Václav a Jan Neckářovi - zpěvák a hudebník
15. listopad 2012
Tandem
Do Tandemu Jana Rosáka zavítali bratři Neckářové - Václav a Jan. Václav Neckář například prozradil, jaký dárek mu kdysi věnoval Darek Vostřel - ředitel divadla Rokoko a od jeho bratra Jana jste se dozvěděli, jakou dostal nejlepší radu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezkou projížďku na rozhlasovém Tandemu přeje vám všem Jan Rosák. Se svým dnešním hostem jsem seděl naposledy v rozhlasovém studiu před 4 roky, v roce 2008. Za tu dobu se pochopitelně mnohé změní vždycky. A já myslím, že v jeho případě se změnilo mnohé k dobrému. Hlavně si myslím, že to mnoho lidí potěšilo, stejně jako mě. A koho tedy i vaším jménem dneska přivítám v Tandemu? Je to zpěvák, který si pro svůj raketový vstup na poli populárním hudby dojel kdysi, věřte, nebo ne, stopem, což už je, pravda, hodně dávná historie. Ovšem je skvělým zpěvákem pořád. Jeho písničky prostě nestárnou. Vloni si ten výstup na výsluní zopakoval při Půlnoční v čekárně na nádraží. Jenomže můj host nepřišel sám, spolu s ním zasedl do studia výtečný muzikant a shodou okolností i jeho bratr. Takže vítám Václava Neckáře a Honzu Neckáře. Ahoj, hoši, dobrý den.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Dobrý den.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ahoj a dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dáme si, Vašku, tvojí písničku na úvod a pak se pustíme do vzpomínání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla písnička Bejvávalo, neboli Dobrý časy, Bacily a Vašek Neckář.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Bacily ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nejsou Bacily?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To nejsou Bacily, ale studiový orchestr.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ale já jsem se tam trošku přichomejtl při tom nahrávání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kus Bacilů tam bylo.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Kousíček.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kousíček Bacilů. No, tak já bych docela rád, když jsem v úvodu říkal, že si zavzpomínáme, tak bych zkusil ty 4 roky zrekapitulovat nebo respektive vy, hoši, to zrekapitulujte. Co se za tu dobu stalo? Tak, Vašku.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, já na to mám svýho mluvčího, protože já bych asi mluvil moc pomalu. I když normálně jsem byl vždycky ukecanej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Náš pořad zase je docela dlouhej, tam by se toho vešlo. Ale tak dobře, tak Honza.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, dobře. Muzikanti mají držet hubu a hrát, že jo. Tak já nevím, tak co se všechno stalo, bratře? Bratr má paměť na data, na události. Já si myslím, že v podstatě pořád hrajeme, pořád koncertujeme. Akorát se bratr víc rozhejbal a trošičku ho hlídám s váhou a sebe zároveň taky, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že, Vašku, ty jsi mi říkal naposledy, když jsme se viděli při Český hvězdě, tak jsi říkal, že držíte spolu nějakou zajímavou dietu. Můžeš to prozradit, nebo je to nějaký know-how?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ne, není to know-how. Já si myslím, že v podstatě jde o to nežrat. Je to vo tom, že si člověk musí uvědomit kdy, v jakou denní dobu může co jíst a co by neměl jíst v určitou dobu a co by neměl vůbec jíst. A pak ještě, na co by se neměl ani podívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní hrůzně. Co to je, na co se nesmíte podívat vůbec?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, samý takový věci, jako jsou tučný jídla, že jo, to znamená vod bůčku počínaje až po salámy konče.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co sladký?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Sladký ne. Ale výjimečně se může třeba k snídani něco sladkýho, ale ne moc samozřejmě. Ale ne zase tučný, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale svědčí vám to oběma teda, bych řekl. Figura výborná. No, Vašku, ty jsi byl, jak už jsem říkal, jsi byl oceněnej při tom koncertu Česká hvězda jako Muž roku. Překvapilo tě to, co? Anebo jsi to čekal trošku?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Já jsem si myslel, že to bude Muž rocku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak možná trošku jo. Udělalo ti to radost?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To jsem s tím vopravdu nepočítal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak říkává Karel Gott vždycky, ano.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Já jsem koukal jak blázen teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že zároveň ti taky všichni přáli v podstatě Návrat roku, i když to dostala tehdy Iveta, ale myslím, že to patřilo hlavně tobě, protože ten návrat byl famózní. A myslím, že to všude taky cítíš, že ti to lidi přejou, že jo?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, já jsem netušil, že vlastně autorskou desku jsem ještě nedělal. Ti vlastně mladí, vnoučata, by se dalo říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Junioři.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, dobře, junioři mi teda věnovali písničky. A kromě teda Půlnoční dalších 9. A já mám pocit, že jsem to zazpíval za 10 dní, každej den jsem jednu zazpíval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to promiň, ale to se teda vopravdu většinou nedaří. Tak to muselo bejt takový nějaký nadšení asi, nebo se tam sešly nějaký takový dobrý vlny, co?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Řekl bych, že dobré vlny, no.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Já si myslím, že má taky dobrýho korepetitora, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo,ano, přihlásil se Honza Neckář, tak už víte, kdo to je, ten korepetitor.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já si myslím, že bratři Neckářové si teď docela zacestují po tom comebacku Vaška na opravdu vrchol české popmusic, si myslím, že jste teď hodně žádaní a že byste mohli v podstatě koncertovat imrvére, pořád, každej den několikrát. Mám pravdu, Honzo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano. Například 7.prosince hrajeme v Košicích a 8.prosince hrajeme v Karlových Varech. T je dobrý, ne?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Jak se budete přesouvat?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Autem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně autem? A jezdíte pořád autem?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Strašně rádi jezdíme. A teď teda nejezdíme, že bysme si řídili, ale na pojíždění máme pěknej mikrobus, kde celá kapela i s nástrojema jezdíme. Dokonce ten šofér se střídá s Olympicem, takže já sedím občas na místě Petra Jandy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakej to je pocit sedět na místě?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Je to tam takový vysezený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nenapadají tě tam dobrý nějaký nápady? Hity nějaký kytarový?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
My strašně rádi jezdíme, takže cesty, to je naše.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně jo, jste cestovatelé? A i mimo, myslím, jaksi koncertování? Vašku, ty taky rád cestuješ?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tak já bych rád, ale trošku je taková situace, že Jarka musí na dialýzu třikrát v týdnu, takže na velké výlety to nejsou. Naposledy jsme byli ve Španělsku u Honzy Schneidera skoro měsíc a to bylo moc krásný.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
To bylo před kolika lety?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To bylo asi před 6 lety, no, ale od té doby jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se mu tam daří mimochodem, když jsme u Honzy Schneidera?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, Honza Schneider se vrátil ze Svobodné Evropy k Světu a žije v Třeboni u Světu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, tak von už zase je ze Španělska zpátky tady?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
A píše mi texty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je ohromný, to je dobrá zpráva, to je dobrá zpráva. A když už si povídáme a zmínil jsi Španělsko, o tom cestování teda, tak kde jste byli oba dva teda nejdál, jaksi myslím od Český republiky?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nejdál jsme byli asi ve Victorii, což je anglická Kolumbie, Kanada.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Město, dálnice skrz.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nultej poledník, ne?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Austrálii jste byli taky?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
V Austrálii, tam jsme nebyli, ale třeba ještě to stihnem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, nepochybně. Až se voni domáknou, jakej tady udělal Vašek comeback, tak určitě jedete tam.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
My jsme byli v Kanadě dvakrát a v Americe asi třikrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pro koho jste hráli? Pro krajany?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Pro krajany.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Pro krajany, no.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Bylo to bezvadný. Poprvé jsme byli ve Vancouveru, pak jsme byli v Calcary.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
San Francisco.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Edmonton, Torronto, Montreal.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
L.A.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I na západě Spojených států, jo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Pak jsme podruhý, když jsme tam jeli, tak jsme vlastně dělali střed a východ Kanady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký chtějí písničky ti krajani? Asi starý, viď? Tvoje klasický, starý písničky.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Hašlerky ne teda. I kdybych je zazpíval, ale spíš teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak určitě Tu kytaru, že jo.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Lékořici, no.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Když jsme byli v Massachusetts, tak jsme to museli hrát třikrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda, to je pravda, Massachusetts, no, jistě. Co jinýho?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
V Bostonu samozřejmě. To zpívali s náma třikrát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsem říkal, tak Vašek Neckář byl letos zvolen v takové anketě Česká hvězda Mužem roku. Vašku, mě při té příležitosti napadlo, ty jsi byl evidentně tím zaskočenej, což samozřejmě tě šlechtí, protože nejsi pyšnej. Ale když tak jako zavzpomínáš nebo zamyslíš se, koho ty bys třeba zvolil Mužem roku? A nemusí to bejt třeba roku tohoto nebo třeba mužem desetiletí, mužem století? Kdo je pro tebe taková opravdu jaksi osobnost?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Vzhledem k tomu, co na jevišti všechno uměl udělat, tak myslím, že pan Hrušínský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rudolf Hrušínský?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Rudolf.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když bys měl třeba zvolit zpěváka?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tak akorát Bůh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš Karel Bůh?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Božský Kája, ano.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nemůžeme vůbec jako říct jiný jméno samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, Honzo, taky jo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ale mě napadlo, za dva dny bude, teda sedmnáctýho Vašek Havel, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, za dva dny máme výročí 17.listopadu. A, Honzo, ty jsi byl zrovna v tu dobu, co v tu dobu, zrovna v ten den, v tu chvíli na Národní třídě.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, my jsme tam šli z toho Albertova přes ten Vyšehrad a po tom nábřeží kolem Národního divadla. Dorazili jsme teda až na Národní třídu a tam nás zastavili u toho Máje ty hradby těch policajtů a za náma ty radlice těch obrněnců zase nás tam sedřely. Bylo tam víc jak snad 2 tisíce lidí uvězněných v podstatě několik hodin v zimě. No, počkej, Vašek mi tady napovídá, já jsem to vyprávěl už mockrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A von už to zná líp než ty, ne?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, samozřejmě. Ale tam totiž ta doba vopravdu byla dlouhá, jo, jak nás tam dusili. A v podstatě voni sami nevěděli, co s náma, my jsme nevěděli, jestli nás pustějí nebo jak to bude. No a tak se různě provolávaly hesla a všechno možný se dělalo. Pak v jednom okamžiku, když už jsme byli unavený, tak někdo udělal ššš. A ty přední řady si začaly sedat na bobek. A tak jsme si všichni, celá ta národní třída, celý ty 2 tisíce lidí najednou seděly na bobku a udělalo se ššš a bylo absolutní ticho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To až mrazí,co?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
A teď jsi viděl před náma ty policajty s těma štítama a za náma ty radlice, ty obrněný vozy. A najednou za mnou se vztyčila postava v beranici, byla zima, v kožichu. A to byl Petr Haničinec a začal do toho ticha, jak se postavil, tak začal zpívat: "Kde domov můj, kde domov můj." Samozřejmě naplno jako na Národním divadle, že jo. Přidali se všichni, všichni povstali. Bylo to úžasný. Já ještě dneska, když si na to vzpomenu, tak jsem dojatej. A pak teda přišlo to nejhorší, když se do nás pustili. Já jsem zkoušel tedy se svojí ženou v tom podloubí tam. To byla taková síla, jak ten dav se tlačil, jo, že vopravdu to bylo poprvé v životě, kdy jsem se bál a kdy jsem říkal, hele, nesmíš upadnout, protože když upadneš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je konec.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Tak je konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to byla taková neplánovaná vzpomínka na datum, které bude mít výročí hned za dva dny, od Honzy a Václava Neckářových.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vašek Neckář, který je spolu s Honzou Neckářem dnes hostem Tandemu, pracoval se spoustou významných divadelních umělců a také komiků. A dokonce z nich si dva vybral a udělal mi radost, protože zvolil takovou volbu, kterou jsme tady snad ještě, Vašku, opravdu neměli. To znamená Šašek, Vostřel, dvojice, která dělala Divadlo Rokoko, ve kterém ty jsi, Vašku, taky byl hodně dlouho. Tak to byla velice populární dvojice svýho času, viď.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, pan ředitel Vostřel byl dobrej režisér, dobrej herec a mně i věnoval k premiéře dárek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K jaký premiéře to bylo?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
V roce 1966 1.ledna byla premiéra hry Čekání na slávu, kterou napsal Honza Schneider. A Darek mi věnoval úzkou novelku Ostře sledované vlaky Bohumila Hrabala. Já jsem to přečetl během noci a strašně se mi to líbilo, tak knížka a nemohl jsem tušit, že v únoru, za dva měsíce dostanu pozvánku na kamerové zkoušky na Barrandov. A nevím, jak se to stalo, že ten Jirka Menzl si nebral sebe, ale vzal mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, že on byl vlastně jedna alternativa a nakonec měl šťastnou ruku a zvolil tebe. Mimochodem ty, když jsi byl potom v Los Angeles, tak tam jsi se vlastně s velikým zpožděním mohl podívat do Hollywoodu, i když už ten Oscar byl nějak trošičku letitej.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano, s třicetiletým zpožděním, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víš, co? Dáme si, souhlasíš, Šaška - Vostřela?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Samozřejmě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je jedna z nejslavnějších melodií posledního roku, řekl bych. A nejenom Vaška Neckáře. Ale o té bychom si samozřejmě mohli povídat delší dobu. Ale když jste poslouchali Halelůja, tak my jsme si tady ve studiu s Vaškem a Honzou Neckářovými povídali o tom při té příležitosti toho data, které se blíží, 17.listopadu o tom, jak na Václaváku zpívala Marta Kubišová. A představte si, že ta aparatura, mikrofony a ozvučení, tak to bylo od skupiny Bacily. To jsem vůbec netušil a myslím, že to tuší málokdo. Honzo, je to tak?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, je to tak. Já jsem si vlastně po letech uvědomil takovou zvláštní věc, že vlastně v dobách, kdy ta revoluce vlastně propukla, že jo, tak veškerý média byly kontrolovaný stranou a vládou, že jo. Takže rozhlas, televize, dokonce i městský rozhlas byl pod kontrolou a noviny samozřejmě. Takže aby někdo z disentu dostal prostor a mohl veřejně vystoupit, v podstatě nebylo možný. A soudruzi zapomněli na jednu věc, že my umělci nebo bigbíťáci máme ve vlastnictví, osobním vlastnictví tyhle ty aparatury a že prostě jsme se rozhodli, že na ten Melantrich a potom na tu Letnou že je nainstalujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to stačilo ozvučit celý Václavský náměstí?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
My jsme samozřejmě na to nestačili, takže jsme se spojili s ostatníma kapelama. Například David Koller mi přinesl vysílačky. My jsme měli dvě vysílačky na kytaru a potřebovali jsme ještě další dvě, takže von přinesl. To byla konspirace, my jsme telefonovali, hele, kdo to má a tohle to, jak to propojíme. Protože natahovat dráty po tom Václavským náměstí to nebylo možný. Tam by přišel nějakej policajt nebo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milicionář.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano, milicionář. Už jsem to zapomněl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naštěstí.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Takže takhle se to celý realizovalo a fungovalo to. Na kytarový vysílačky jsme ozvučovali revoluci a v podstatě říkám, že bigbít vlastně svým způsobem dopomohl k tý revoluci, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je naprosto symptomatický, že bigbít, vůbec jaksi takovej ten underground, že jo, ten šel dopředu. Já jsem si vzpomněl, když jsi mluvil o tom, že tenkrát samozřejmě se nedalo nic jaksi legálně vysílat ani třeba rozmnožovat. Jestli se pamatujete, tak tehdy byl rozmnožovací stroj, který se jmenoval Ormik, že jo. A to se všechny ty matrice se musely evidovat, aby náhodou, nedejbože, si neudělal stránku někde vytisknout, protože se báli letáků.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, jistě, no. Si pamatuju, jak moje žena Frolíka, jak jsme dostali takovej moták a teďkon na normálním psacím stroji ho prostě rozmnožovala, no, rozmnožovala, aspoň 3 kopie přes kopírák. No, jasně, no. To psala. Ale než to dopsala, tak jsme udělali revoluci a ta kniha do půl roku vyšla normálně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je dneska, v době počítačů a tiskáren, kterou má každej doma, to si nemůžem vůbec ani vzpomenout.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se teď bratrů Neckářů zeptám společnou otázkou, kdo vám v životě nejvíc pomohl, případně jakou dobrou radu jste v životě dostali, tak na tu první otázku budete asi odpovídat vzájemně. Vašek řekne, že Honza a Honza možná, že Vašek, ne? Nechci vám to podsouvat, hoši, ale.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, tak my si občas si radíme a občas si nadáváme, občas se hádáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pomáháte si určitě.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, tak to bysme jinak nemohli dělat tolik let spolu, že jo. To by nešlo ani. Je to tak, bratře?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když se hádáte.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Vždycky před koncertem se hádáme tak, že kapela si myslí, že.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Si myslí, že ten koncert ani nezačne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jste se právě rozpadli.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ne, ale v poslední době už se ta ostří otupila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, víš, čím to je? Já jsem to zjistil, že já už taky tyhle ty emoce už tolik neprojevuju. To je tím, že člověk už na ně nemá sílu. Už je unavenej.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano, to stáří aspoň k něčemu je dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, jistě. A když se hádáte, tak co? Je to písničky, vo umění nebo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, úplně vo blbostech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O blbostech.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Honza vo politice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, tak to je taky pravda, to my se taky občas doma takhle, no.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ale to bych teda opravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, politiku sem tahat nebudeme. No a co ty rady? Honzo, jakou jsi ty dostal nejlepší radu třeba v životě?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Tak já těch rad jsem dostal hodně. Ale teď si vzpomínám, když sedíme tady v karlínským studiu a tady kousek pod náma je Studio A, tak my jsme sem jednou přišli, Lexa Čihař, kolega, baskytarista, tak v dobách, kdy jsme dobře zpívali s kapelou, jsme měli ty mladý hlasy dobrý, tak Lexa prostě dohodnul, že si uděláme takovou bokovku a jenom jakože vokální trio, že prostě ještě s Jezinkama nazpíváme něco pro Karla Vlacha, jako sbory. On to dojednal, přišli jsme od Studia A a teďkon Karel Vlach tam prostě byl v režii a teď tam koukal, že se tam motáme a říkal: "Ale, pane Neckář, tady dneska točím já." A já jsem říkal, no, my tady točíme taky. A von jako koukal udiveně. A já jsem říkal, my tady točíme pro vás sbory. A von se tak na mě podíval, tak jako pochybovačně a říkal: "Kouknou, mají to zapotřebí?"
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, von uměl zaplacírovat, to je pravda.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Takže jsem zčervenal.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To je slavná věta.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Mají to zapotřebí?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Vašku, já si myslím, že ty jsi dostal dobrou radu, aby jsi z Plzně asi přešel do Prahy, ne?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tak to byla náhoda vopravdu, že mě pozval Pepík Obruba na zkoušku s písničkou Ze soboty na neděli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, že ta písnička se jmenuje Ze soboty na neděli a nikdo jí takhle nezná.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nikdo neví proč.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
I vám jednou bylo sedmnáct, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nezpíval jsi to náhodou ze soboty na neděli?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Asi jo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A fakt jsi na to jel stopem, na tu?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tam jsem stopem s nějakým starým pánem, s takovým /nesrozumitelné/ a vysadil mě na konci v Motole. Tam jezdila devítka a devítka jezdila do Kobylis a přes celou Prahu jsem jel do Klicperova divadla, kde v té době bylo studio Supraphonu nahoře. No a tak jsem to nějak zazpíval a pan dirigent říkal: "Já tady mám ještě nějaký noty." Tak si sednul ke klavíru a zpíval: "Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Zkuste to." No, tak já jsem to zazpíval taky, no a vod té doby to byl takovej šlágr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsi tenkrát natočil tuhle tu superslavnou písničku?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, ano, v roce 65.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jé, prosím vás pěkně, chtěli bychom tomu pánovi v tom Minoru ještě teď poděkovat, jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jak ta poslouchám a koukám na vaše poslední cédéčko Dobrý časy, tak mám takovej pocit, že jste trošičku přeladili, hoši Neckářovi, na takovou vážnou notu. Čím to je? Tím, jak to stáří přichází, Honzo, nebo co?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Tak to bysme se museli zeptat těch mladejch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je vlastně pravda. Oni ty mladý vám to předepisujou.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Oni to takhle napsali. A ten Jaromír Švejdík prostě, tak von zase taky není úplně nejmladší, ale v každým případě už asi má svý zkušenosti a taky prožívá taky ten život, že není úplně růžovej, že jo, tak se to v tom odráží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a pro tyhle ty svoje myšlenky našel ideálního interpreta, že jo, Vaška.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Já si myslím, že pro bráchu to vopravdu bylo, jak se říká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako z nebe.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A budete pokračovat v tom, předpokládám.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Pokračování, co dělal Zdeněk Rytíř, tak to je vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je pokračování v té Rytířově práci. Ale jestlipak v tomhle tom budete teď, v tomhle trendu nastaveným pokračovat dál?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, tak Jaromír a Dušan, voni ty písně nesložili samozřejmě hned, že jo, vono to zrálo a trvalo to několik let, než vlastně jim zbyly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale voni nemysleli na Vaška jako původně.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
A když najednou zjistili, že jich mají už víc a vlastně nehodili se ani pro něho, ani pro tamtu kapelu, tak nakonec si řekli po tý Půlnoční, že vlastně takhle by to mělo bejt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, víc takovejch Půlnočních samozřejmě. Já doufám, že se téhle té dvojici urodí zase a my si zase poslechnem takový krásný písničky, který nám Vašek servíruje. Dneska jste nás potěšili příjemným povídáním, Václav a Honza Neckářovi. Moc vám za to děkuju. Ať se daří, ať chodí hodně lidí a ať máte hezký pocity.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
My děkujeme za pozvání.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Děkuju mockrát. Děkuju moc. Děkuju, Honzo.
Spustit audio
--------------------
Hezkou projížďku na rozhlasovém Tandemu přeje vám všem Jan Rosák. Se svým dnešním hostem jsem seděl naposledy v rozhlasovém studiu před 4 roky, v roce 2008. Za tu dobu se pochopitelně mnohé změní vždycky. A já myslím, že v jeho případě se změnilo mnohé k dobrému. Hlavně si myslím, že to mnoho lidí potěšilo, stejně jako mě. A koho tedy i vaším jménem dneska přivítám v Tandemu? Je to zpěvák, který si pro svůj raketový vstup na poli populárním hudby dojel kdysi, věřte, nebo ne, stopem, což už je, pravda, hodně dávná historie. Ovšem je skvělým zpěvákem pořád. Jeho písničky prostě nestárnou. Vloni si ten výstup na výsluní zopakoval při Půlnoční v čekárně na nádraží. Jenomže můj host nepřišel sám, spolu s ním zasedl do studia výtečný muzikant a shodou okolností i jeho bratr. Takže vítám Václava Neckáře a Honzu Neckáře. Ahoj, hoši, dobrý den.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Dobrý den.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ahoj a dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dáme si, Vašku, tvojí písničku na úvod a pak se pustíme do vzpomínání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla písnička Bejvávalo, neboli Dobrý časy, Bacily a Vašek Neckář.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Bacily ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nejsou Bacily?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To nejsou Bacily, ale studiový orchestr.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ale já jsem se tam trošku přichomejtl při tom nahrávání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak kus Bacilů tam bylo.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Kousíček.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kousíček Bacilů. No, tak já bych docela rád, když jsem v úvodu říkal, že si zavzpomínáme, tak bych zkusil ty 4 roky zrekapitulovat nebo respektive vy, hoši, to zrekapitulujte. Co se za tu dobu stalo? Tak, Vašku.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, já na to mám svýho mluvčího, protože já bych asi mluvil moc pomalu. I když normálně jsem byl vždycky ukecanej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Náš pořad zase je docela dlouhej, tam by se toho vešlo. Ale tak dobře, tak Honza.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, dobře. Muzikanti mají držet hubu a hrát, že jo. Tak já nevím, tak co se všechno stalo, bratře? Bratr má paměť na data, na události. Já si myslím, že v podstatě pořád hrajeme, pořád koncertujeme. Akorát se bratr víc rozhejbal a trošičku ho hlídám s váhou a sebe zároveň taky, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že, Vašku, ty jsi mi říkal naposledy, když jsme se viděli při Český hvězdě, tak jsi říkal, že držíte spolu nějakou zajímavou dietu. Můžeš to prozradit, nebo je to nějaký know-how?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ne, není to know-how. Já si myslím, že v podstatě jde o to nežrat. Je to vo tom, že si člověk musí uvědomit kdy, v jakou denní dobu může co jíst a co by neměl jíst v určitou dobu a co by neměl vůbec jíst. A pak ještě, na co by se neměl ani podívat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To zní hrůzně. Co to je, na co se nesmíte podívat vůbec?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, samý takový věci, jako jsou tučný jídla, že jo, to znamená vod bůčku počínaje až po salámy konče.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co sladký?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Sladký ne. Ale výjimečně se může třeba k snídani něco sladkýho, ale ne moc samozřejmě. Ale ne zase tučný, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale svědčí vám to oběma teda, bych řekl. Figura výborná. No, Vašku, ty jsi byl, jak už jsem říkal, jsi byl oceněnej při tom koncertu Česká hvězda jako Muž roku. Překvapilo tě to, co? Anebo jsi to čekal trošku?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Já jsem si myslel, že to bude Muž rocku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak možná trošku jo. Udělalo ti to radost?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To jsem s tím vopravdu nepočítal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak říkává Karel Gott vždycky, ano.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Já jsem koukal jak blázen teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že zároveň ti taky všichni přáli v podstatě Návrat roku, i když to dostala tehdy Iveta, ale myslím, že to patřilo hlavně tobě, protože ten návrat byl famózní. A myslím, že to všude taky cítíš, že ti to lidi přejou, že jo?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, já jsem netušil, že vlastně autorskou desku jsem ještě nedělal. Ti vlastně mladí, vnoučata, by se dalo říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Junioři.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, dobře, junioři mi teda věnovali písničky. A kromě teda Půlnoční dalších 9. A já mám pocit, že jsem to zazpíval za 10 dní, každej den jsem jednu zazpíval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to promiň, ale to se teda vopravdu většinou nedaří. Tak to muselo bejt takový nějaký nadšení asi, nebo se tam sešly nějaký takový dobrý vlny, co?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Řekl bych, že dobré vlny, no.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Já si myslím, že má taky dobrýho korepetitora, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo,ano, přihlásil se Honza Neckář, tak už víte, kdo to je, ten korepetitor.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak já si myslím, že bratři Neckářové si teď docela zacestují po tom comebacku Vaška na opravdu vrchol české popmusic, si myslím, že jste teď hodně žádaní a že byste mohli v podstatě koncertovat imrvére, pořád, každej den několikrát. Mám pravdu, Honzo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano. Například 7.prosince hrajeme v Košicích a 8.prosince hrajeme v Karlových Varech. T je dobrý, ne?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Jak se budete přesouvat?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Autem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně autem? A jezdíte pořád autem?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Strašně rádi jezdíme. A teď teda nejezdíme, že bysme si řídili, ale na pojíždění máme pěknej mikrobus, kde celá kapela i s nástrojema jezdíme. Dokonce ten šofér se střídá s Olympicem, takže já sedím občas na místě Petra Jandy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakej to je pocit sedět na místě?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Je to tam takový vysezený.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nenapadají tě tam dobrý nějaký nápady? Hity nějaký kytarový?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
My strašně rádi jezdíme, takže cesty, to je naše.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně jo, jste cestovatelé? A i mimo, myslím, jaksi koncertování? Vašku, ty taky rád cestuješ?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tak já bych rád, ale trošku je taková situace, že Jarka musí na dialýzu třikrát v týdnu, takže na velké výlety to nejsou. Naposledy jsme byli ve Španělsku u Honzy Schneidera skoro měsíc a to bylo moc krásný.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
To bylo před kolika lety?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To bylo asi před 6 lety, no, ale od té doby jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se mu tam daří mimochodem, když jsme u Honzy Schneidera?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, Honza Schneider se vrátil ze Svobodné Evropy k Světu a žije v Třeboni u Světu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, tak von už zase je ze Španělska zpátky tady?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
A píše mi texty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je ohromný, to je dobrá zpráva, to je dobrá zpráva. A když už si povídáme a zmínil jsi Španělsko, o tom cestování teda, tak kde jste byli oba dva teda nejdál, jaksi myslím od Český republiky?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nejdál jsme byli asi ve Victorii, což je anglická Kolumbie, Kanada.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Město, dálnice skrz.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nultej poledník, ne?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Austrálii jste byli taky?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
V Austrálii, tam jsme nebyli, ale třeba ještě to stihnem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, nepochybně. Až se voni domáknou, jakej tady udělal Vašek comeback, tak určitě jedete tam.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
My jsme byli v Kanadě dvakrát a v Americe asi třikrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pro koho jste hráli? Pro krajany?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Pro krajany.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Pro krajany, no.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Bylo to bezvadný. Poprvé jsme byli ve Vancouveru, pak jsme byli v Calcary.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
San Francisco.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Edmonton, Torronto, Montreal.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
L.A.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I na západě Spojených států, jo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Pak jsme podruhý, když jsme tam jeli, tak jsme vlastně dělali střed a východ Kanady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jaký chtějí písničky ti krajani? Asi starý, viď? Tvoje klasický, starý písničky.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Hašlerky ne teda. I kdybych je zazpíval, ale spíš teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak určitě Tu kytaru, že jo.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Lékořici, no.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Když jsme byli v Massachusetts, tak jsme to museli hrát třikrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda, to je pravda, Massachusetts, no, jistě. Co jinýho?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
V Bostonu samozřejmě. To zpívali s náma třikrát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsem říkal, tak Vašek Neckář byl letos zvolen v takové anketě Česká hvězda Mužem roku. Vašku, mě při té příležitosti napadlo, ty jsi byl evidentně tím zaskočenej, což samozřejmě tě šlechtí, protože nejsi pyšnej. Ale když tak jako zavzpomínáš nebo zamyslíš se, koho ty bys třeba zvolil Mužem roku? A nemusí to bejt třeba roku tohoto nebo třeba mužem desetiletí, mužem století? Kdo je pro tebe taková opravdu jaksi osobnost?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Vzhledem k tomu, co na jevišti všechno uměl udělat, tak myslím, že pan Hrušínský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rudolf Hrušínský?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Rudolf.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když bys měl třeba zvolit zpěváka?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tak akorát Bůh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíš Karel Bůh?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Božský Kája, ano.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nemůžeme vůbec jako říct jiný jméno samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, Honzo, taky jo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ale mě napadlo, za dva dny bude, teda sedmnáctýho Vašek Havel, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, za dva dny máme výročí 17.listopadu. A, Honzo, ty jsi byl zrovna v tu dobu, co v tu dobu, zrovna v ten den, v tu chvíli na Národní třídě.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, my jsme tam šli z toho Albertova přes ten Vyšehrad a po tom nábřeží kolem Národního divadla. Dorazili jsme teda až na Národní třídu a tam nás zastavili u toho Máje ty hradby těch policajtů a za náma ty radlice těch obrněnců zase nás tam sedřely. Bylo tam víc jak snad 2 tisíce lidí uvězněných v podstatě několik hodin v zimě. No, počkej, Vašek mi tady napovídá, já jsem to vyprávěl už mockrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A von už to zná líp než ty, ne?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, samozřejmě. Ale tam totiž ta doba vopravdu byla dlouhá, jo, jak nás tam dusili. A v podstatě voni sami nevěděli, co s náma, my jsme nevěděli, jestli nás pustějí nebo jak to bude. No a tak se různě provolávaly hesla a všechno možný se dělalo. Pak v jednom okamžiku, když už jsme byli unavený, tak někdo udělal ššš. A ty přední řady si začaly sedat na bobek. A tak jsme si všichni, celá ta národní třída, celý ty 2 tisíce lidí najednou seděly na bobku a udělalo se ššš a bylo absolutní ticho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To až mrazí,co?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
A teď jsi viděl před náma ty policajty s těma štítama a za náma ty radlice, ty obrněný vozy. A najednou za mnou se vztyčila postava v beranici, byla zima, v kožichu. A to byl Petr Haničinec a začal do toho ticha, jak se postavil, tak začal zpívat: "Kde domov můj, kde domov můj." Samozřejmě naplno jako na Národním divadle, že jo. Přidali se všichni, všichni povstali. Bylo to úžasný. Já ještě dneska, když si na to vzpomenu, tak jsem dojatej. A pak teda přišlo to nejhorší, když se do nás pustili. Já jsem zkoušel tedy se svojí ženou v tom podloubí tam. To byla taková síla, jak ten dav se tlačil, jo, že vopravdu to bylo poprvé v životě, kdy jsem se bál a kdy jsem říkal, hele, nesmíš upadnout, protože když upadneš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je konec.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Tak je konec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to byla taková neplánovaná vzpomínka na datum, které bude mít výročí hned za dva dny, od Honzy a Václava Neckářových.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vašek Neckář, který je spolu s Honzou Neckářem dnes hostem Tandemu, pracoval se spoustou významných divadelních umělců a také komiků. A dokonce z nich si dva vybral a udělal mi radost, protože zvolil takovou volbu, kterou jsme tady snad ještě, Vašku, opravdu neměli. To znamená Šašek, Vostřel, dvojice, která dělala Divadlo Rokoko, ve kterém ty jsi, Vašku, taky byl hodně dlouho. Tak to byla velice populární dvojice svýho času, viď.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, pan ředitel Vostřel byl dobrej režisér, dobrej herec a mně i věnoval k premiéře dárek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K jaký premiéře to bylo?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
V roce 1966 1.ledna byla premiéra hry Čekání na slávu, kterou napsal Honza Schneider. A Darek mi věnoval úzkou novelku Ostře sledované vlaky Bohumila Hrabala. Já jsem to přečetl během noci a strašně se mi to líbilo, tak knížka a nemohl jsem tušit, že v únoru, za dva měsíce dostanu pozvánku na kamerové zkoušky na Barrandov. A nevím, jak se to stalo, že ten Jirka Menzl si nebral sebe, ale vzal mě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, že on byl vlastně jedna alternativa a nakonec měl šťastnou ruku a zvolil tebe. Mimochodem ty, když jsi byl potom v Los Angeles, tak tam jsi se vlastně s velikým zpožděním mohl podívat do Hollywoodu, i když už ten Oscar byl nějak trošičku letitej.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano, s třicetiletým zpožděním, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víš, co? Dáme si, souhlasíš, Šaška - Vostřela?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Samozřejmě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je jedna z nejslavnějších melodií posledního roku, řekl bych. A nejenom Vaška Neckáře. Ale o té bychom si samozřejmě mohli povídat delší dobu. Ale když jste poslouchali Halelůja, tak my jsme si tady ve studiu s Vaškem a Honzou Neckářovými povídali o tom při té příležitosti toho data, které se blíží, 17.listopadu o tom, jak na Václaváku zpívala Marta Kubišová. A představte si, že ta aparatura, mikrofony a ozvučení, tak to bylo od skupiny Bacily. To jsem vůbec netušil a myslím, že to tuší málokdo. Honzo, je to tak?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, je to tak. Já jsem si vlastně po letech uvědomil takovou zvláštní věc, že vlastně v dobách, kdy ta revoluce vlastně propukla, že jo, tak veškerý média byly kontrolovaný stranou a vládou, že jo. Takže rozhlas, televize, dokonce i městský rozhlas byl pod kontrolou a noviny samozřejmě. Takže aby někdo z disentu dostal prostor a mohl veřejně vystoupit, v podstatě nebylo možný. A soudruzi zapomněli na jednu věc, že my umělci nebo bigbíťáci máme ve vlastnictví, osobním vlastnictví tyhle ty aparatury a že prostě jsme se rozhodli, že na ten Melantrich a potom na tu Letnou že je nainstalujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to stačilo ozvučit celý Václavský náměstí?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
My jsme samozřejmě na to nestačili, takže jsme se spojili s ostatníma kapelama. Například David Koller mi přinesl vysílačky. My jsme měli dvě vysílačky na kytaru a potřebovali jsme ještě další dvě, takže von přinesl. To byla konspirace, my jsme telefonovali, hele, kdo to má a tohle to, jak to propojíme. Protože natahovat dráty po tom Václavským náměstí to nebylo možný. Tam by přišel nějakej policajt nebo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milicionář.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano, milicionář. Už jsem to zapomněl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naštěstí.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Takže takhle se to celý realizovalo a fungovalo to. Na kytarový vysílačky jsme ozvučovali revoluci a v podstatě říkám, že bigbít vlastně svým způsobem dopomohl k tý revoluci, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je naprosto symptomatický, že bigbít, vůbec jaksi takovej ten underground, že jo, ten šel dopředu. Já jsem si vzpomněl, když jsi mluvil o tom, že tenkrát samozřejmě se nedalo nic jaksi legálně vysílat ani třeba rozmnožovat. Jestli se pamatujete, tak tehdy byl rozmnožovací stroj, který se jmenoval Ormik, že jo. A to se všechny ty matrice se musely evidovat, aby náhodou, nedejbože, si neudělal stránku někde vytisknout, protože se báli letáků.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, jistě, no. Si pamatuju, jak moje žena Frolíka, jak jsme dostali takovej moták a teďkon na normálním psacím stroji ho prostě rozmnožovala, no, rozmnožovala, aspoň 3 kopie přes kopírák. No, jasně, no. To psala. Ale než to dopsala, tak jsme udělali revoluci a ta kniha do půl roku vyšla normálně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To už je dneska, v době počítačů a tiskáren, kterou má každej doma, to si nemůžem vůbec ani vzpomenout.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže se teď bratrů Neckářů zeptám společnou otázkou, kdo vám v životě nejvíc pomohl, případně jakou dobrou radu jste v životě dostali, tak na tu první otázku budete asi odpovídat vzájemně. Vašek řekne, že Honza a Honza možná, že Vašek, ne? Nechci vám to podsouvat, hoši, ale.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, tak my si občas si radíme a občas si nadáváme, občas se hádáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pomáháte si určitě.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, tak to bysme jinak nemohli dělat tolik let spolu, že jo. To by nešlo ani. Je to tak, bratře?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když se hádáte.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Vždycky před koncertem se hádáme tak, že kapela si myslí, že.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Si myslí, že ten koncert ani nezačne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jste se právě rozpadli.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ne, ale v poslední době už se ta ostří otupila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A, víš, čím to je? Já jsem to zjistil, že já už taky tyhle ty emoce už tolik neprojevuju. To je tím, že člověk už na ně nemá sílu. Už je unavenej.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano, to stáří aspoň k něčemu je dobrý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, jistě. A když se hádáte, tak co? Je to písničky, vo umění nebo?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, úplně vo blbostech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O blbostech.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Honza vo politice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, tak to je taky pravda, to my se taky občas doma takhle, no.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ale to bych teda opravdu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, politiku sem tahat nebudeme. No a co ty rady? Honzo, jakou jsi ty dostal nejlepší radu třeba v životě?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Tak já těch rad jsem dostal hodně. Ale teď si vzpomínám, když sedíme tady v karlínským studiu a tady kousek pod náma je Studio A, tak my jsme sem jednou přišli, Lexa Čihař, kolega, baskytarista, tak v dobách, kdy jsme dobře zpívali s kapelou, jsme měli ty mladý hlasy dobrý, tak Lexa prostě dohodnul, že si uděláme takovou bokovku a jenom jakože vokální trio, že prostě ještě s Jezinkama nazpíváme něco pro Karla Vlacha, jako sbory. On to dojednal, přišli jsme od Studia A a teďkon Karel Vlach tam prostě byl v režii a teď tam koukal, že se tam motáme a říkal: "Ale, pane Neckář, tady dneska točím já." A já jsem říkal, no, my tady točíme taky. A von jako koukal udiveně. A já jsem říkal, my tady točíme pro vás sbory. A von se tak na mě podíval, tak jako pochybovačně a říkal: "Kouknou, mají to zapotřebí?"
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, von uměl zaplacírovat, to je pravda.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Takže jsem zčervenal.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
To je slavná věta.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Mají to zapotřebí?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Vašku, já si myslím, že ty jsi dostal dobrou radu, aby jsi z Plzně asi přešel do Prahy, ne?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tak to byla náhoda vopravdu, že mě pozval Pepík Obruba na zkoušku s písničkou Ze soboty na neděli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, že ta písnička se jmenuje Ze soboty na neděli a nikdo jí takhle nezná.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Nikdo neví proč.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
I vám jednou bylo sedmnáct, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nezpíval jsi to náhodou ze soboty na neděli?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Asi jo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A fakt jsi na to jel stopem, na tu?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, tam jsem stopem s nějakým starým pánem, s takovým /nesrozumitelné/ a vysadil mě na konci v Motole. Tam jezdila devítka a devítka jezdila do Kobylis a přes celou Prahu jsem jel do Klicperova divadla, kde v té době bylo studio Supraphonu nahoře. No a tak jsem to nějak zazpíval a pan dirigent říkal: "Já tady mám ještě nějaký noty." Tak si sednul ke klavíru a zpíval: "Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Zkuste to." No, tak já jsem to zazpíval taky, no a vod té doby to byl takovej šlágr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsi tenkrát natočil tuhle tu superslavnou písničku?
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
No, ano, v roce 65.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jé, prosím vás pěkně, chtěli bychom tomu pánovi v tom Minoru ještě teď poděkovat, jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jak ta poslouchám a koukám na vaše poslední cédéčko Dobrý časy, tak mám takovej pocit, že jste trošičku přeladili, hoši Neckářovi, na takovou vážnou notu. Čím to je? Tím, jak to stáří přichází, Honzo, nebo co?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Tak to bysme se museli zeptat těch mladejch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je vlastně pravda. Oni ty mladý vám to předepisujou.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Oni to takhle napsali. A ten Jaromír Švejdík prostě, tak von zase taky není úplně nejmladší, ale v každým případě už asi má svý zkušenosti a taky prožívá taky ten život, že není úplně růžovej, že jo, tak se to v tom odráží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a pro tyhle ty svoje myšlenky našel ideálního interpreta, že jo, Vaška.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Já si myslím, že pro bráchu to vopravdu bylo, jak se říká.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako z nebe.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A budete pokračovat v tom, předpokládám.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Pokračování, co dělal Zdeněk Rytíř, tak to je vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je pokračování v té Rytířově práci. Ale jestlipak v tomhle tom budete teď, v tomhle trendu nastaveným pokračovat dál?
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
No, tak Jaromír a Dušan, voni ty písně nesložili samozřejmě hned, že jo, vono to zrálo a trvalo to několik let, než vlastně jim zbyly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale voni nemysleli na Vaška jako původně.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
A když najednou zjistili, že jich mají už víc a vlastně nehodili se ani pro něho, ani pro tamtu kapelu, tak nakonec si řekli po tý Půlnoční, že vlastně takhle by to mělo bejt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, víc takovejch Půlnočních samozřejmě. Já doufám, že se téhle té dvojici urodí zase a my si zase poslechnem takový krásný písničky, který nám Vašek servíruje. Dneska jste nás potěšili příjemným povídáním, Václav a Honza Neckářovi. Moc vám za to děkuju. Ať se daří, ať chodí hodně lidí a ať máte hezký pocity.
Jan NECKÁŘ, muzikant
--------------------
My děkujeme za pozvání.
Václav NECKÁŘ, zpěvák
--------------------
Děkuju mockrát. Děkuju moc. Děkuju, Honzo.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 19. července 2013 a 29. července 2014.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
