Tenista Jan Kodeš: Na kurtu se musíte spolehnout jenom sám na sebe, nikdo vám nepomůže

Wimbledonský vítěz, který vyhrál osm grandslamových turnajů ve dvouhře, a rekordman našeho daviscupového týmu, si ze všech ocenění nejvíce považuje zařazení do Mezinárodní tenisové síně slávy. „Kritéria na uvedení do síně jsou velmi přísná. Znamená to, že se tam dostane jenom vybraná společnost opravdu těch nejlepších tenistů historie,“ vysvětluje Jan Kodeš.

Mezinárodní tenisová síň slávy s muzeem je v americkém městě Newport, v místech, kde se hrál první turnaj US Open v historii. Jsou do ní uváděni nejlepší tenisté světa a osobnosti, které světovému tenisu něco přinesly. Tenisové legendy ve zdejším muzeu připomínají nejenom interaktivní obrazovky se záběry z jejich zápasů, ale i osobní předměty, které muzeu věnovaly. „Jsou tam věci i ode mě – raketa, nějaké moje poháry a fotografie. Každý tam prostě něčím přispěje,“ říká Jan Kodeš. Sám byl v muzeu naposledy v roce 2018, kdy do síně slávy doprovázel Helenu Sukovou.

Na kurtě stojíte sám

Za úspěchy vrcholových sportovců stojí celé jejich týmy, od trenérů až po šéfy svazů. Jan Kodeš ale vždy razil zásadu, že se musí v prvé řadě spolehnout sám na sebe. „Všichni ti lidi kolem vás tvoří příjemné zázemí, máte pocit, že za vámi někdo stojí, že vám někdo fandí a že tam někoho máte. Ale na kurtu jste osamocený člověk a nikdo vám nepomůže. V momentě, jak vlezete na centrální dvorec, tak se musíte spolehnout jenom sám na sebe. Nikdo za vás prostě ty esa dávat nebude.“

Od dob, kdy Jan Kodeš vítězil na kurtech celého světa, se v tenise některé věci změnily, jiné zůstaly stejné. Nejvýraznější změnou prošly rakety, které jsou z jiných materiálů než dříve a mají větší hlavy. „To znamená, že plocha, kde máte výplet, je větší, takže se balón lépe trefuje a ta raketa vám samozřejmě umožní, že můžete dávat větší rány.“

Vzteklý McEnroe a klidný Rafael Nadal

Úderů do míče používají tenisté škálu, někteří jsou provedením konkrétních dokonce vyhlášení. Společné však mají jedno. K úspěchu, kromě techniky, potřebují také pevné nervy. „V tenise samozřejmě, kromě té velké dřiny v průběhu zápasu, který trvá třeba dvě až čtyři hodiny, jsou i určité momenty, kde fungují hodně právě ty nervy. No a vy nesmíte v těch důležitých momentech udělat chybu.“

Jan Kodeš vzpomíná, jak se některé legendy s nervozitou vyrovnávají. „Tak třeba McEnroe schválně dělal takové to rozčilování, a tím to ventiloval ven a okamžitě byl zase soustředěný. Na opačné straně je neuvěřitelný Rafael Nadal, který dělá dojem, že vlastně nevidí ani neslyší. V moment, kdy hraje, je na zápas absolutně zkoncentrovaný.“

Co dokázalo při zápase rozhodit naši tenisovou legendu? Poslechněte si záznam pořadu. Dozvíte se také, že zápas se dá prohrát i kvůli letadlu náhodně letícímu nad stadionem.