ŠKATULE, HEJBEJTE SE

Jenže co to vlastně je hra Škatule, hejbejte se, které se také říká Škatule, škatule hejbejte se, eventuálně Škatulata, hejbejte se. A proč se v té hře hýbou právě škatule, což jsou, jak píše Slovník spisovného jazyka českého, hovorově krabice a obrazně, přičemž zpravidla hanlivě, také něco, co krabici připomíná, například panelákové domy nebo nehezké starší ženy.

Podívejme se nejprve do jazykového zákulisí slova škatule. Je to slovo přejaté, dostalo se do češtiny, ale například také do polštiny, ukrajinštiny a do ruštiny, z latiny asi prostřednictvím středověkých lékáren. Ve středověké latině bylo slovo scatula, které znamenalo krabička, skříňka. Z latiny je také německé Schatulle. Tyto informace nás tedy k řešení záhady škatulí v dětské hře nepřiblížily. Řekněme si aspoň něco o hře samotné. Pozoruhodné je, že náš největší znalec her spisovatel Miloš Zapletal, necítil potřebu tuto hru ve svém obsáhlém čtyřsvazkovém díle podrobněji popsat. Konstatoval prostě, že ji každý zná, že ji hrály už naše prababičky a že to musí být dobrá hra, když vydržela tak dlouho. Takže si bez pomoci odborníka řekněme, že princip té hry spočívá v rychlé výměně míst hráčů mezi označenými stromy, přičemž stromů je vždy o jeden méně než hráčů. Což ale záhadu s hýbáním krabic také neřeší.

Aspoň částečné vysvětlení najdeme v etymologickém slovníku Václava Machka. Tam se píše, že nejspíš nešlo o škatule jako krabice. Že základem jména hry je starý název šachů. Těm se latinsky říkalo scacus, přičemž šachovnice byla scactabulum, případně scatabulum. Latinský název šachovnice, šachů či šachových figurek ve zkomolené podobě škatulata, původně tedy ne škatule, přešel do dávné dětské hry. Jak přesně a proč vlastně, o tom se už neví nic.