, Schubert a třeba Chopin, z výtvarníků například Delacroix. Ale toto není uměnovědná rubrika, a tak se pojďme vrátit k jazyku, k původu slova romantismus.

Michal Novotný

Opět ho najdeme v italském pojmenování Říma, ve výrazu Roma. I když Roma je až takříkajíc dědečkem výrazu romantismus, jeho otcem je slovo román, které vzniklo z Roma, jak jsem tady o tom před pár dny mluvil. Říkal jsem tehdy, že slovem román se původně označovala veršovaná vyprávění o rytířských dobrodružstvích, dodám, že slovo román si do 19. století uchovalo význam označení čtení zajímavého, dobrodužného, fantastického, tajemného. O tvorbě autorů, kteří nastupovali koncem 18. a počátkem 19. století, se říkalo, že je románová, románová ve smyslu zajímavá, dobrodružná, fantastická, individualistická. Z tohoto původně asi lidového a možná trochu ironického přirovnání se pak vyvinul oficiální název celého uměleckého směru. V knížce Václava Flajšhanse Živá slova je zajímavý údaj o tom, že německý spisovatel Ludwig Tieck vydal roku 1800 knihu Romantische Dichtungen, tedy Romantické básně, což dalo jméno nejen uměleckému směru, ale i romantice jako takové. O romantice ještě zítra a také dojde na rmen, rostlinu, jejíž pojmenování rovněž vzniklo z italského názvu Říma.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.