Úterý: Naše rodinné stříbro

Když se řekne rodinné stříbro, vybaví se mi ve dvou podobách. Jednak rodinné stříbro jako něco materiálního, velmi cenného. Co si lidé po generacích pečlivě předávají. Co třeba ani není moderní, ale každá další generace k tomu má úctu.

Rodinným stříbrem ale může být i tradice plynoucí z folkloru, z víry, směřující ke kořenům. Rodinné stříbro je zkrátka to, co lidé v rodině sdílí, co si předávají... Je to něco cenného, vzácného, na čem se člověk učí pokoře. O co se děti zajímají a o čem prarodiče rádi vyprávějí a co ukazují.

Rodinné stříbro může ale vypadat ještě jinak. Když si zajdete do každého vetešnictví, najdete tam hory rodinných stříber. Končí tam právě stříbra po generace úzkostlivě uchovávaná a pečlivě předávaná, cíděná a užívaná k slavnostním událostem. Děti po rodičích či prarodičích se toho prostě zbavily se slovy: „Proč se s takovou veteší zabývat? K čemu mi to ještě bude?“

Jak se chováte k tomu, co našim předkům bylo často cennější než život?