Šupy neboli šupiny
Před několika dny jsem zde mluvil o původem německém výrazu šup, který používáme ve slovním spojení poslat někoho někam šupem, a včera jsem v souvislosti s českým zvukomalebným slovesem šoupat mluvil o českém citoslovci šup, kterým označujeme rychlý pohyb a které používáme také jako výzvu k rychlému provedení něčeho.
Kromě těchto dvou slůvek šup, německého a českého, existuje v češtině ještě další šup, ten, který se objevuje ve slovním spojení "mít jen pár šupů", kterým vyjadřujeme, jak známo, situaci, kdy jsme téměř jaksi v platební neschopnosti, kdy nemáme skoro žádné peníze. Tyto šupy jsou nespíš také německé, ale nepocházejí jako šup, kterým někoho někam posíláme, z německého Schub, tedy postrk. Tento peněžní šup nejspíš pochází ze slova šupina, protože ty nejlehčí, a tedy nejméně hodnotné mince se často přirovnávaly k rybím šupinám. Jenže, řekl jsem, že tento šup je německý, a pak mluvím o českém slově šupina. Nemluvím o českém slově, šupina je slovo původem německé. Do této podoby si naši předkové, ostatně podobně jako staří Poláci, změnili německé Schuppe. Není ale jasné, zda si staří Čechové slovo šupy jako pojmenování nehodnotných peněz utvořili ze slova šupina, tedy zda toto slovo vzniklo v češtině, nebo zda ho už s tímto významem přejali z němčiny. Ve Frísku totiž někdy na přelomu 11. a 12. století měli minci o velmi malé váze, které říkali Schuppen, šupina, a odtud se slovo šup jaksi už hotové mohlo dostat k našim předkům.
Mezi šupinami a penězi existuje ještě jaksi pověrečná souvislost, někteří lidé si šupiny dávají do peněženky, aby se jich držely peníze. Jak tato pověra vznikla, opravdu nevím. Zato vím, že německé Schuppen s největší pravděpodobností vzniklo ze slovesa schaben, tedy škrábat, oškrabovat. Rybí šupiny jsou to, co se ze zabitých ryb škrábe, oškrabuje.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
