STARÁ BELA

Význam podivného slova bela ze zmíněných úsloví myslím všichni známe. Takže se ani nemusíme dívat do Slovníku spisovného jazyka českého, abychom zjistili, že jde o expresívní vyjádření významu nic. Když něco stojí za starou belu, nestojí to za nic, když o něčem vím starou belu, nevím o tom takříkajíc ani ň.

Původ výrazu bela odborníci rozšifrovali tak, že si ve staré ruštině všimli výrazu bela či běla, kterým se označovaly peníze eventuálně i jiná platidla. A protože v současné ruštině existuje slovo bělka, což je pojmenování zvířete, kterému my říkáme veverka, vznikla následující teorie o původu slova bela jako synonyma pro nic. Podle ní to všechno má původ v dobách, kdy staří Rusové platili za zboží veverčími kůžemi. Jak víme, za platidlo, v dobách, kdy se ještě nepoužívaly kovové peníze, sloužilo leccos. Naši předkové k placení například používali plátěné šátky, jak o tom dosud svědčí podobnost slov plátno a platit. Staří Rusové pak kůže bělek, veverek neboli bel. Když něco stálo za starou belu mělo to stejnou hodnotu jako stará, zpuchřelá veverčí kůže, tedy žádnou, nestálo to za nic.

Zbývá odpovědět na otázku, proč Rusové říkají veverce bělka, tedy vlastně bílá, když veverka je jak známo hnědá či zrzavá. Bělka je prý původně sibiřské pojmenování veverky, které se do celého Ruska rozšířilo z krajů, kde je velkou část roku sníh, a pro zvířata je tedy výhodné, aby měla bílou srst. Na další otázku, kterou si kladu nad tou hezkou teorií o původu slova bela jako synonyma pro nic, se mi nepodařilo najít odpověď. Jak se to slovo nebo snad celá ta úsloví dostala ze starého Ruska, možná dokonce až ze Sibiře, až do naší střední Evropy se v žádných knihách neřeší.