Tragický měsíc židovské kultury na podzim 1944

Na podzim 1944 bylo zřejmé, že Německo prohraje válku, kterou rozpoutalo, ale to nijak neumenšilo jeho protižidovskou nenávist. Mezi 28. zářím a 28. říjnem tak bylo z terezínského ghetta jedenácti vůbec posledními transporty posláno na smrt více než 18 300 Židů, mezi nimi přední představitelé židovské kultury předválečného Československa.

Je to tragický výčet. Zavražděn byl malíř pražských zákoutí Moritz Müller stejně jako rabín a historik Tobias Jakobovits. Nepřežil spisovatel a dramatik Otto Brod, herec Jiří Strass, kabaretiér a spisovatel Karel Švenk ani herec a divadelní režisér Gustav Schorsch. Mezi obětmi zářijových a říjnových transportů byli též architekt František Zelenka, muzeolog Josef Polák a rovněž malíř a spisovatel Karel Fleischmann. Odvlečeni byli i spisovatel, básník a překladatel Camille Hoffmann, novinář a spisovatel Karel Poláček či houslista a skladatel Egon Ledeč.

Skličující soupis tím nekončí, protože po podzimu 1944 hudba zůstala navždy ochuzena o další výjimečné umělce: skladatele Gideona Kleina, Viktora Ullmanna, Pavla Haase a také Hanse Krásu, libretistu terezínské dětské opery Brundibár. I ta však měla na podzim 1944 svou smutnou dohru.

Hans Krása se narodil v pražské židovské česko-německé rodině 30. listopadu 1899. V rodném městě studoval na Německé akademii múzických umění, úspěšně komponoval, spolupracoval s divadly. Největšího úspěchu se dočkal v roce 1933, když za svou operu Zásnuby ve snu obdržel Státní cenu.

V roce 1938 vytvořil na text Adolfa Hoffmeistera hudbu k dětské opeře Brundibár o dvou sourozencích, kterým se podaří koupit mléko pro nemocnou maminku, až když za pomoci hodných zvířátek přemůžou zlého flašinetáře Brundibára. Po nacistické okupaci mohla opera mít svou premiéru jen s klavírním doprovodem v pražském židovském sirotčinci a s menším nástrojovým obsazením pak zazněla až v terezínském ghettu. Hans Krása sem byl deportován v srpnu 1942. Významně se tu podílel na kulturním životě a jeho Brundibár, poprvé inscenovaný v září 1943 na půdě jednoho z baráků, se dočkal 55 repríz. „Pro děti i pro dospělé to bylo světlo v temnotě,“ vzpomínal po válce někdejší dětský herec Leopold Loewy.

Nacisté ovšem s Krásovou operou jako i se všemi kulturními aktivitami v Terezíně měli svůj zlovolný propagandistický záměr. Tak zneužili i Brundibára, když scény z něj zařadili do zinscenovaného filmu Hitler daroval Židům město. Natáčení skončilo v září 1944, následovaly likvidační transporty, v nichž zmizela většina dětí, které v opeře vystupovaly. Deportován byl i Hans Krása. Ve čtvrtek 17. října od jeho smrti uplynulo 80 let.