Středeční Noční linka: Letní tábory: Místo nezapomenutelných zážitků

3. červenec 2024

Milí posluchači, dnešní Noční linka bude plná vzpomínek na letní tábory! Jezdili jste na ně jako děti, nebo jste je objevili až později třeba jako lektoři? Byly pro vás tábory zdrojem nezapomenutelných zážitků a přátelství?

Rádi bychom slyšeli vaše příběhy a vzpomínky. Co vás na táborech bavilo nejvíce? Byly to hry a soutěže, noční bojovky, táboráky s kytarou, nebo snad dobrodružné výlety do přírody? Jaké máte nejlepší vzpomínky a co jste se na táborech naučili? Potkali jste tam přátele na celý život?

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Jana|Zdravím všechny linkaře, téma je letní a děti toho táborového věku asi NL neposlouchají, tak vzpomínáme my. Jako dítě jsem na táboře nebyla, i když ta možnost byla. Nechtěla jsem. Pak jsem studovala a jako praxi jsem jela na pionýrský tábor jako vedoucí. Snad jsem vás názvem "pionýrský" nepolekala. Jela jsem s dětmi Bytostavu Ostrava do Rapotína u Šumperka, tedy kdyby někdo z těch dětí NL poslouchal. Dnes to budou už lidé pokročilejšího věku. Tehdy tábory byly na tři týdny. Nebyly mobily, rodiče za dětmi nejezdili, psaly se dopisy a koresponďáky. V Rapotíně bylo koupaliště, trochu studená voda, ale několikrát jsme se koupali. Byli jsme na zámku Velké Losiny, na exkurzi ve Sklárnách Rapotín, také jsme byli v Karlově Studánce a na Pradědu. Pravidelné vycházky do lesů a táboráky s programem byly hodně oblíbené. Měla jsem pátý oddíl a spalo se ve stanech s podsadou. V areálu byly sprchy s WC, jídlo vařily kuchařky a hlavními vedoucími byli dva budoucí ostravští herci, tehdy studenti vyšších ročníků konzervatoře. Oni se starali o zábavu a byla to pro ně dobrá možnost se předvádět. Nějaké bobříky jsme také plnili. Já jsem tehdy měla 21 let a patřila jsem k nejstarším vedoucím. Dodnes mám diplom s větou: Nejsou ty děti tvoje? Za tu dobu jsme si vytvořili pěkný vztah, ale po táboře jsme se setkali jednou a už více ne. Tak to v životě bývá. Tábory učí děti samostatnosti a to je k nezaplacení. Jana
Helča z Bohumína|Zdravím noční linku! Na tábory jsem jezdila jako dítě, pak jako instruktorka, pak jako vedoucí. Dneska i v sedmdesáti jezdím vždy v prvním týdnu v září na seniortábor na Rališku na Horní Bečvu. Nevadí, že máme šediny, berle, umělé zuby, brýle, cukrovku a další neduhy. Tam můžeme znovu jako děti zažívat hry, soutěže, stezku odvahy, karneval, vaření v kotlíku, hledání pokladu, výlety, besedy, morseovku, šifry, olympiádu, diplomy... a i když trvá jen týden, všichni na něm omládneme o pět let a zase se těšíme na další rok. Letos máme téma Máme rádi zvířata a už se těším na stejně praštěné vrstevníky.
frantisek svaricek|Dobrý večér p.Jaruško a posl.N.L. Néjvětči zážitky pro mě bylo poznáváni všeho nového,mezi to patři i seznamování se s přáteli z NOČNI LINKY, děkuji jím i za osobní setkáni .Zdravi,FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC
Marcela|Dobrý večer milá Jarko a všichni milí linkaři :-) Ano i já jsem jezdila na skautské tábory v letech 1989 až 1999. Byli jsme dívčí oddíl. Nezapomenutelná tři orlí pera, hlídky, bobříci, Foglarovky, potok Mastník, vatry zář, zvučící dřevo, vztyčená vlajka....nezapomenutelná vůně ohňů..... Nyní chodí na skauta tři z mých čtyř dětí a zrovna dnes jsme začali balít na tábor.....díky za krásné téma a dnes...tu nejlepší moderátorku Jarku, kterou si s mým švagrem nenecháme nidky ujít :-) děkujeme Jarko a někdy se třeba potkáme v Medjugorii. Se srdečným pozdravem Marcela okr.Písek
Jaroslav |Dobrý večer všem, na tábory jsem jezdil po vojně v 70. letech minulého století. Mělo to sice trochu ideologický nádech ale nám to vůbec nevadilo.. Tábor pionýrský jak se tomu tehdy říkalo pořádala základní škola v našem bydlišti, suroviny dodalo zemědělské družstvo, takže finanční nároky nebyly velké..Plnili jsme všechny možné úkoly jak jste říkala v úvodu dnešní linky. Měl jsem na starost oddíl starších chlapců a ty zrovna stále někoho poslouchat moc nebavilo. Takže jsme založili fotbalovou jedenáctku a vyzívali k utkání ostatní tábory. Většinu utkání jsme vyhrávali a když jsme porazili tábor z Brna, tak naše hrdost byla neskutečná!!! A já jsem zase po celodenním starání se o děti po večerce organizoval u živého ohně pro vedoucí/asi 15 lidí/ hru na pravdu. Každý vyprávěl průběh svého dosavadního života, co se mu povedlo ,co nepovedlo, koho si chtěl vzít za partnera a nemohl atd. někdy to bylo veselé a také se občas plakalo...To je prostě život...A vám chci sdělit , že jste nejlepší redaktorka nočních linek, pohotová a inteligentí a navíc velmi krásná. Mějte se moc fajn.Jaroslav z Blanska
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer. Nikdy mě rodiče na tábor nedali. Jsem ale rád. Asi bych se tam necítil dobře. Máma mi jednou dokonce pohrozila, že když budu zlobit, pojedu na tábor. Navíc jsem už jako malý četl knížky o historii a slovo „tábor“ u mě nabralo děsivé konotace. A ty mi zůstaly. Vzpomínám ale na jeden skautský tábor v údolí u Přibyslavi. Tam jsem jel před mnoha lety navštívit jistou dívku. Jmenovala se Magda. Znal jsem ji ze školy a často jsme si povídali. Líbila se mi. Pozvala mě, abych se přijel podívat. A když jsem opravdu přijel, zdálo se mi, že ani moc ráda není. A já jsem z toho byl tenkrát špatný. Závidím těm, kteří na táboře potkali svou spřízněnou duši. Závidím a zároveň jim to přeji. Třeba někdo z posluchačů táborovou lásku zažil. I na jejich příběhy se těší a z Myšlína srdečně pozdravuje Michal.

Související