Sýček smrt nenosí. Dávná pověra vznikla díky nočnímu lovu hmyzu a zvláštnímu zvuku, který sova vydává
Myslíte si, že je možné udělat si z nočního ptáka, jakým je sova, domácího mazlíčka? Je pravda, že poté, co vtrhnul do kin seriál filmů o čaroději Harrym Potterovi, chtěla mít doma sovu spousta lidí. Mnozí z těch ptáků ale nedopadli dobře. Sova totiž není andulka nebo kanárek, a patří do odborných rukou sokolníků.
Petra Pavlicová se už od svých patnácti let věnuje sokolnictví. Zpočátku chovala sovu pálenou, dnes má doma na vesnici sýčka obecného. Je to malá sovička, která dosahuje hmotnosti nejvýš dvou set gramů. „Sýček byl u nás rozšířený, dnes je to nejohroženější sova,“ říká Petra Pavlicová s tím, že v České republice žije možná sto párů.
Sýček obecný patří mezi noční ptáky. To ale neznamená, že ve dne není schopný létat, nebo že je dokonce slepý, jak se učívalo ve školách. „Sovy perfektně vidí,“ říká Petra Pavlicová. „Přes noc loví denní ptáky, ti jí to přes den vracejí a útočí na ni, takže se před nimi musí schovat,“ vysvětluje. Složitější je u sovy rozeznat pohlaví. Je to možné podle velikosti, samice bývá větší, ale nejpřesněji určí pohlaví krevní testy.
Pokud se někdo rozhodne chovat sovu jako domácího mazlíčka, musí počítat s tím, že to není zvířátko na mazlení. To je kvůli nebezpečí poškození per dokonce i nežádoucí. Nikdy se také nenaučí vykonávat potřebu na určité místo, a nejvhodnější potravou je syrové maso. „Ideálně přirozené, což jsou myši,“ říká sokolnice s tím, že pokud nemá chovatel stodolu plnou myší, tak je to poměrně finančně náročná záležitost. „Pokud člověk nemá lásku k dravcům, k sokolnictví, tak je chov spíš na obtíž,“ říká Petra Pavlicová.
O sýčkovi se říká, že přináší neštěstí, dokonce i smrt. Tuto jeho nezaslouženou pověst zavinil zvyk lovit noční hmyz na osvětlených místech. Navíc u toho vydává zvuk, který slyšíme, jako pojď, pojď. „Když to bylo na hřbitově, hořely svíčky, přiletěl sýček, říkal svoje pojď, pojď, jakoby lákal do světa mrtvých,“ říká sokolnice, která si svého sýčka, samičku jménem Tutma, dokonce vozí ve speciálním dřevěném boxu do práce. „Tutma si sama skočí do boxu, v kanceláři ho otevřu, Tutma vyskočí na skříň, poskakuje, pozoruje lidi,“ popisuje s úsměvem Petra Pavlicová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.