Uhranout, hranice
Včera jsem mluvil o výrazu hrany, který ve významu pohřební zvonění známe především z českého názvu Hemigwayova románu Komu zvoní hrana. Říkal jsem, že tyto hrany etymologicky nijak nesouvisejí s hranou ve významu ostrý okraj předmětu, místo setkání dvou rovin. Že tedy hrany stolu nemají svým původem nic společného s hranami jako zvoněním za zemřelého.
První hrana je z praslovanského, původem indoevropského gran, které znamenalo větev a souvisí s kořenem ghre-, vyrážet. Takže do širšího indoevropského příbuzenstva této hrany patří německé Gras, tráva, a anglické green, zelený. Druhá hrana má také indoevropský kořen, ten ale zněl ger- a znamenal chválit, velebit. Do indoevropského příbuzenstva hrany jako pohřebního zvonění patří staroindické grnati, chválí, zpívá, a středohornoněmecké queran, vzdychat. S hranami je to tedy jasné, ale v češtině máme i slova hranice a uhranout, která vypadají, že by mohla patřit do příbuzenstva jedné z hran. Přesně je to tak, že hranice je příbuzná s jednou hranou a sloveso uhranout s druhou, takže hranice a uhranutí navzájem příbuzné nejsou. O hranici stručně, už jsem tu kdysi o ní mluvil. Slovo hranice ve významu linie oddělující od sebe území vzniklo z výrazu hrana, ostrý okraj. Kdysi se hranice mezi pozemky v krajině vyznačovaly tím, že se navršila kupa dřeva či kamení, jejíž rovné, ostré hrany označovaly místo, kde začíná jedno a končí druhé území. Ta kupa s hranami pak dostala jméno hranice. Ostatně dosud říkáme hranice dřeva. Německé slovo Grenze pochází ze staročeštiny či z polštiny a není to jediný případ, kdy slovanské jazyky obohatily němčinu.
Pro úplnost dodám, že etymolog Václav Machek hranici s hranami nespojoval, on patrně mylně viděl souvislost mezi hranicí a hrabáním, protože podle něj hranice tvořívaly vyhrabané příkopy. Také pokud jde o uhranutí měl Václav Machek jiný názor než dnešní etymologové. Ti říkají, že uhranout původně znamenalo, uřknout, zaříkáváním způsobit něco zlého a že to souvisí se slovem hrany ve významu pohřební zvonění, původně řeč nad hrobem. Machek kořeny uhranutí viděl v severských jazycích; islandské a norské granda znamená škodit, ranit.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
