Táňa Fischerová v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vám všem, kteří jste si Tandem naladili, přeje hezký den Jan Rosák. Mým dnešním hostem je žena, kterou znáte nejen jako herečku, ale také jako angažovanou občanku. Dovolím si říct, že má charakteristický a pro mě uklidňující způsob projevu. Prostě vítám herečku a také političku Táňu Fischerovou. Dobrý den. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsme na začátku roku 2011. Nevím, jestli jste si už zvykla psát to nové datum, já teda ještě pořád ne. Dneska máme dvanáctého ledna. Zatím nevíme, jaký ten rok bude. Jaká jsou vaše očekávání, tak i o tom si budeme povídat a to hned po písničce. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Táňa Fischerová je tedy hostem dnešního Tandemu a jsme na začátku roku 2011. Můžeme možná malinko zrekapitulovat ten rok 2010 a tak trošičku malinko vzhlédnout k tomu, co nás čeká. Jaký byl ten minulý rok z vašeho pohledu? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Já myslím, že nepatřil ani k těm nejhorším, ani k těm nejlepším. Ono to dost často drhlo a musela jsem se snažit překonávat různý drobný nepříjemnosti a překážky. Naštěstí nepřišla žádná veliká. A měla jsem pocit, že totéž vidím i kolem sebe a ve společnosti, že teda rozhodně to nebyl rok nějak radostný, na kterých bych já vzpomínala, ale jako každý rok vždycky přinese něco dobrýho a něco špatnýho. Pro mě bylo krásné léto, protože jsem konečně mohla být téměř tři měsíce se svým otcem, kterýmu bude 90 v létě, a se svým synem s postižením a vlastně mi dělalo velkou radost, že se o ně můžu starat a přitom v přírodě. Takže jsem to pojala jako ozdravný pro nás pro všechny tři a to pro mě bylo dobrý. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ani politika vám nedokázala zkazit náladu? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, tak ta nám kazí náladu všem a pořád. Ale já se pořád učím snášet ty věci zlé, aniž bych byla úplně vnitřně roztříštěna na tisíc malých kousíčků, jako když se rozbije zrcadlo, protože ono se to opravdu těžko snáší a přiznám se, že právě tady cítím velkou úzkost i obavy do toho nového roku, protože když vidím, jak lidi, kteří vlastně opravdu neprojedli tady ten rozpočet, ale víceméně se vždycky snažili nějak žít, aby přežili, tak jak na tom budou hůř, tak to mě opravdu docela trápí. A musím říct, že už na začátku roku například za mnou přišly nějaký dvě babičky, jestli bych jim nevypomohla, že nemají na činži. A to mě docela trápí, protože já skutečně si nedovedu představit, když to půjde takhle dál, jak tenhle typ lidí bude žít. A to je pro mě docela velká tíha na duši. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já si říkám, my jsme si za doby tady vlády komunistů pořád potichu stěžovali, že je to špatný, teď si taky pořád stěžujeme, jak je to špatný. Co si takhle říkají třeba lidi v Anglii, ve Francii, v Německu? Myslíte si, že si taky furt takhle stěžujou? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, tak jak to sleduju, tak přibývá demonstrací a to opravdu ... Podívejte se na Francii, že jo. V Paříži to bylo mnoho milionů opakovaně v ulicích a stejně jim to nepomohlo, zdá se. Aspoň zatím. Pokud vím, je to totéž v Anglii. Studenti si stěžují na školné. Zdá se mi, že do určité míry se to děje všude. Záleží jenom na tom, jak ta společnost je zvyklá třeba, a Francouzi zvyklí jsou a myslím, že na západě jsou víc zvyklí do ulic ... U nás pořád to máme spojený s tím, že to vlastně je něco, co se nedělá, co není úplně v pořádku. Ale já jsem takovej demonstrační typ. Já jsem vždycky chodila taky na demonstraci a docela jsem to měla ráda. Teď poslední dobou chodím míň, protože přece jenom cítím, že už jsem trošku starší a že to je taky na těch mladších. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že ty demonstrace, že s tím nějak můžou hnout? Jestli tam náhodou nemrzneme zbytečně. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Ono to něco samozřejmě vyjadřuje. Když by člověk vůbec nic neudělal, tak potom jde do tý hospody, dá si pivko a je zoufalej a stěžuje si tomu kamarádovi a to já nemám moc ráda. Takže já si myslím, že je to nějaké vyjádření občanskýho názoru, že člověk má jít a má se spojovat s ostatníma a upozorňovat na to, že není všechno v pořádku. To určitě ano. Stejně tak jako podpis petic. Já patřím k těm, co velmi často něco podepisují, protože já se neumím rozhodnout, co je víc a co je míň. Prostě když někde jde o, já nevím, lidi, kteří nemůžou spát kvůli hluku nebo když jde o nějaký les nebo louku nebo když jde o kulturu nebo prostě já se neumím rozhodnout, co je víc a co je míň. Ale všichni nám nadávají, že jsme věční podepisovači petic. A já si pořád myslím, že to patří k demokracii, že prostě je to vyjádření občana. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak určitě a myslím, že to nejvýraznější vyjádření občana by měly být volby, protože kdo nechodí k volbám, ať si pak nestěžuje, což není samozřejmě váš případ. Naopak vy jste přímo jaksi si šla i spálit ty ruce do té politiky jaksi osobně, takže vy máte právo kritizovat. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom minulém povídání před písničkou s mým dnešním hostem Táňou Fischerovou jsme se trošičku dotkli i politiky. Zatím malinko. Já si myslím, že to taky s cestováním, které nás teď čeká, souvisí, protože Táňa Fischerová tou politikou, tak v podstatě taky tak trošičku cestuje v tom dobrém slova smyslu samozřejmě myslím. Ale já bych teď chtěl spíš začít cestováním praktickým, protože to je přece jenom to, co naše posluchače taky hodně zajímá. Jste velká cestovatelka nebo ne? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Nejsem velká cestovatelka a nikdy jsem nebyla. Je pravda, že za toho minulýho režimu vyjet ven bylo prostě vyjet okno do svobody a člověk se nadechl a najednou viděl funkční svět. Takže tenkrát to samozřejmě pro mě mělo ten přídech toho zjevení jakýhosi funkčního světa. Taky jsem byla pouze dvakrát, protože dostat příslib nebylo vůbec snadný, takže se mi dvakrát podařilo prolomit teda tu zeď. A to, na to vzpomínám teda moc ráda, protože to bylo po všech stránkách přínosný. A když se člověk vracel potom přes ty naše hranice a viděl zas ty pohraničníky a psy a cítil vinu jenom za to, že jede zpátky a že si třeba koupil jednu housku se salámem navíc a už se cítil vinnej, tak to bylo přesně to, v čem jsme žili. Takže tenkrát to pro mě mělo tenhle ten přídech něčeho úžasnýho. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenomže, zase se vracím k té politice, pak jste se stala političkou a jako taková jste měla příležitost vycestovat samozřejmě i třeba do destinací, do kterých se našinec dostává i dneska hodně těžko. Teď mám na mysli třeba vaše cesty do Běloruska nebo na Kubu. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, já jenom musím, Honzo, tady upřesnit, že já jsem za svého působení ve sněmovně ani jednou nevyjela na žádnou služební cestu. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nebyly služební cesty? Aha. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Já jsem prostě na ty cesty nejezdila, já nevím proč ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy nejste typickej nebo nebyla jste typickej poslanec. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Nebyla jsem typický poslanec, nebylo mi to příjemný, cítila jsem tam hodně formality a nějak jsem nechtěla. Takže já jsem se ze všech těch cest vymluvila. Občas mě lákali, protože chtěli, abych tam byla taky, ale mně se prostě povedlo nikam nejet. Ale zato jsem byla na těchto dvou cestách, který ovšem jsme si platili my a který byly soukromý a vyjela jsem jednak do Běloruska s Petrem Bratským a Walterem Bartošem. To spíš šlo přes Člověka v tísni. A potom jsme jeli na Kubu za disidenty jim dovízt nějaký léky a kontakty. Protože to bylo nesmírně důležité a někdo tam jet musel. A musím říct, že obě ty cesty pro mě byly nesmírně významný, protože první byla do Běloruska. A tam, když jsme přiletěli, tam člověk nikdy neví, co se může stát. Měl s náma jet ještě Sváťa Karásek a ten nedostal už vízum, protože tam byl předtím a něco tam řekl nevhodnýho, takže tam to cítíte. Přiletíte na to letiště a už víte, že se nějak ten prostor smrsk, že je tam úzko, že tam na vás koukají jinýma očima. A samozřejmě že když jedete ... My jsme tam jeli zpívat nějaký věci pro disidenty. To nám dokonce zakázali, zavřeli tu kavárnu, kde to bylo domluvený dva měsíce předtím, to byl báječnej tam diplomat z naší strany, který to tam domlouval. A takže jsme museli hledat náhradní prostory na tom velvyslanectví a celý to bylo takový, jako kdy se člověk vrátí proti proudu času, ale horší. To napětí a něco ve vzduchu tam bylo mnohem ... Taky víte, jak dopadly teď ty volby, jak tam opravdu jde o život. To opravdu není legrace. A to pro mě bylo hodně poučný. Musím říct, že když jsme odlítali zpátky, tak jsem cítila tu velkou úlevu, že jsme tím vlastně prošli bez úhony a že jsme snad je trošku povzbudili, i když naše osudy byly rozdílný. My jsme se vraceli do svobody a oni v tom žili dál se všemi důsledky, který to pro ně mělo a mohlo mít a který já už ani neznám. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Táňa Fischerová měla příležitost setkat se nejenom tedy jako herečka, jako umělkyně, ale i jako politička, jako angažovaná žena se spoustu nesmírně zajímavých osobností. Čili to si myslím, že jaksi vám nikdo nevezme tyhle ty zkušenosti, ale třeba máte sen o tom, že byste se chtěla setkat s někým, s kým to třeba už ani není možné, protože prostě tady fyzicky bohužel není a ráda byste se s tou osobností potkala, popovídala? Zkuste tak teoretiky zasnít se, zafantazírovat. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, ono by jich hlavně bylo víc. Určitě by to nebyl jenom jeden, protože mě ta historie hodně baví a často se vracím k té české, mluvím teď o české historii proti proudu času k těm lidem, k těm velkým osobnostem, který tady žily a který něco pro tu zemi udělaly, ale zejména z toho duchovního pohledu, protože stavitelů je vždycky hodně a to zůstává. Samozřejmě ta krása památek, ale tím pádem je tady taková linie lidí, kteří mě oslovili hodně a třeba bych moc ráda potkala Přemysla Pitra, což byl člověk, který tady šel taky proti duchu tý doby, protože v době všeobecný nenávisti se staral o ty vyvržený děti, o lidi, který zůstávali stranou. Odtud třeba pana Rejnka, básníka. Já když vidím, já mám jeho fotky na tom Petrkově, jak tam v brejličkách a zimníku v zimě reje do těch destiček a krmí prasata a při tom píše nádherný básně a maluje úžasný věci, reje teda do těch destiček, tak to je taky člověk, který ve mně vzbuzuje nesmírnou úctu a touhu se ho aspoň dotknout a i pohled na tu fotku mi nějak něco říká. No, ale teď se hodně zabývám Janem Ámosem Komenským, protože jsem shodou okolností dostala několik jeho knih, a tak poprvé v životě, protože já jsem taky věděla, že je to jaksi důležitá osobnost, která něco znamenala, ale nikdy jsem to dílo neznala. No, ono totiž se moc neprodává. Takže když něco chcete koupit, tak máte spíš problém. Teď něco vyšlo a já jsem se k tomu dostala a navíc jsem si ještě ve vlastní knihovně naštěstí, kterou máme, našla knížku Komenský o sobě, kde jsou jeho osobní listy z doby, kdy psal po celé Evropě všemožným lidem a musím říct, že moje úcta k němu vzrostla tak strašně, že si uvědomuju, jak je inspirativní i do dnešní doby. Jednak jeho dílo je opravdu nadčasový a bohužel se mu nikdo nevěnuje. A jemu naslouchaly všechny velké osobnosti tehdejší doby a byl přijímán od švédský královny Kristýny, já nevím, až do anglickýho parlamentu jel. Takže to byl člověk, který byl velmi ctěný. Ale hlavně ten jeho neuvěřitelný život. Když se mu zhroutilo úplně všechno, kdy přišel o dvě rodiny, o dvě ženy, kdy mu vyhořelo celý dílo a kdy byl věčným štvancem, kdy nikdy neměl domov a přitom se staral o ty svoje ovečky. A stále toužil po té duchovní posile, tak když si čtu jeho slova dneska, když říká třeba nejlepší léčení je půst a skromnost a kdy je skutečně pokorný, říká já jsem přišel o všechno, ale já vím, pane, že to tak má být. Já to přijímám se vším a ta cesta k tobě je to jediný, co mi v životě vlastně stojí zato. Tak to je velmi inspirativní pro mě pořád i teď. Ta veliká síla, veliká pokora, veliká odolnost a přitom to obrovský dílo, protože on se trápil světem, nikoli sám sebou. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se říct, že jedna velká osobnost za druhou putuje dnešním povídáním s Táňou Fischerovou. Komenského po písni vystřídá velikánská osobnost české kultury, herectví, humoru Jan Werich. Jestli se nepletu, tak při vaší poslední návštěvě v Tandemu jste si Jana Wericha taky vybrala, to znamená, že váš vkus se nemění asi. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Vážně jsem si ho vybrala? Tak to máte teda lepší paměť než já. To já už si nepamatuju. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, takže váš vkus se opravdu nemění. Pořád zůstává Jan Werich. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Ale tak Jan Werich byla zase velká osobnost, protože to nebyl jenom bavič. On to byl klaun, filozof a jeho humor byl hlubší. A proto je taky pořád přítomen, protože to není jenom prostě ... Já nemám ráda takovej ten povrchní humor, jak se říkají anekdoty a všichni se kopou do zadku, to se přiznám, že není zrovna moje parketa. Ale ten Werich je právě tím, že šel víc do hloubky a že postihoval ty věci z jakýhosi nadhledu. A to je skutečnej humor, že člověk má nadhled sám na sebou a umí si sám ze sebe dělat legraci. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, ano, ano, to neumí každej. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
A to neumí každý. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Navíc to slovo klaun nebo ten pojem klaun povýšil na opravdu veliké umění. Mimochodem jeho souputník, velký taky Miroslav Horníček to hezky formuloval, myslím ten druh umění a druh humoru, že podává ho jako zabalený bonbon, ať si ho rozbalí ten posluchač sám. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
A to je krásně řečeno, to je přesně ono, že nutí člověka k tomu, aby se zapojil a aby sám myslel a rozuměl tomu do hloubky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak co kdybychom si dali tyhle ty dva zrovna dohromady? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Ráda. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Táňa Fischerová je angažovanou ženou, je také nebo byla také aktivní političkou. To teď zrovna neplatí, že? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
A tak z části to platí, protože jsme založili alternativní, zcela alternativní politické hnutí, klíčové hnutí, takže já jsem předsedkyní. Sice nejsme aktivní v politice zatím, člověk neví, počkejte za 10 let, ale takže se tý politice z této, z tohoto pohledu věnuju, ale to je samozřejmě na okraj. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jste samozřejmě především herečka. A pozor, málokterému českému herci nebo herečce se povedlo být přizván do spolupráce do Bollywoodu. Teď pozor, na začátku není H, je tam B, což je veliký rozdíl, protože to je sice taky veliké filmové studio, ale je v Indii, ale je takové tajemné u nás. Ale mám takový pocit, že Bollywood, ten indický, produkuje možná jaksi v tom kvantu souměřitelný počet filmů jako Hollywood. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Určitě, já nevím přesně, ale je to obrovský číslo. Také je to obrovská země, že jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám to povedlo a k čemu jste tam byla přizvána? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
To byla naprostá náhoda, která ... To tak v životě chodí, že jo. Mě by v životě nenapadlo něco takového, ale to je už asi 4 roky a mně se ta léta pletou, kdy na Vánoce ... Oni tady točili nějaký exteriéry ke svému filmu a onemocněla jim herečka a hledali narychlo někoho, protože tady právě na ten exteriér, který byl asi za 3 dny, potřebovali českou herečku. A dělali konkurs. Když mě zavolali, tak jsem zrovna dělala pečivo, takže se mi moc nechtělo. To bylo těsně před Vánocema. A tak jsem nakonec řekla, když řekli ale bude to ještě potom nějak týden v Indii, tak odmítněte to, tak jsem si řekla dobře, tak já na ten konkurs půjdu, ale byla jsem taková nejistá. A už na tom konkursu se mi zdálo najednou, že vlastně nevím, co je to za film, že toho moc neříkají. Ptali se mě, jestli umím taky bojová umění a jestli mluvím hindsky. Tak jsem znejistěla, protože tu angličtinu, tu jsme dohromady dali, ale dál už jsem ... Tak jsem jim pak řekla víte co, vyberte, máte ještě někoho ... A oni řekli ještě někoho a já jsem řekla vyberte si někoho jinýho. A to jsem asi ... Já nevím, jakmile se člověk takhle postaví k nějaký věci, tak se ty věci odvíjí jinak, než chcete. Takže za dvě hodiny už mi volali, že jsem to teda vyhrála a že mám jít druhej den na zkoušku kostýmů a tam jsem přišla a oni mi dali, pozvali nějakýho řeckýho kaskadéra a ten mě asi dvě hodiny učil s noži. A mně se to přestalo líbit, tak jsem řekla já odcházím, vemte si někoho jinýho. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S noži? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, protože oni tam ty bojový umění, že jo, to je prostě ... A ono šlo o roli jakýsi jeptišky, čili jsem měla, prostě byla jsem oblečená v těch šatech, která se ale promění potom s malým okruhem vlastně takových lidí, kteří žijou v okolí toho takzvanýho prince indickýho a začnou ho chránit a nakonec bojujou a padnou v boji, což jsem netušila samozřejmě a oni s tím dělali velký štráchy, protože oni mi nedali přečíst scénář ani po celou tu dobu, když už jsem byla vybraná, všecko bylo domluvené. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím vás ... jak to? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, že prej je to know-how. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je dobrý, to je ale hodně dobrý. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
A že to se nesmí jako říct. A já jsem jela s takovou úzkostí sama do Indie. Já jsem řekla dobře, já tam teda pojedu, ale někdo se mnou. Jo, jo, určitě z český strany, ještě máme jednoho. To víte, že jsem jela úplně sama, bez scénáře, bez představy, co tam teda budu dělat, jestli mě vůbec najdou na letišti a kdy mě nenajdou, tak se ztratím v Bombaji. A já nejsem velkej cestovatel ani dobrodruh. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste už také řekla v Tandemu, že jo. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
A tentokrát jsem byla sama. Do toho Běloruska, to jsme jeli tři, že jo, to pořád je lepší. Takže pro mě to bylo hodně napínavý dobrodružství. Nakonec jsem tam byla asi 10 dní, poznala jsem Bollywood. Teda je pravda, že to je i samo o sobě zajímavý, protože to jsou prostě haly prázdný v polích. A do těch hal potom najednou přijede štáb, zastaví to něčím, mají tam takový ty větráky, žádný air condition, jsou, přijedou tam takový ty vozy, který jsou pro hvězdy, karavany, pro hvězdy jsou vybavený luxusně a čím níž, tak tím méně. Já jsem měla takovej ten střední, mně si přeci jen přivezli, tak si mě vážili a chodili ke mně na záchod všichni kolegové z Anglie a z Ameriky, který tam dělali ale čurdy v tom filmu, protože tam jsou hvězdy Indové. To je prostě hvězdný kult. Ty se skutečně podobají bohům tam, jo, to je opravdu okolo nich. A to taky, tam ten hlavní představitel třeba přišel o 3 hodiny později a my jsme všichni čekali, až se začne natáčet. Velmi zvláštní to bylo, ale velmi poučný. Jsem moc ráda, že jsem to poznala, ale bylo to zajímavý, no. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych navázal na to, co jsme si tady říkali před písničkou s Táňou Fischerovou, tak v podstatě ta příležitost v indickém Bollywoodu možná bylo také docela takové zajímavé místo v jejím životě. Překvapivá pointa a příležitost zajímavá, která se vyskytla úplně neočekávaně. Ale to bych bral spíš jenom jako epizodu. Myslím si, že i vy to tak, Táňo, berete. Ale dá se říct, že ve vašem životě byly asi mnohem důležitější uzlové body, ale také osobnosti, na které je záhodno a dobře zavzpomínat. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Já myslím, že pro mě klíčová osobnost v mým životě byl Antonín Máša, režisér a scenárista, člověk, kterého jsem potkala, když mně bylo 17, dělala jsem zkoušky na školu, na DAMU, ale vzali mě do Brna. A tehdy si filmaři fotili mladé adepty a on zrovna obsazoval svůj první film a byla jsem vybrána do jeho filmu Bloudění. Ten mě opravdu nejvíc v životě možná nasměroval jednak k tý občanský sféře, protože on byl nesmírně statečnej člověk, kterej se neustále potýkal s tím systémem, nesmírně pro mě jako velká mravní osobnost a i jako umělec on vždycky v těch svejch scénářích měl nějakou osobnost, která se potýká s něčím, hledá sama sebe, hledal tu pravdu. Pro něj pravda a odpovědnost umělce byly to hlavní. A to mi nějakým způsobem předal. Takže to mě nesmírně ovlivnilo, pokud jde o film a názor na umění. Druhý byl asi Honza Kačer, protože ve druhým ročníku jsem dostala díky právě práci na Hotelu pro cizince, svým druhým filmu s Antonínem Mášou, nabídku do Činoherního klubu a tam jsem se zas naučila, to byla ta krásná léta Činoherního klubu, kdy tam byla celá ta plejáda osobností, Petr Čepek, Jirka Hrzán, Franta Husák, Pavel Landovský, Pepa Abrhám, Nina Divíšková, Jiřina Třebická ... Prostě to ani ještě jsem zdaleka všechny nevyjmenovala. A od nich já jsem se to všechno učila. Ale to taky byla úžasná parta lidí, který si rozuměli, který rozvíjeli. Tam ta tvorba byla prostě přítomná a ta radost z ní a ta hra a to objevování věcí. Pro mě to byl takovej start do života, taky jsem si to odnesla i do těch těžkých dob, že jsem měla pocit, že jsem poznala něco hrozně důležitýho a že i když to třeba teď drhne, tak mi to nikdo nemůže vzít a něco vím o tom. Takže Honza možná byl tím dalším a potom to další ... Těch osobností bylo samozřejmě moc, ale ještě bych jmenovala Věru a Pavla Roubalovi. To nejsou lidi od divadla, to byli naopak lidi, který podepsali chartu a který jsem potkala v době, kdy už jsem byla vyhozená ze všech těch ..., jednak z Činoherního klubu, ale potom jsem odešla od Wolkerů, protože se mi narodilo dítě a já potřebovala jsem se o ně starat a tehdy jsem byla docela hodně opuštěná. To bylo po těch sedmdesátých letech a potkala jsem je, který mi prostě řekli dej nám to dítě, vyspi se, žili na venkově, odešli z Prahy a naučili mě žít velmi skromně. Oni si prostě ... Každej večer jsme měli mísu s česnekem, venku byl sníh, měli suchej záchod a přitom jsme se bavili hodně o duchovních a duševních věcech a přitom to byli nesmírně stateční lidi. A to byli možná třetí, který mi ukázali zas tu úplně jinou cestu, která taky je pro mě důležitá, protože jsem se naučila tomu, že některý věci jsou víc než kariéra, než úspěch než takový to pozlátko. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když si dnes povídám v Tandemu s Táňou Fischerovou, určitě bych neměl zapomenout na její občanskou angažovanost. Teď nemyslím politickou, myslím vaši angažovanost v nejrůznějších nadacích a v neziskových organizacích. Co vás teď nejvíc jaksi zaměstnává a taky naplňuje a uspokojuje? 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
No, víte, já jsem taková améba. Já se vlévám téměř do všech a nikde nejsem úplně. Vždycky jsem jenom jedním prstíčkem. Takže jsem v mnoha různých organizacích, ale ono to vždycky znamená jednou dvakrát do roka buď se zúčastnit nějaký akce, kterou potřebujou, nebo jít na správní radu. Samozřejmě číst ty materiály, vědět o tom něco. Ale tu samotnou tíhu táhnou jiní, kteří se o to starají. Taky já jsem prošla různými aktivitami, některý jsem opustila, buď že už fungují, anebo naopak že se zhroutily a přestaly fungovat. Takže já toho mám tolik, že si to už vlastně ani všechno pomalu nepamatuju. Ale je pravda, že teď je všem těm organizacím hůř, protože se všude ubírají peníze. A ten systém se zhoršil v tom smyslu, že vlastně staví jednoho proti druhýmu, protože těch zdrojů je málo, jsou omezený, sponzorů ubývá už tím, že vlastně není tady moc to podhoubí pro charitu, jakkoli se lidi snažej dávat, třeba pokud jde o adventní koncerty, tak dávají většinou ty nejchudší nebo takový ty střední, ale nikdy nám nedávají ti velcí. A tudíž to vede k tomu, že se tu vytvořila určitá soutěživost a to já nepovažuju za dobrý, protože ty organizace by měly táhnout spolu. A vidím, jak to mají těžší a těžší. Takže po této stránce to není moc radostný. Teď sociální služby mají dostat o 10% míň a to je podle mě nesmírně citelně zasáhne. Takže ono to není jenom radostný a já vlastně často zůstávám lapena v tý síti těch žádostí. Pořád někde prosíme o peníze, dejte, dejte a musím říct, že mě už lidi nemají rádi, protože jak se někde objevím, tak mají strach, abych zas někomu neříkala o peníze. A to není moc příjemný. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nenastínila jste tedy krásnou světlou perspektivu, ale přesto věřme, že ten rok 2011, že bude třeba o něco lepší než ten minulý i v tomhle tom smyslu, o čem jsme si teď zrovna povídali s Táňou Fischerovou. Moc vám děkuji za vaši dnešní návštěvu, za povídání, za váš čas, který je určitě vzácný, a třeba někdy zase na podobné, anebo jiné téma u nás v Tandemu na shledanou. 

Táňa FISCHEROVÁ, herečka, politička
--------------------
Tak i já děkuju a přeju krásný nový rok vám i posluchačům.