Stavíme budky pro ptáky. Na co si dát pozor?

Výroba ptačích budek má u nás dlouholetou tradici, je to jedna z nejjednodušších forem, jak ptákům pomoci. Budka musí splňovat několik základních parametrů:

1) nesmí do ní pršet ani sněžit, tedy musí mít dobře vyřešenou střechu
2) musí být dostatečně hluboká – máme na mysli vzdálenost od vletového (vstupního) otvoru ke dnu, aby do hnízda, které si tam ptáci postaví, nedosáhla kočka nebo kuna
3) neměla by být hlubší než 30 cm, v opačném případě tam ptáci nosí mnoho stavebního materiálu a tím jim zbytečně přiděláváme práci
4) má mít větší základnu než 12 x 12 cm (v těch nejmenších rády hnízdí sýkory a další dutinoví ptáci)

„Vletový vstupní otvor děláme většinou kulatý,“ popisuje Jaroslav Škopek. „Nejmenší průměr otvoru je 28 milimetrů, například pro sýkoru uhelníčka nebo modřinku. Nejčastěji vyráběný průměr je 32 mm, což využívají hlavně sýkory koňadry, rehek zahradní či lejsci. Takzvaný špačník pro špačka obecného se dělá s otvorem 45 mm. Budka je pak o něco větší se základnou přibližně 15 x 15.

V ptačí budce v parku Jezerka se usídlili spíš pavouci|foto: Jolana Nováková

Polobudky se říká budkám, které můžeme umístit přímo na chalupu nebo na dřevník. Část přední stěny mají napůl otevřenou a nahrazují ptákům přírodní polodutinu, třeba díru po vypadlém kameni ve zdi. Takové budky osídlují například rehek domácí, konipas bílý nebo konipas horský. Polobudka by měla mít šikmou střechu směrem dopředu, z toho důvodu, aby na okraj vletového otvoru nemohly usednout sojky a straky,“ dodává ornitolog Jaroslav Škopek.

Čtěte také