Siréna

Takže technické zařízení. Slovem siréna však označujeme i krásnou, svůdnou, někdy k nepravostem či přímo do záhuby svádějící ženu. Nevypadá to, že by zde byla souvislost - zvuk ječivě ohlašující třeba letecký nálet a krásná svůdnice. A přece tu spojitost je. I ta technická zařízení i ty krásné ženy se jmenují podle sirén, bytostí, které se vyskytují v řecké mytologii. Technická zařízení podle toho, že mytologické sirény vydávaly kvílivé zvuky a svůdnice podle toho, že sirény těmi zvuky a možná i svou krásou lákaly muže do záhuby.

Sirény byly dcery říčního boha Acheóla a Múzy tance Terpsichory, vynikaly především krásným hlasem, na což byly tak pyšné, že vyzvaly k soutěži samotné Múzy. Což neměly dělat, protože Múzy nejen vyhrály, ale ještě k tomu Sirény potrestaly na zjevu; od té doby byly Sirény nahoře krásné ženy a dole ptáci. Z hanby se pak přestěhovaly na ostrov nedaleko Skylly a Charibdy, kde svým zpěvem lákaly na břeh námořníky. Když se jim to podařilo, a podařilo se jim to skoro vždycky, plavce zardousily a vysály mu krev. To "skoro", které jsem použil v minulé větě, znamená, že mytologie přece jen zná dva případy, kdy se plavci sirénám ubránili. Jednak se to podařilo Argonatům, když se vraceli se zlatým rounem. Zpěv Sirén přehlušil jeden z Argonautů Orfeus svou nepřekonatelnou hrou na lyru. Odysseus pak na Sirény a jejich zpěv vyzrál trochu drsněji. Svým spoluplavcům zalil uši voskem a sám se nechal přivázat k lodnímu stožáru.

To, co jsem tu dosud o Sirénách vyprávěl, se o nich říká nejčastěji. Jsou ale i jiné verze. Mluví se například o tom, že původně byly Sirény podsvětní bytosti, jakési Múzy podsvětí. Říká se také, že ptačí podobu s křídly dostaly proto, že byly opakem přelétavých žen, že nebyly přístupné lásce. Můžeme se však také dočíst, že Sirény neměly dolní polovinu těla ptačí, ale rybí a jsou tak předobrazem různých těch pouťových vodních panen. Ale že jejich hlas dal jméno zvukovým zařízením a jejich svůdnost dala pojmenování nebezpečným ženám, je nepochybné.