Růžový sad v Lidicích rozkvetl všemi barvami. Připomíná bolesti války i poválečnou naději

30. červen 2020

Výlety s Vltavou

Největší audioportál na českém internetu

Sad míru a přátelství v Lidicích získal nejvyšší možné ocenění od Světové federace růžových společenství | Foto: Památník Lidice

5:27

V době vypálení obce Lidice v červnu roku 1942 kvetly růže – a tato květina se později stala inspirací pro založení tamního Sadu míru a přátelství. Růžový sad v Lidicích nyní kvete všemi barvami.

Růžový sad v Lidicích je jedno z největších rozárií u nás.

Návštěvníci najdou na ceduli i druh každé sazenice růží. Vedle je pak seznam dárců, kteří park podpořili

Ústřední motiv sadu je růže. Růže tvořená rudočernými květy přímo v centru, ostře ohraničená buxusem, je památkou lidickým mužům

Jakmile park začne kvést, počet návštěvníků se násobí. Lidé se v něm procházejí i pozdě večer

V sadu najdete růže pnoucí, sadové, pokryvné nebo třeba velkokvěté

Růže v sadě doplňují i různé další květiny

Různobarevné růže v „poupěti“ připomínají památku lidických dětí

8 fotografií

Myšlenka založit vedle místa tragédie sad plný růží vznikla v 50. letech minulého století a napadla Barnetta Strosse, britského lékaře a politika, který se už za války angažoval ve prospěch založení nových Lidic. Vypálení obce v roce 1942 ho hluboce zasáhlo. A protože obec Lidice byla částečně i hornická (ačkoli podle nových poznatků to platilo jen částečně) a Stross se celý život zasazoval o práva horníků, založil hnutí Lidice Shall Live, do kterého pozval na 3 tisíce anglických horníků. Ti se svou sbírkou významnou měrou podíleli na poválečné výstavbě nových Lidic.

Sad míru a přátelství v Lidicích|foto:Kateřina Havránková

Stross stál pak v roce 1954 i za myšlenkou založit Sad míru a přátelství. Lidice nedlouho nato navštívil Harry Wheatcroft, jeden z proslulých britských pěstitelů růží, který jednal s architekty, projektující nové Lidice. Wheatcroft zároveň i vyšlechtil odrůdu Lidice. „O rok později se do Velké Británie vydává delegace lidických žen, aby převzala skoro 5800 sazenic,“ popisuje průvodkyně Památníku Lidice a vnučka jedné z přeživších žen Ilona Svobodová.

Nezůstalo jen u nich. Ohlas na založení sadu byl veliký a do Lidic začaly posílat sazenice růží i okolní státy. Největšími dárci byla Británie, dále pak Německo, SSSR, Čína, Rakousko nebo Maďarsko. Projekčně na sadu pracovali František Marek a Bohumil Kavka. Rozárium zdobí sochy Karla Hladíka. Půlkruh, který zdobí erby měst s podobným osudem jako Lidice, navrhl Bedřich Stefan.

Čtěte také

Lidický růžový sad je mezi světovou elitou. Dostal nejvyšší ocenění

Růžový sad prošel různými fázemi, z nichž nejtěžší přišla paradoxně po listopadu 1989. „Tehdy přestaly chodit dotace, sad upadal a řada růží i zašla,“ popisuje Ilona Svobodová. K obnově výrazně přispěly intervence někdejšího starosty Lidic Václava Zelenky u tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála. Památník se dostal pod správu Ministerstva kultury a začala důkladná obnova. Na ní se podílel Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích, konkrétně Pavel Bulíř. Růžový sad v Lidicích se dočkal před pěti lety nejvyššího ocenění od Federace růžových společenství.

PRAKTICKÉ INFORMACE:

Sad je volně přístupný, parkovat lze přímo u něj na placeném parkovišti patřící k muzeu. Růže kvetou po celé jaro a léto prakticky až do podzimu, nejvhodnější doba pro návštěvu je však jaro a brzké léto.
Každá sazenice je popsána na mapě uprostřed sadu.
Pokud chcete také přispět na údržbu sadu a zasadit svou růži, zavolejte předem do památníku a sázení dohodněte.

autor: Kateřina Havránková