Marcela|hezkou noc přeji,
na školní léta vzpomínám ráda, i když jsem vyšla školu v roce 2005 . To víte mám dva obory za sebou . Jeden jsem ukončila v roce 2002 , tříletý obor pomocná síla do kuchyně a druhý jsem ukončila v roce 2005. ¨Pečovatelka.¨Co se týče školy tak na speciálce v pohodě, všichni bez problémů až na mě , a asi šest mých kamarádů. Vědělo se že jsem dost jak to říci šprt.
Tak že když jsem šla umývat tabuli. Tak po mě cákali spolužáci vodou takovým způsobem, až jsem musela jít domů ve věcech co jsem měla na tělesnou výchovu.
Jinak na učitelé a učitelky vzpomínám každou chvíli. Na učitele Tichnu kterého jsme měli na fyziku a chemii , na všechny třídní zvláště na učitelku Martínkovou se kterou jsme měli jeden týden supl a tak nás v 5 třídě učila tančit macarenu . Skladbu od Los end Rios.
Ale ty lumpárny byly každou chvilku, na účilišti jsme měli učitelku, a všichni jsme jí přezdívali tučňák. Protože se i tak kolébala .
Ale co se týče mě a poznámek , tak většinou to bylo jen takové jako že chybí úkol. Jinak vzpomínám moc ráda , na svoje spolužáky a spolužačky.
Na svoje učitele a učitelky. Moc ráda bych se tam vrátila, ale když si vzpomenu ty písemné práce, úkoly a nebo třídní schůzky. Tak nevím zda by se mi ještě chtělo .
Přeji hezkou dobrou noc Marcela z Děčína
Alena|Hezký večer. Vždycky jsem školu milovala a velmi ráda jsem do školy chodila, i když s odstupem času musím přiznat, že to bylo někdy i hlavně kvůli spolužačkám a spolužákům, protože ve škole bývalo i veselo. Hodně vzpomínám na základku, protože tam vlastně chodili kluci i děvčata, tam byly ty první lásky dětské i ty pozdější, to bývala pěkná léta. Ale víte, co mne vždycky na našich srazech fascinuje? Že i po těch mnoha letech si vždycky vedle sebe nějakou "náhodou" sednou ty spolužačky a ti spolužáci, co se měli rádi a stále si mají co říci, jako to bývalo dříve za těch dětských let našich prvních lásek.
Vašek|Reaguji na Franze. Ono snad bylo vyznamenání v první,druhé,třetí třídě? Že o tom nic nevím.Když něco vykládám do rádia,tak alespoň neplácám hlouposti Franzi.Jinak v šedesátých letech se za zlobení běžně klečelo v koutě u umývadla a ještě horší bylo zůstat za terest po škole s ředitelem vesnické pětitřídky. Největší průšvih byla poznámka v žákovské, za kterou následoval adekvátní trest doma od tatínka.Nikdo by si tehdy nic nedovolil k učitelům a pokud, tak by byl doma trest o to větší od rodičů a především od tatínka.Dnes to je opačně a učitel aby se vůbec bál jakýmkoliv způsobem žáka pottrestat.To jsme to dopracovali s tou "demokracií" 32 let po listopadovém puči.
Jiří Dokládal se Stupkové s OL|Hezký večer děkuji za každodenní noční linku paní moderátorko Jaruško Barboříková moc děkuji za Téma ,abych se přiznal Já jsem se učil celkem rád, protože Jsem naučil psát a číst . Já chodil do Školy na Stupkovou v Olomouci . Vždycky rád vzpomínám na učitelky a ucitela , který Nás všechny žáky učil dobrému chování a taky Nás učil. V dílnách Nás kluky pán učitel naučil mnoho . Vždycky rád Budu vzpomínat . Lumpárny ve škole Jšem nedělal Já byl od svých spolužáků o 2 roky Starší ,taky Jsem byl klidné kamarádské povahy , která Mě zůstala do dnes. Zdravím všechny posluchače co poslouchají milé rádio Český rozhlas v č.republice a děkuji do studia rádia Českého rozhlásku Zlín nebo Jinde se srdce moc děkuji s pozdravem Jirka s Olomouce se Stupkové ❤️. Dobrou noc Budu se těšit i příště přátelé ať se vám Všem moc daří s pozdravem nejvěrnější posluchač Jirka se Stupkové s Olomouce
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER PANI JARUŠKO A POSL.N.L.TAK JÁ ZA SEBE MUSIM ŘÍCT ŽE VE ŠKOLE NIC MOC,TO BRATRU VLADIMÍROVI TO PÁLILO LÉPE ASI TO MĚL PO TATKOVI,ALE V ŽIVOTĚ MĚ TO NĚJAK NEPOŠKODILO VZDĚLANĚJŠÍ DOPADLI HŮŘ.DOUFÁ ŽE PRAVNOUČATA DOPADNOU TAK JAK BUDE SPOLEČNOST POTŘEBOVAT.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Dana|Dobrý večer všem. Já vzpomínám na školní léta s obrovskou radostí, na lumpárny i nepříjemnosti, za měsíc máme sraz po 5O. letech od maturity a to bude večer plný vzpomínek, i když už někteří z našich řad chybí. No a na základce? To je už opravdu hodně dávno, od topení ve starých kamnech, naolejovaných starých podlah, kde se nesmělo spadnout na zem, protože to nešlo vyprat, útěk oknem celé třídy, když před školou stál kolotoč, různé poznámky v žákovské knížce, ale přesto nezapomenutelné zážitky. Nedávno jsem objevila krásné rukou psané taháky na kouscích papíru, tak jsem si je vlepila do alba s fotkami.
Helena + Matylda|Vyjímečná 5 za POZNÁVÁNÍ ptáků.JÁ vyvolána s otázkou, řekni mám stěhovavé PTÁKY.MÁ roztomilá odpověď,podle babičky z Hradce Králové,která říkala.Vy jste jak stěhovaví ptáci,tam kde je TÁTA tam máte hnízdo.Čili odpověď soudr.učitelce naše rodina je plná stěhovavých ptáků včetně Tatínka.Tatínek mi za 5 koupil zmrzlinu.zdraví Ostrava.
franz|lumpárny ? Nevzpomínám, že by-jsem byl někdy účasten. Ale vztah k škole, kantorům a spolužákům, když to tak dnes s odstupem času hodnotím, byl vždy nějak mimo. Stával jsem se jistým předělem mezi. Což ústilo jistou neposlušností a neuznáváním nadřízených. Ne , že bych se choval neslušně, ale jisté mé sebevědomí mi nedovolovalo překročit tuto hranici. Kamarády jsem měl většinou z starších ročníků, lumpárny spolužáků se mi zdály dětinské. Tento můj postoj vedl k tomu, že jsem se ve škole nudil a druhé straně nezbývalo, než aby toto mé chování pravidelně hodnotilo zápisy do žákovské knížky, tak jako průklepákem psané, neustále vyrušuje a okolí baví hloupostmi. Na mé školní výsledky to nemělo žádný vliv, od 1. -9. třídy jsem měl vyznamenání. Bylo zajímavé, že jsem se stal vrbou pro spolužáky a měl informací, které mi poskytovaly bezproblémový přístup do " života " dění. Měl jsem všeobecnou důvěru. Musím mimo třídu, Františku vezmi knihu, sedni si na první lavici a předčítej spolužákům. Pravděpodobně jsem nezamkla můj dům, Františku , zaběhni a zkontroluj. Tento dopis je potřeba odnést ihned do sousední školy, Františku. Kantoři věděli, že se ve škole stejně nudím, tak jsem dostával úkoly podobného rázu a mne to těšilo. Taháky ? To bylo na střední a vysoké škole. Harmonika do levé ruky a levým palcem se listovalo. Perfektní příprava. Byli kantoři, kteří když vás t.z.v. načapali, tak hodnotili tuto přípravu kladně. Stejně ale je svatosvatá pravda, že pod svícnem bývá největší tma. První lavice nebyly hlídány a tak tam byla opravdu největší možnost si pomáhat při písemným úkolech nedovoleným způsobem. Všechny posluchače zdraví z chaloupky pod lesem v Bílých Karpatech, Franz. Ten, který je dnes spokojený, že může na stará kolena žít blíže lesům, kopcům, loukám ,než tomu mraveništi velké civilizace.
