Rychtář

Primátor patří do velké skupiny slov, která pocházejí z latinského primus, první. Ze stejného primus vznikla i slova primář, primáš, primadona, primát, prima, primární a mnoho dalších. Primátor je první muž ve městě, historicky první konšel.

Slovem konšel se označovali ti, kterým my dnes říkáme zastupitelé či radní. Původně byli konšelé dosazováni pánem města, později voleni, ale jen z rodin starousedlíků. Jak přesně slovo konšel vzniklo, odborníci nevědí. Za jisté ale pokládají, že tento výraz má románský základ, že určitě souvisí s latinským slovem consul, původně radní, a francouzským conseil, rada, a tudíž je příbuzné se slovy konzílium, poradní sbor, konzultovat, ptát se na radu, a ovšem i konzul, což je dnes pojmenování určitého řekněme druhu diplomatických úředníků.

Také výraz rychtář má latinský původ a také s rychtářem je příbuzných mnoho běžně užívaných slov, z nichž do některých bychom to na první pohled neřekli. Nejprve si ale o vývoji významu výrazu rychtář. Původně šlo o zástupce vrchnosti ve správě obce. Šlechtic či král si do dnes bychom řekli zastupitelstva jmenoval svého člověka, rychtáře, který míval soudní pravomoci, například pro svého pána v obci vybíral dluhy. V letech 1420 až 1547 se slovem rychtář označoval jakýkoli úředník městské rady, který měl soudní a dnešní češtinou řečeno policejní pravomoci. Po roce 1848 se slovo rychtář stalo označením prvního muže v obci, představeného obce; rychtář bylo totéž, co dříve purkmistr a dnes starosta či primátor. Slovo rychtář se k nám dostalo ze středohornoněmčiny, kde rihter znamenalo správce, soudce, řídící, což bylo od rihten, řídit, které v moderní němčině zní richten a které pochází od regere, řídit. Z regere, a tedy příbuzná s výrazem rychtář, jsou slova rektor, direktor, dirigent, direktiva, regent, regiment, region, korektura, režim a také režie.

Na závěr nám zbyl starosta, což bude stručné, už kdysi jsem tu říkal, že slovo starosta nesouvisí, aspoň ne nějak přímo, se slovy starat se a starosti, starosta je z přídavného jména starý. Je ale důležité vědět, že slovo starý mívalo trochu jiný význam než dnes. Kdo byl starý, nebyl ještě nemohoucí, byl to člověk dospělý, zralý, takříkajíc pevně stojící. Ostatně právě se slovesem stát má slovo starý společný indoevropský základ. Představitelé obce bývali mužové zkušení, zralí, jižní Slované jim říkali stařešinové. Pro opravdu staré, nemohoucí lidi měli naši předkové pojmenovaní vetch, z něhož jsou v moderní češtině výrazy vetchý a veteš.