Václav Kopta - herec a hudebník
29. říjen 2012
Tandem
Jan Rosák pozval do Tandemu herce a muzikanta Václava Koptu. Dozvěděli jste se například, jaký je vlastně herecký svět, jak vzpomíná na natáčení Sněženek a machrů a prozradil něco z příprav muzikálu na ledě - Popelka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák, a tak už víte, že právě odstartoval Tandem. Naproti mně už taky sedí můj host. Prozradím vám na něj, že jeho snem je asi tak zhruba za tři roky si koupit autobus, udělat si na něj papíry a pořídit si pěknou autobusáckou uniformu a potom u příležitosti svých kulatin naložit do autobusu kamarády a s písní Josefa Beka Šoférská vyrazit na oslavy. Mám rád lidi, kteří vědí, co chtějí, a tak jsem rád, že tento herec a muzikant si našel cestu do Tandemu. Pravda, nepřijel autobusem ani v mikrobusu, nýbrž na motorce. Takže zatím bez autobusu vítám herce Václava Koptu. Dobrý den.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Dobrý den. Děkuju za krásný přivítání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to ještě není všechno. Tuhle vaši vášeň si teď doložíme přímo písní, takže slovo má Josef Bek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsem rád, že jsem Václavu Koptovi udělal radost tou Šoférskou. Je to tak, jo?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, samozřejmě. Cokoliv se točí okolo autobusu, tak mě vždycky potěší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je neuvěřitelný, že máte takovouhle touhu. Ale proč neuvěřitelný vlastně, proč se divím. Já jako kluk jsem miloval tramvaje zase, ačkoliv jsem kluk z vesnice, kde žádná tramvaj nikdy neprojela nebo z malýho městečka, tak tramvaje byla moje láska. A ty autobusy vás držejí už od dětství?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, hlavně tam to kulminovalo. Tak do tý puberty, tam se nejednalo jenom o to, že by mi líbily ty autobusy, to byla posedlost a tam už to bylo za takovou tou hranicí, kdy nad tím rodiče mohli pokrčit rameny. Oni už byli přesvědčeni, že bude třeba to nějak terapeuticky podchytit, protože to bylo minimálně na psychologa, ta moje posledlost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně, jo? Jak se to projevovalo třeba v dětství?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Tak především tím, že já jsem ten imaginární autobus doma měl. Já jsem si sestavil takovej ten model toho kokpitu tý kabiny. Na dětským hřišti jsem ukradl volant a celou vlastně tu sestavu jsem si doma vytvořil. Z takových těch kancelářských prošívaček jsem si vyrobil brzdový pedál, plynový pedál. Tenkrát byly automatický převodovky, to jsem všechno měl zaopatřený. Junij technik posloužil jako sestava, kterou jsem obsluhoval semafory. A to vše jsem byl schopen řídit až 8 hodin denně. A tam nastal jeden velikej problém a ten souvisel s mými přijímacími zkouškami na konzervatoř. U mě se začala projevovat jakási hlasová slabost, puberta, mutace a 8 hodin šichty, protože jediný, co jsem nedokázal si obsloužit, byl motor. Motor jsem tedy tvořil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste dělal brmbrmbrm, že jo.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ne, brmbrm. Tak zas infantilní jsem nebyl. Já jsem byl jako ve vyšším levelu. Já jsem tím, jak jsem trávil hodně času v těch autobusech, jsem to napodoboval velmi zdatně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy ho máte jako najetej?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Já můžu předvést, pokud to mikrofony /ukázka/. To brzdím motorem, jo, abyste věděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo. A to je automatická převodovka?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To je automat. To jste nepoznal?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, poznal samozřejmě.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Bez meziplynu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I dveře umíte?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
/ukázka/ no a takhle to šlo třeba těch 8 hodin.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Artur Šviha by měl radost.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Bych mu sebral práci v rozhlase.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je neuvěřitelný.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No jo, jenomže vono to tak postupně, to bylo nejdřív roztomilý, že se mi třeba stalo, že byla návštěva u nás poměrně početná a já jsem nejdřív tu společnost bavil jako náš vtipný Vašek a pak jsem se vytratil. A jedinej, kdo věděl, kolik uhodilo, byli moji rodiče, protože to na mě přišlo zase a prostě jsem měl službu, že jo. A vodešel jsem z toho obývacího pokoje do kuchyně, kde jsem měl ten volant a to už jsem byl puberťák jako, jo, to už se mi líbily holky a já jsem normálně chytnul volant a jel jsem tu sto třicítku nebo sto pětadvacítku, co jsem tenkrát jezdil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stopětadvacítku? Tou jsem já jezdil taky. Já nevěděl, že jí řídíte vy.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Jsem řídil já, bylo mi vosum přitom a víc. No a voni strčili do takovýho vokýnka propojovacího magnetofon kazetovej a nahráli mě. A to bylo takový ponížení, protože já jsem se pak vrátil do tý společnosti, dělal jsem, že jako jsem zase ten vtipný skoro dospělý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jste si byl zakouřit.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Že jsem byl někde za děvčaty, dal jsem nějakýho panáka a to. No a táta to pustil před tou společností, tak to se mě hodně dotklo. Oni byli úplně mrtví smíchy, protože to bylo úplně cimrmanovský. Najednou nechápali, kam ten puberťák vodešel a já jsem si byl prostě zařídit. A skončil jsem u profesora Laciny v Národním divadle, foniatr, který ošetřoval všechny slavný hlasy Národního divadla. Já jsem to dotáhl až k uzlíkům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je v podstatě taková třináctá komnata, se dá říct, že jo.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Já to jednou musím nějakým způsobem zúročit, to utrpení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný. Až já ale budu dělat v televizi Videostop o autobusech, tak už mám teda vopravdu arbitra, je to jasný.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No jistě, já jsem odborný poradce jak víno.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víme, čím chtěl opravdu být zcela vážně můj host, herec Václav Kopta. A nepovedlo se. Zatím, zatím se nepovedlo. Ale co není, fakt může být samozřejmě, protože dneska nic není nemožné.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Samozřejmě. A já s tím počítám. To je pořád otevřené.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A potom mi dejte opravdu vědět. Já vás chci vidět v té uniformě.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Blíží se to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, jasně. No, mimochodem uniformy jste si užil potom dostatečně jako herec a užíváte si je. Ale pojďme se teď dostat k tomu zcela seriózně, jak jste se vlastně k tomu povolání propracoval. Protože vy jste v podstatě jaksi měl zaděláno na to být autobusákem, a přitom rodinné zázemí vás směřovalo spíš jaksi do.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Uměleckého světa spíš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do uměleckého světa, do textařství, do muziky a tak.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, to je pravda. No, tak vono se to vylouplo. Vono to vždycky zní jako obrovský klišé, ale skutečně i v mém případě to bylo tak, že tím, jak jsem se věnoval víc řízení toho autobusu než škole, tak se to projevilo na těch výsledcích. A jakmile se blížila střední škola, tak bylo jasný, že je zle a skutečně si na mně vylámalo zuby několik zkušenejch pedagogů, pokud šlo o matematiku, chemii, fyziku a podobný obory. Tak tam bylo jasný, že je zle, to byla vlastně záchranná brzda. A já se přiznám, já jsem vůbec netoužil, ani jsem nesnil o tom, že bych jednou chtěl stát na jevišti nebo že bych chtěl někoho bavit nebo. Byl jsem spíš introvertní dítě, velmi stydlivý, takový neustále se červenající jinoch s poměrně malým sebevědomím. Čili, jako vůbec ta dispozice moje jaksi osobnostní nebyla vůbec optimální pro tohle povolání. Ale nebylo zbytí. A kdyby k tomu nedošlo, to vás zaskočím ještě jednou, kdyby nedošlo k tomu, že mě teda na tu konzervatoř přijali, tak druhý obor byl napsán v tý mý žádance sadař-včelař.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sadař-včelař. Tam není taky matika ani fyzika ani chemie?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No jo, ale byly tam včely. To byl druhej můj koníček vášnivej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Včely?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To mě strašně bavilo. Já jsem vyhrával všechny ty možný soutěže Zlatá včela pražská a podobně, byl jsem členem včelařskýho kroužku a nesmírně mě to přitahovalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se teď směju, protože já byl taky členem včelařskýho kroužku na škole v Dejvicích dole na náměstí Svobody, kousek vod vás vlastně. Ale jenom proto, že ten včelařskej kroužek vedl matikář náš a já, abych si u něj udělal trošičku voko, tak jsem šel se zapsat. Při první návštěvě toho úlu nebo co to bylo, jsem dostal žihadlo přímo doprostřed čela, otekly mi oči a on mě vyhnal.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
A bylo po.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bylo po včelařství, no.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
My jsme měli externistu. Náš včelař se jmenoval přítel Vajncetl. My jsme si říkali příteli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Včelaři si říkají příteli?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Samozřejmě. No, tak přece jsme si nemohli říkat soudruhu včelaři. My jsme byli přátelé všichni. To mě na tom právě přitahovalo. A přítel Vajncetl se ještě vyznačoval tím, že měl takový starý kostěný brejle, který měly jenom jednu tu nožičku za uchem, takže von byl i komikem svým způsobem. Nesmírně nás to bavilo ty hodiny s ním trávit. Takže mohl jsem skončit i u včel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak naštěstí pro nás, protože jako včelaře bychom vás těžko teď poznali.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
V tý kukle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tý kukle už vůbec ne. No, ale naštěstí vás známe jako herce. No, takže vy jste absolvoval hudebně-dramatický obor, předpokládám. Tak to už jste ale potom začal někde hostovat, že jo. Taky už jste točil.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, já jsem měl štěstí, že jsem natočil v sedmnácti, 17 mi bylo, tuším, nebo 16, když se to začalo točit, Sněženky a machry s Karlem Smyczkem. A to byl takovej, tenkrát mě to vůbec nenapadlo, protože pro nás to byl spíš velkej mejdan tříměsíční na horách, kterej jsme zaplatili různejma reparátama a někteří i hůř, jako Míša Suchánek. Ten snad propadl dokonce. Takže jako se nám to zle nevyplatilo. Ale netušili jsme, že vzniká skoro kultovní, to vůbec teda by nás ve snu nenapadlo. A jestli teda nás něco nezajímalo v tu dobu, tak to bylo to natáčení. Nicméně film jsme nějak dokodrcali, až do jara jsme tam byli na těch horách. To bylo vlastně veliký štěstí, protože vlastně kdyby ten film zapadl jako mnoho jiných v tý době, poněvadž ten Barrandov v tý době točil opravdu hodně filmů, tak vlastně by nebylo na co navazovat. Nemohl bych i po těch letech, protože já jsem pak dlouho nic nenatočil, já jsem víceméně žil tak jako v závětří, dlouhý roky jsem byl jenom v Semaforu a vlastně se o mně pořádně moc nevědělo. A teprve si myslím, že taková ta vlna, kdy zase se ta práce začala přede mnou objevovat, přišla díky tomu, že se začalo mluvit o těch Sněženkách po 20,25 letech a tak dále. To si myslím, že mi pomohlo bez ohledu na to, jakej byl výsledek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky vám pomohl určitě ten pořad, kterej jste dělal s Geňou a se Suchošem.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To šlo ruku v ruce. To šlo tím, že jsme se po letech setkali se Suchošem zase. A on vlastně, když jsme navázali na to starý kamarádství z tý konzervatoře, tak si uvědomil, když tenhle ten pořad chystal, že by bylo dobrý, kdybysme zase nějakej čas se vídali. Takže mě vzali na ty tři roky vlastně k sobě do party s Geňou. Ale to všechno pořád si myslím, že ty kořeny tady toho jsou v tom prvním šťastným filmu. Kdyby tenkrát to zapadlo, tak při mý povaze, která je dost neprůbojná, by se asi prostě nic velkýho dál nekonalo, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to tady několikrát padlo, při návštěvě herce Václava Kopty na Tandemu - Semafor. Pochopitelně Semafor je spojen se jmény Suchý, Šlitr, dneska Suchý, Molavcová, Kopta. No, vy jste v podstatě taková teď páteř, že jo.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Je to děsivý, já jsem doyen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už fakt doyen? Jak jste tam dlouho vlastně?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Vod roku 85, to je dlouho, to bude pomalu 30 let. Takže utíká to, no. Ale když jsem před pár lety si to tak rekapituloval, tak člověk si pořád připadá jako začínající nadějný mladý umělec a ejhle, podíváte se přes rameno a vono to bude 30 let. Takže dneska vlastně, ano, je to tak, že z těch déle sloužících jsme tam jenom teda 3 plus pár lidí v technice. Jsou tam lidi, jako třeba Jirka Štědroň, kterej už je tam víc jak 10 let a Míša Stejskal, je tam pár takovejch. Ale přece jenom ta cirkulace těch lidí v divadle podobného typu je značná. Čili, tím, jak jsme rozpustili soubor stálej, tak už vlastně teď je tam daleko víc z toho průchoďák, než že by se tam vytvářela nějaká partie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je tam pořád znát ten génius loci toho Šlitra se Suchým?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, génius loci by byl vázán pravděpodobně spíš k tomu původnímu působišti v Alfě. Tam to už jsem zažil, já jsem si ještě v Alfě pár let zahrál, pak přišla velká restituce a privatizace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Šlitra už jste nezažil.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Šlitr zemřel v roce 69. To mně byly 4 roky. Ale můj táta s ním byl velkej kamarád, takže samozřejmě jsem ho zažil coby robě malé a máme na něj spoustu památek a dopisů a obrázků. Ale bohužel na jevišti ne, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My máme tady na něj taky pár takových hezkých vzpomínek, naštěstí zvukových, takže si to díky vašemu výběru teď můžeme poslechnout.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už ve zmíněném pořadu s Michalem Suchánkem a Geňou Genzerem se Václav Kopta vlastně projevoval víc jako muzikant. To je zajímavé. Možná, že vás si spousta lidí, kteří vás viděli jaksi po té době od Sněženek a machrů zase poprvé, tak si vás zařadili jako muzikanta. Ale to by byla veliká škoda. Naštěstí to neudělali režiséři a obsadili vás taky do pár krásných rolí. Nezapomenu určitě na barmana v Hřebejkově U mě dobrý, jak lezete z toho mrazáku. To je neskutečná scéna. Nebo samozřejmě fantastickej esenbák v Občanským průkazu.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, zaplaťpánbůh. Ale to šlo v takový vlně právě. To je na tom hereckým životě strašně nevděčný a vědí to všichni, a proto já jsem se nikdy kontinuálně tý muziky nevzdával, ani toho textování, věděl jsem, jak je to nevděčnej svět bejt vodkázanej jenom na ty režiséry, v dnešní době jenom na castingový agentury. Takže z toho důvodu, protože každá ta vlna má svůj vrchol a pak to jde dolů zákonitě. S tím já počítám, protože už tu zkušenost mám a jsem realista, tak proto já jsem si vlastně souběžně s tím celou dobu držel kontakty ve světě muziky jak populární, tak muzikálů a různých divadelních inscenací, protože ta možnost využít toho talentu, kterej zaplaťpánbůh po tátovi jsem trošku podědil, to by byla škoda to házet za hlavu a vyhejbat se tomu. Trvalo to dlouho, ale dneska už taky můžu říct, že pokud bych vopustil jedno, bohatě to můžu nahradit tím, že prostě budu holt rodinu živit vod stolu takzvaně, to znamená, že budu jenom psát, i když by mě to mrzelo, protože to divadlo mě baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale kdo vás viděl jaksi v té roli muzikanta, tak si říká, že jste nesmírně zručnej a takovej jaksi invenční muzikant. To vás opravdu takhle vybavila konzervatoř? Předpokládám, že ne.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ho, ho, ho, kdeže. Konzervatoř mě vybavila takovým mindrákem, že jsem se ho zbavoval ještě minulej tejden v úterý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dejte pokoj.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, jistě. No, protože po těch Sněženkách jsem se vrátil a já jedinej z tý třídy uměl na to piáno hrát, jinak to všecko byli lidi po vobrně teda při vší úctě, to bylo hrozný. A já jedinej z tý třídy jsem dělal reparát, protože mi bylo řečeno jednou paní profesorkou, která navíc byla rodinná kamarádka: "Vašíku, ty máš navíc. Ty, kdyby ses snažil." A tak. A mě vám to tak vlastně naštvalo a tak mi to zprotivilo ty noty a to všechno, poněvadž jsem měl zkažený prázdniny a musel jsem furt tu Bayerovku cvičit, že jsem si ty dveře zabouchl k tý muzice. Takže, jak vy říkáte, že jsem zručnej, to je tak asi maximum, co se vo tom mým hraní dá říct, protože já prostě neumím noty. A muzikant, kterej neumí noty, to je jeden imitátor, to je jenom někdo, kdo jaksi díky sluchu něco předstírá. Ale víte, jak já závidím muzikantům, který si otevřou noty a ani si je nemusí otevírat, jenom si řeknou, co budou hrát tři, čtyři a hrajou to v Gis Dur a v D Dur.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste na sebe teď prozradil ale něco, co spousta lidí neví, že neumíte noty.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
A copak to nebylo vidět v tom Mistr GS, že ty noty neumíme ani jeden?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem vopravdu to zbaštil, že teda jako vy jo. No, že Geňa a Suchoš ne, tak to je jasný.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ale to já zahraju, já i doprovodím. Já doprovázím Jirku Suchýho, Molavcovou, děláme celý představení, kde jsem hrál s nimi na piáno. To já se umím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všecko z hlavy, z paměti.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, nebo značky, takzvaný akordový značky. Ale to, co normální muzikant, když někdo přijde a řekne, prosím tě, mně to v tom G Dur nevyhovuje, já bych to potřeboval nebo potřebovala vo půl tónu vejš, no tak to piáno zavřu, že jo a poděkuju. Řeknu škoda, že jsme si jako nemohli víc zahrát, ale já teď něco mám, tak na shledanou, protože prostě v Gis Dur už to nedám. A teď se přiznám, že ani nevím, jestli taková tónina existuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, budeme dělat jako, že my třeba jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká se, že nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, to je tak obehrané. I v mým případě jsem to několikrát slyšel. Ale stejně člověk někdy do aspoň podobného toku vstoupí. U vás se to, Václave, stalo, když jste začali natáčet Sněženky a machry po 25 letech. Kritika jaksi nebyla úplně vám nakloněna. Jak vy jste to cejtil jako?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, nám nakloněna. Teď nevím, jestli to myslíte jako k hercům nebo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec jaksi k tomu filmu.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
K tomu filmu, no. Tak podívejte, mám-li být upřímný, a to bych rád i tady na tom místě byl, tak se přiznám, že jsem vzhledem k tomu, že jsem ten scénář znal dopředu, tak jsem neočekával to, že by si prostě z toho národ sedl na zadek a řekli, no, to je paráda, jak vy jste to. To mi bylo v podstatě jasný, protože tam byla základní věc nastavená v tom, že pokud točíte film o náctiletých, tak to, že bude veselo, je nasnadě. Utržený ze řetězu, zlobějí, chlastají, dělají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten konflikt proti těm starejm.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ten je danej, každej jsme to zažili, a proto ten film je tak úspěšnej do dneška, poněvadž si to předávají ty generace. Každá z nich tenhle divokej večírek na horách zažije poprvé. Ovšem zažil jste-li někdy vy sám sraz abiturientů nebo po 30, po 20 a tak dále letech, to už nezadává příčiny k tak veselým taškařicím jako v případě těch patnáctiletejch dětí, že jo. To si přiznejme. To je první pohled na věc. Protože každej už v tý čtyřicítce a výš si nese nějakej ten bolák, kterej posbíral cestou, něco se nenaplnilo, řeší se tam různý ambice nesplněný, jsou tam spousty dluhů milostnejch a jinejch mezi těma jednotlivejma aktérama. To všechno každej ten sraz s sebou nese, to není nic veselýho. Málokdy se stane, že by člověk odtamtud odcházel a poskakoval si noční Prahou a říkal si, to bylo bezvadný, já už se tak těším zase až. Většinou ne, že jo. Takže to byla startovací čára tohohle filmu, což už je svým způsobem zaděláno trošku na to, že lidi, kteří přišli na vydrž, Prťka, vydrž, najednou koukají na stárnoucí, šedivějící a tloustnoucí chlapíky, který si tam vyřizujou účty. Takže to je první předpoklad toho, že to asi nenaplní takový očekávání, který se do toho vkládaly. No a druhej můj pohled, a to myslím vopravdu zcela upřímně, je ten, já s tím filmem nemám problém tak, že bych se jako nemohl na něj podívat nebo že by bylo všechn špatně. Myslím si, že ne. Navíc ta moje postava, domnívám se, toho Radka Převrátila, takovýho toho právě člověka plnýho nenaplněných ambicí a takový životní hořkosti, proč ne. To se přece hraje líp. Navíc hlavně, jak jsem mohl navazovat na toho anorektickýho blonďáčka, že jo, kterej tam poskakoval v 16 letech a najednou, kolik mi bylo 43, 44,45 vlastně, tak co bych tam jako měl hrát. Měl jsem jít na nějakou kúru drastickou, zhubnout a předstírat, nechat si narůst vlasy. No, to by se mi smáli ještě víc než takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale já myslím, že trošku tam proti tomu prvnímu takovýmu jako uvolněnýmu, až rozvolněnýmu scénáři tady nebylo tak moc vo čem hrát. Myslím si, že nejsilnější věci byly, a to vám nechci teď mazat med, jo, byly ty scény, který jste měl vy s Veronikou.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
S Veronikou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam bylo o čem hrát.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ano, přesně tak. Zbytek se vlastně, to byly reminiscence na ty hlášky a na to, co si vlastně tam objednali zřejmě producenti, aby to byl ten odkaz na ten film, no. Tak proto já sobecky a velmi subjektivně na to nahlížím, že jako já jsem si tím určitě neublížil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, vy se nemáte za co stydět.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
A vidělo to spousta lidí, což je taky pro herce důležitý. Oni přinejmenším byli zvědaví. To, s jakým pocitem odcházeli z kina, to už je jiná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Václavem Koptou jsme si popovídali o jeho filmech, o jeho začátcích, o autobusu. Ale co jsme ještě vlastně v podstatě neprobrali, co pochopitelně tvoří podstatu a tu nejdůležitější součást vaší herecké práce, je Semafor, hry v Semaforu. Teď hrajete v kolika věcech?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Teď nám zbyly dvě pouze, teda nám, mně zbyly dvě inscenace, protože bída přišla na kozáky. Dostali jsme zkrácený rozpočet s výmluvou obecně na krizi tak, jak to slyšíme všude okolo nás. A protože jsme ještě nějaký dluhy nasbírali, tak jsme i z tý zkrácený dotace museli poplatit něco. A ta situace je, pokud jde o finance, skutečně kritická, téměř likvidační pro Divadlo Semafor. To říkám bez jakýkoliv nadsázky a takový tý herecký hysterie. To je právě to, co mě asi nejvíc v tom Semaforu těch 30 let drží a to je to, že můžu bejt po boku člověka, který vyznává heslo čím hůř, tím líp. Ale v tom nejlepším slova smyslu. Když bysme to měli shrnout, co všechno Jiří Suchý ustál a přečkal, ať to byly změny režimu, století, tisíciletí, partnerů, osobní ztráty, jeho rodinný a podobně, to všechno on byl schopen vždycky překonat a vždycky znovu si říct, tak já to ještě zkusím, protože on to divadlo miluje, jeho to baví, jeho to drží vlastně v tý mladistvosti ducha, kterou on vlastně okouzluje a nás středňáky takzvaně štve, tak právě proto tam zůstává.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě se mnou budete souhlasit, já tvrdím pořád, že jednou budeme pyšní na to, že jsme Jiřího Suchého znali a zažili.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, já jsem o tom hluboce přesvědčenej už dávno. A proto vždycky ty občasný útoky na něj, že je něco pasé a podobně, vždycky se tomu v duchu pousměju a říkám si, hoši, hoši, jsem zvědav, co zbyde po vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, právě. No, tak ale abychom se vrátili k vám. Co vás čeká teď v divadle, ve filmu, v televizi?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, tak já průběžně vlastně už třičtvrtě roku pracuju na, no, pracuju na postavě, to zní, jako kdybych hrál v Národním, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo jako kdybyste tesal něco.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Že bych si vzal něco do své herecké dílny. Ne, ne, prostě točím seriál jeden, kde hraju takovýho sympaťáka, takovýho školníka jednoho. A to mě docela baví. Já jsem se obával, že to je taková fabrika jenom ty seriály televizní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je Gympl.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To je Gympl, no. A tam mě to nalákalo na to primový obsazení, na to, že se potkám s Karlem Heřmánkem a Libuškou Šafránkovou a Zuzka Bydžovská, Ondra Brzobohatý, vopravdu prima společnost, Milan Šteindler, s tím tvoříme takové jako komické duo. A ta práce je hezká, i když náročná, jsou to dlouhý, dvanáctihodinový směny. Ale je tam spousta legrace. Tak to je věc, kterou průběžně teď teda natáčíme. A dá-li Pánbůh, a já si myslím, že snad jo, tak to bude ještě nějakej čas pokračovat. A v létě jsem k tomu si ještě přibral, abych toho neměl málo, tak to byl film Sukničkáři s Jiřím Menzlem z operního prostředí. Tam jsem dostal roli operáka, což mě moc těšilo, to bylo prima, hezký prázdniny v Táboře jsme strávili. No a teď vlastně chystáme znovu uvedení kouzelnýho muzikálu na ledě Popelka. To bude říjen, listopad po zemích českých a Praze, to jsou sportovní haly. Muzikál, kterej jsem napsal s Petrem Maláskem a hlavně s Jindrou Šimkem, kterej je i producentem tohohle představení. A to je taková moje veliká libůstka a radost, protože to jsou veliký sportovní haly plný nadšených dětí. Mě to baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho tam hrajete?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Já tam hraju komořího.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bruslíte?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Oh, no. Na to máme profesionály. To je princip, kterej vlastně vymyslel Jindra Šimek a to spočívá právě v tom, že to je muzikál na ledě. On udělá obsazení z vynikajících bruslařů z celý Evropy a ti se starají o tu show vlastně bruslařskou a součástí té ledové plochy je ledová scéna, obrovská scéna, která je plná různých hejblat a velkoplošný projekce a podobně a tam jsme my suchozemci takzvaní, tam se odehrává děj a je to tak dokonale prokombinovaný, že dětičkám padají brady až k nám na led a je to vopravdu radost, protože když se takový představení povede a těch, řekněme, 6 tisíc diváků prostě vstane a zařve, že to bylo vono, tak mi běhá mráz po zádech ještě teď, poněvadž je to něco jinýho než to komorní prostředí Semaforu. Nemluvě o tom, že jsem to i napsal, takže vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je úžasný práce, čeká vás spousta věcí. Navíc ještě určitě Jiří Suchý při své úžasné potenci něco zase napíše, takže něco budete hrát novýho.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Má napsaný čtyři věci dopředu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Václav Kopta byl dnes hostem Tandemu a věřím, že se jeho návštěva líbila stejně tak jako mně i vám, vážení a milí posluchači. Doufám, že i vám, Václave.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Moc děkuju za pozvání, bylo tady příjemně. Děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, zdraví vás Jan Rosák, a tak už víte, že právě odstartoval Tandem. Naproti mně už taky sedí můj host. Prozradím vám na něj, že jeho snem je asi tak zhruba za tři roky si koupit autobus, udělat si na něj papíry a pořídit si pěknou autobusáckou uniformu a potom u příležitosti svých kulatin naložit do autobusu kamarády a s písní Josefa Beka Šoférská vyrazit na oslavy. Mám rád lidi, kteří vědí, co chtějí, a tak jsem rád, že tento herec a muzikant si našel cestu do Tandemu. Pravda, nepřijel autobusem ani v mikrobusu, nýbrž na motorce. Takže zatím bez autobusu vítám herce Václava Koptu. Dobrý den.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Dobrý den. Děkuju za krásný přivítání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to ještě není všechno. Tuhle vaši vášeň si teď doložíme přímo písní, takže slovo má Josef Bek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jsem rád, že jsem Václavu Koptovi udělal radost tou Šoférskou. Je to tak, jo?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, samozřejmě. Cokoliv se točí okolo autobusu, tak mě vždycky potěší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to je neuvěřitelný, že máte takovouhle touhu. Ale proč neuvěřitelný vlastně, proč se divím. Já jako kluk jsem miloval tramvaje zase, ačkoliv jsem kluk z vesnice, kde žádná tramvaj nikdy neprojela nebo z malýho městečka, tak tramvaje byla moje láska. A ty autobusy vás držejí už od dětství?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, hlavně tam to kulminovalo. Tak do tý puberty, tam se nejednalo jenom o to, že by mi líbily ty autobusy, to byla posedlost a tam už to bylo za takovou tou hranicí, kdy nad tím rodiče mohli pokrčit rameny. Oni už byli přesvědčeni, že bude třeba to nějak terapeuticky podchytit, protože to bylo minimálně na psychologa, ta moje posledlost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně, jo? Jak se to projevovalo třeba v dětství?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Tak především tím, že já jsem ten imaginární autobus doma měl. Já jsem si sestavil takovej ten model toho kokpitu tý kabiny. Na dětským hřišti jsem ukradl volant a celou vlastně tu sestavu jsem si doma vytvořil. Z takových těch kancelářských prošívaček jsem si vyrobil brzdový pedál, plynový pedál. Tenkrát byly automatický převodovky, to jsem všechno měl zaopatřený. Junij technik posloužil jako sestava, kterou jsem obsluhoval semafory. A to vše jsem byl schopen řídit až 8 hodin denně. A tam nastal jeden velikej problém a ten souvisel s mými přijímacími zkouškami na konzervatoř. U mě se začala projevovat jakási hlasová slabost, puberta, mutace a 8 hodin šichty, protože jediný, co jsem nedokázal si obsloužit, byl motor. Motor jsem tedy tvořil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste dělal brmbrmbrm, že jo.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ne, brmbrm. Tak zas infantilní jsem nebyl. Já jsem byl jako ve vyšším levelu. Já jsem tím, jak jsem trávil hodně času v těch autobusech, jsem to napodoboval velmi zdatně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy ho máte jako najetej?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Já můžu předvést, pokud to mikrofony /ukázka/. To brzdím motorem, jo, abyste věděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo, jo. A to je automatická převodovka?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To je automat. To jste nepoznal?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, poznal samozřejmě.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Bez meziplynu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I dveře umíte?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
/ukázka/ no a takhle to šlo třeba těch 8 hodin.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Artur Šviha by měl radost.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Bych mu sebral práci v rozhlase.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je neuvěřitelný.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No jo, jenomže vono to tak postupně, to bylo nejdřív roztomilý, že se mi třeba stalo, že byla návštěva u nás poměrně početná a já jsem nejdřív tu společnost bavil jako náš vtipný Vašek a pak jsem se vytratil. A jedinej, kdo věděl, kolik uhodilo, byli moji rodiče, protože to na mě přišlo zase a prostě jsem měl službu, že jo. A vodešel jsem z toho obývacího pokoje do kuchyně, kde jsem měl ten volant a to už jsem byl puberťák jako, jo, to už se mi líbily holky a já jsem normálně chytnul volant a jel jsem tu sto třicítku nebo sto pětadvacítku, co jsem tenkrát jezdil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stopětadvacítku? Tou jsem já jezdil taky. Já nevěděl, že jí řídíte vy.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Jsem řídil já, bylo mi vosum přitom a víc. No a voni strčili do takovýho vokýnka propojovacího magnetofon kazetovej a nahráli mě. A to bylo takový ponížení, protože já jsem se pak vrátil do tý společnosti, dělal jsem, že jako jsem zase ten vtipný skoro dospělý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jste si byl zakouřit.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Že jsem byl někde za děvčaty, dal jsem nějakýho panáka a to. No a táta to pustil před tou společností, tak to se mě hodně dotklo. Oni byli úplně mrtví smíchy, protože to bylo úplně cimrmanovský. Najednou nechápali, kam ten puberťák vodešel a já jsem si byl prostě zařídit. A skončil jsem u profesora Laciny v Národním divadle, foniatr, který ošetřoval všechny slavný hlasy Národního divadla. Já jsem to dotáhl až k uzlíkům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je v podstatě taková třináctá komnata, se dá říct, že jo.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Já to jednou musím nějakým způsobem zúročit, to utrpení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úžasný. Až já ale budu dělat v televizi Videostop o autobusech, tak už mám teda vopravdu arbitra, je to jasný.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No jistě, já jsem odborný poradce jak víno.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď už víme, čím chtěl opravdu být zcela vážně můj host, herec Václav Kopta. A nepovedlo se. Zatím, zatím se nepovedlo. Ale co není, fakt může být samozřejmě, protože dneska nic není nemožné.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Samozřejmě. A já s tím počítám. To je pořád otevřené.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A potom mi dejte opravdu vědět. Já vás chci vidět v té uniformě.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Blíží se to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, jasně. No, mimochodem uniformy jste si užil potom dostatečně jako herec a užíváte si je. Ale pojďme se teď dostat k tomu zcela seriózně, jak jste se vlastně k tomu povolání propracoval. Protože vy jste v podstatě jaksi měl zaděláno na to být autobusákem, a přitom rodinné zázemí vás směřovalo spíš jaksi do.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Uměleckého světa spíš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Do uměleckého světa, do textařství, do muziky a tak.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, to je pravda. No, tak vono se to vylouplo. Vono to vždycky zní jako obrovský klišé, ale skutečně i v mém případě to bylo tak, že tím, jak jsem se věnoval víc řízení toho autobusu než škole, tak se to projevilo na těch výsledcích. A jakmile se blížila střední škola, tak bylo jasný, že je zle a skutečně si na mně vylámalo zuby několik zkušenejch pedagogů, pokud šlo o matematiku, chemii, fyziku a podobný obory. Tak tam bylo jasný, že je zle, to byla vlastně záchranná brzda. A já se přiznám, já jsem vůbec netoužil, ani jsem nesnil o tom, že bych jednou chtěl stát na jevišti nebo že bych chtěl někoho bavit nebo. Byl jsem spíš introvertní dítě, velmi stydlivý, takový neustále se červenající jinoch s poměrně malým sebevědomím. Čili, jako vůbec ta dispozice moje jaksi osobnostní nebyla vůbec optimální pro tohle povolání. Ale nebylo zbytí. A kdyby k tomu nedošlo, to vás zaskočím ještě jednou, kdyby nedošlo k tomu, že mě teda na tu konzervatoř přijali, tak druhý obor byl napsán v tý mý žádance sadař-včelař.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sadař-včelař. Tam není taky matika ani fyzika ani chemie?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No jo, ale byly tam včely. To byl druhej můj koníček vášnivej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Včely?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To mě strašně bavilo. Já jsem vyhrával všechny ty možný soutěže Zlatá včela pražská a podobně, byl jsem členem včelařskýho kroužku a nesmírně mě to přitahovalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se teď směju, protože já byl taky členem včelařskýho kroužku na škole v Dejvicích dole na náměstí Svobody, kousek vod vás vlastně. Ale jenom proto, že ten včelařskej kroužek vedl matikář náš a já, abych si u něj udělal trošičku voko, tak jsem šel se zapsat. Při první návštěvě toho úlu nebo co to bylo, jsem dostal žihadlo přímo doprostřed čela, otekly mi oči a on mě vyhnal.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
A bylo po.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bylo po včelařství, no.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
My jsme měli externistu. Náš včelař se jmenoval přítel Vajncetl. My jsme si říkali příteli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Včelaři si říkají příteli?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Samozřejmě. No, tak přece jsme si nemohli říkat soudruhu včelaři. My jsme byli přátelé všichni. To mě na tom právě přitahovalo. A přítel Vajncetl se ještě vyznačoval tím, že měl takový starý kostěný brejle, který měly jenom jednu tu nožičku za uchem, takže von byl i komikem svým způsobem. Nesmírně nás to bavilo ty hodiny s ním trávit. Takže mohl jsem skončit i u včel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak naštěstí pro nás, protože jako včelaře bychom vás těžko teď poznali.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
V tý kukle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tý kukle už vůbec ne. No, ale naštěstí vás známe jako herce. No, takže vy jste absolvoval hudebně-dramatický obor, předpokládám. Tak to už jste ale potom začal někde hostovat, že jo. Taky už jste točil.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, já jsem měl štěstí, že jsem natočil v sedmnácti, 17 mi bylo, tuším, nebo 16, když se to začalo točit, Sněženky a machry s Karlem Smyczkem. A to byl takovej, tenkrát mě to vůbec nenapadlo, protože pro nás to byl spíš velkej mejdan tříměsíční na horách, kterej jsme zaplatili různejma reparátama a někteří i hůř, jako Míša Suchánek. Ten snad propadl dokonce. Takže jako se nám to zle nevyplatilo. Ale netušili jsme, že vzniká skoro kultovní, to vůbec teda by nás ve snu nenapadlo. A jestli teda nás něco nezajímalo v tu dobu, tak to bylo to natáčení. Nicméně film jsme nějak dokodrcali, až do jara jsme tam byli na těch horách. To bylo vlastně veliký štěstí, protože vlastně kdyby ten film zapadl jako mnoho jiných v tý době, poněvadž ten Barrandov v tý době točil opravdu hodně filmů, tak vlastně by nebylo na co navazovat. Nemohl bych i po těch letech, protože já jsem pak dlouho nic nenatočil, já jsem víceméně žil tak jako v závětří, dlouhý roky jsem byl jenom v Semaforu a vlastně se o mně pořádně moc nevědělo. A teprve si myslím, že taková ta vlna, kdy zase se ta práce začala přede mnou objevovat, přišla díky tomu, že se začalo mluvit o těch Sněženkách po 20,25 letech a tak dále. To si myslím, že mi pomohlo bez ohledu na to, jakej byl výsledek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky vám pomohl určitě ten pořad, kterej jste dělal s Geňou a se Suchošem.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To šlo ruku v ruce. To šlo tím, že jsme se po letech setkali se Suchošem zase. A on vlastně, když jsme navázali na to starý kamarádství z tý konzervatoře, tak si uvědomil, když tenhle ten pořad chystal, že by bylo dobrý, kdybysme zase nějakej čas se vídali. Takže mě vzali na ty tři roky vlastně k sobě do party s Geňou. Ale to všechno pořád si myslím, že ty kořeny tady toho jsou v tom prvním šťastným filmu. Kdyby tenkrát to zapadlo, tak při mý povaze, která je dost neprůbojná, by se asi prostě nic velkýho dál nekonalo, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už to tady několikrát padlo, při návštěvě herce Václava Kopty na Tandemu - Semafor. Pochopitelně Semafor je spojen se jmény Suchý, Šlitr, dneska Suchý, Molavcová, Kopta. No, vy jste v podstatě taková teď páteř, že jo.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Je to děsivý, já jsem doyen.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už fakt doyen? Jak jste tam dlouho vlastně?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Vod roku 85, to je dlouho, to bude pomalu 30 let. Takže utíká to, no. Ale když jsem před pár lety si to tak rekapituloval, tak člověk si pořád připadá jako začínající nadějný mladý umělec a ejhle, podíváte se přes rameno a vono to bude 30 let. Takže dneska vlastně, ano, je to tak, že z těch déle sloužících jsme tam jenom teda 3 plus pár lidí v technice. Jsou tam lidi, jako třeba Jirka Štědroň, kterej už je tam víc jak 10 let a Míša Stejskal, je tam pár takovejch. Ale přece jenom ta cirkulace těch lidí v divadle podobného typu je značná. Čili, tím, jak jsme rozpustili soubor stálej, tak už vlastně teď je tam daleko víc z toho průchoďák, než že by se tam vytvářela nějaká partie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je tam pořád znát ten génius loci toho Šlitra se Suchým?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, génius loci by byl vázán pravděpodobně spíš k tomu původnímu působišti v Alfě. Tam to už jsem zažil, já jsem si ještě v Alfě pár let zahrál, pak přišla velká restituce a privatizace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale Šlitra už jste nezažil.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Šlitr zemřel v roce 69. To mně byly 4 roky. Ale můj táta s ním byl velkej kamarád, takže samozřejmě jsem ho zažil coby robě malé a máme na něj spoustu památek a dopisů a obrázků. Ale bohužel na jevišti ne, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My máme tady na něj taky pár takových hezkých vzpomínek, naštěstí zvukových, takže si to díky vašemu výběru teď můžeme poslechnout.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už ve zmíněném pořadu s Michalem Suchánkem a Geňou Genzerem se Václav Kopta vlastně projevoval víc jako muzikant. To je zajímavé. Možná, že vás si spousta lidí, kteří vás viděli jaksi po té době od Sněženek a machrů zase poprvé, tak si vás zařadili jako muzikanta. Ale to by byla veliká škoda. Naštěstí to neudělali režiséři a obsadili vás taky do pár krásných rolí. Nezapomenu určitě na barmana v Hřebejkově U mě dobrý, jak lezete z toho mrazáku. To je neskutečná scéna. Nebo samozřejmě fantastickej esenbák v Občanským průkazu.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, zaplaťpánbůh. Ale to šlo v takový vlně právě. To je na tom hereckým životě strašně nevděčný a vědí to všichni, a proto já jsem se nikdy kontinuálně tý muziky nevzdával, ani toho textování, věděl jsem, jak je to nevděčnej svět bejt vodkázanej jenom na ty režiséry, v dnešní době jenom na castingový agentury. Takže z toho důvodu, protože každá ta vlna má svůj vrchol a pak to jde dolů zákonitě. S tím já počítám, protože už tu zkušenost mám a jsem realista, tak proto já jsem si vlastně souběžně s tím celou dobu držel kontakty ve světě muziky jak populární, tak muzikálů a různých divadelních inscenací, protože ta možnost využít toho talentu, kterej zaplaťpánbůh po tátovi jsem trošku podědil, to by byla škoda to házet za hlavu a vyhejbat se tomu. Trvalo to dlouho, ale dneska už taky můžu říct, že pokud bych vopustil jedno, bohatě to můžu nahradit tím, že prostě budu holt rodinu živit vod stolu takzvaně, to znamená, že budu jenom psát, i když by mě to mrzelo, protože to divadlo mě baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale kdo vás viděl jaksi v té roli muzikanta, tak si říká, že jste nesmírně zručnej a takovej jaksi invenční muzikant. To vás opravdu takhle vybavila konzervatoř? Předpokládám, že ne.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ho, ho, ho, kdeže. Konzervatoř mě vybavila takovým mindrákem, že jsem se ho zbavoval ještě minulej tejden v úterý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dejte pokoj.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, jistě. No, protože po těch Sněženkách jsem se vrátil a já jedinej z tý třídy uměl na to piáno hrát, jinak to všecko byli lidi po vobrně teda při vší úctě, to bylo hrozný. A já jedinej z tý třídy jsem dělal reparát, protože mi bylo řečeno jednou paní profesorkou, která navíc byla rodinná kamarádka: "Vašíku, ty máš navíc. Ty, kdyby ses snažil." A tak. A mě vám to tak vlastně naštvalo a tak mi to zprotivilo ty noty a to všechno, poněvadž jsem měl zkažený prázdniny a musel jsem furt tu Bayerovku cvičit, že jsem si ty dveře zabouchl k tý muzice. Takže, jak vy říkáte, že jsem zručnej, to je tak asi maximum, co se vo tom mým hraní dá říct, protože já prostě neumím noty. A muzikant, kterej neumí noty, to je jeden imitátor, to je jenom někdo, kdo jaksi díky sluchu něco předstírá. Ale víte, jak já závidím muzikantům, který si otevřou noty a ani si je nemusí otevírat, jenom si řeknou, co budou hrát tři, čtyři a hrajou to v Gis Dur a v D Dur.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste na sebe teď prozradil ale něco, co spousta lidí neví, že neumíte noty.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
A copak to nebylo vidět v tom Mistr GS, že ty noty neumíme ani jeden?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem vopravdu to zbaštil, že teda jako vy jo. No, že Geňa a Suchoš ne, tak to je jasný.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ale to já zahraju, já i doprovodím. Já doprovázím Jirku Suchýho, Molavcovou, děláme celý představení, kde jsem hrál s nimi na piáno. To já se umím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všecko z hlavy, z paměti.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, nebo značky, takzvaný akordový značky. Ale to, co normální muzikant, když někdo přijde a řekne, prosím tě, mně to v tom G Dur nevyhovuje, já bych to potřeboval nebo potřebovala vo půl tónu vejš, no tak to piáno zavřu, že jo a poděkuju. Řeknu škoda, že jsme si jako nemohli víc zahrát, ale já teď něco mám, tak na shledanou, protože prostě v Gis Dur už to nedám. A teď se přiznám, že ani nevím, jestli taková tónina existuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, budeme dělat jako, že my třeba jo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká se, že nevstoupíš dvakrát do jedné řeky, to je tak obehrané. I v mým případě jsem to několikrát slyšel. Ale stejně člověk někdy do aspoň podobného toku vstoupí. U vás se to, Václave, stalo, když jste začali natáčet Sněženky a machry po 25 letech. Kritika jaksi nebyla úplně vám nakloněna. Jak vy jste to cejtil jako?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, nám nakloněna. Teď nevím, jestli to myslíte jako k hercům nebo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec jaksi k tomu filmu.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
K tomu filmu, no. Tak podívejte, mám-li být upřímný, a to bych rád i tady na tom místě byl, tak se přiznám, že jsem vzhledem k tomu, že jsem ten scénář znal dopředu, tak jsem neočekával to, že by si prostě z toho národ sedl na zadek a řekli, no, to je paráda, jak vy jste to. To mi bylo v podstatě jasný, protože tam byla základní věc nastavená v tom, že pokud točíte film o náctiletých, tak to, že bude veselo, je nasnadě. Utržený ze řetězu, zlobějí, chlastají, dělají.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ten konflikt proti těm starejm.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ten je danej, každej jsme to zažili, a proto ten film je tak úspěšnej do dneška, poněvadž si to předávají ty generace. Každá z nich tenhle divokej večírek na horách zažije poprvé. Ovšem zažil jste-li někdy vy sám sraz abiturientů nebo po 30, po 20 a tak dále letech, to už nezadává příčiny k tak veselým taškařicím jako v případě těch patnáctiletejch dětí, že jo. To si přiznejme. To je první pohled na věc. Protože každej už v tý čtyřicítce a výš si nese nějakej ten bolák, kterej posbíral cestou, něco se nenaplnilo, řeší se tam různý ambice nesplněný, jsou tam spousty dluhů milostnejch a jinejch mezi těma jednotlivejma aktérama. To všechno každej ten sraz s sebou nese, to není nic veselýho. Málokdy se stane, že by člověk odtamtud odcházel a poskakoval si noční Prahou a říkal si, to bylo bezvadný, já už se tak těším zase až. Většinou ne, že jo. Takže to byla startovací čára tohohle filmu, což už je svým způsobem zaděláno trošku na to, že lidi, kteří přišli na vydrž, Prťka, vydrž, najednou koukají na stárnoucí, šedivějící a tloustnoucí chlapíky, který si tam vyřizujou účty. Takže to je první předpoklad toho, že to asi nenaplní takový očekávání, který se do toho vkládaly. No a druhej můj pohled, a to myslím vopravdu zcela upřímně, je ten, já s tím filmem nemám problém tak, že bych se jako nemohl na něj podívat nebo že by bylo všechn špatně. Myslím si, že ne. Navíc ta moje postava, domnívám se, toho Radka Převrátila, takovýho toho právě člověka plnýho nenaplněných ambicí a takový životní hořkosti, proč ne. To se přece hraje líp. Navíc hlavně, jak jsem mohl navazovat na toho anorektickýho blonďáčka, že jo, kterej tam poskakoval v 16 letech a najednou, kolik mi bylo 43, 44,45 vlastně, tak co bych tam jako měl hrát. Měl jsem jít na nějakou kúru drastickou, zhubnout a předstírat, nechat si narůst vlasy. No, to by se mi smáli ještě víc než takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale já myslím, že trošku tam proti tomu prvnímu takovýmu jako uvolněnýmu, až rozvolněnýmu scénáři tady nebylo tak moc vo čem hrát. Myslím si, že nejsilnější věci byly, a to vám nechci teď mazat med, jo, byly ty scény, který jste měl vy s Veronikou.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
S Veronikou, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam bylo o čem hrát.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Ano, přesně tak. Zbytek se vlastně, to byly reminiscence na ty hlášky a na to, co si vlastně tam objednali zřejmě producenti, aby to byl ten odkaz na ten film, no. Tak proto já sobecky a velmi subjektivně na to nahlížím, že jako já jsem si tím určitě neublížil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, vy se nemáte za co stydět.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
A vidělo to spousta lidí, což je taky pro herce důležitý. Oni přinejmenším byli zvědaví. To, s jakým pocitem odcházeli z kina, to už je jiná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Václavem Koptou jsme si popovídali o jeho filmech, o jeho začátcích, o autobusu. Ale co jsme ještě vlastně v podstatě neprobrali, co pochopitelně tvoří podstatu a tu nejdůležitější součást vaší herecké práce, je Semafor, hry v Semaforu. Teď hrajete v kolika věcech?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Teď nám zbyly dvě pouze, teda nám, mně zbyly dvě inscenace, protože bída přišla na kozáky. Dostali jsme zkrácený rozpočet s výmluvou obecně na krizi tak, jak to slyšíme všude okolo nás. A protože jsme ještě nějaký dluhy nasbírali, tak jsme i z tý zkrácený dotace museli poplatit něco. A ta situace je, pokud jde o finance, skutečně kritická, téměř likvidační pro Divadlo Semafor. To říkám bez jakýkoliv nadsázky a takový tý herecký hysterie. To je právě to, co mě asi nejvíc v tom Semaforu těch 30 let drží a to je to, že můžu bejt po boku člověka, který vyznává heslo čím hůř, tím líp. Ale v tom nejlepším slova smyslu. Když bysme to měli shrnout, co všechno Jiří Suchý ustál a přečkal, ať to byly změny režimu, století, tisíciletí, partnerů, osobní ztráty, jeho rodinný a podobně, to všechno on byl schopen vždycky překonat a vždycky znovu si říct, tak já to ještě zkusím, protože on to divadlo miluje, jeho to baví, jeho to drží vlastně v tý mladistvosti ducha, kterou on vlastně okouzluje a nás středňáky takzvaně štve, tak právě proto tam zůstává.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě se mnou budete souhlasit, já tvrdím pořád, že jednou budeme pyšní na to, že jsme Jiřího Suchého znali a zažili.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, já jsem o tom hluboce přesvědčenej už dávno. A proto vždycky ty občasný útoky na něj, že je něco pasé a podobně, vždycky se tomu v duchu pousměju a říkám si, hoši, hoši, jsem zvědav, co zbyde po vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, právě. No, tak ale abychom se vrátili k vám. Co vás čeká teď v divadle, ve filmu, v televizi?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
No, tak já průběžně vlastně už třičtvrtě roku pracuju na, no, pracuju na postavě, to zní, jako kdybych hrál v Národním, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo jako kdybyste tesal něco.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Že bych si vzal něco do své herecké dílny. Ne, ne, prostě točím seriál jeden, kde hraju takovýho sympaťáka, takovýho školníka jednoho. A to mě docela baví. Já jsem se obával, že to je taková fabrika jenom ty seriály televizní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je Gympl.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
To je Gympl, no. A tam mě to nalákalo na to primový obsazení, na to, že se potkám s Karlem Heřmánkem a Libuškou Šafránkovou a Zuzka Bydžovská, Ondra Brzobohatý, vopravdu prima společnost, Milan Šteindler, s tím tvoříme takové jako komické duo. A ta práce je hezká, i když náročná, jsou to dlouhý, dvanáctihodinový směny. Ale je tam spousta legrace. Tak to je věc, kterou průběžně teď teda natáčíme. A dá-li Pánbůh, a já si myslím, že snad jo, tak to bude ještě nějakej čas pokračovat. A v létě jsem k tomu si ještě přibral, abych toho neměl málo, tak to byl film Sukničkáři s Jiřím Menzlem z operního prostředí. Tam jsem dostal roli operáka, což mě moc těšilo, to bylo prima, hezký prázdniny v Táboře jsme strávili. No a teď vlastně chystáme znovu uvedení kouzelnýho muzikálu na ledě Popelka. To bude říjen, listopad po zemích českých a Praze, to jsou sportovní haly. Muzikál, kterej jsem napsal s Petrem Maláskem a hlavně s Jindrou Šimkem, kterej je i producentem tohohle představení. A to je taková moje veliká libůstka a radost, protože to jsou veliký sportovní haly plný nadšených dětí. Mě to baví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho tam hrajete?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Já tam hraju komořího.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bruslíte?
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Oh, no. Na to máme profesionály. To je princip, kterej vlastně vymyslel Jindra Šimek a to spočívá právě v tom, že to je muzikál na ledě. On udělá obsazení z vynikajících bruslařů z celý Evropy a ti se starají o tu show vlastně bruslařskou a součástí té ledové plochy je ledová scéna, obrovská scéna, která je plná různých hejblat a velkoplošný projekce a podobně a tam jsme my suchozemci takzvaní, tam se odehrává děj a je to tak dokonale prokombinovaný, že dětičkám padají brady až k nám na led a je to vopravdu radost, protože když se takový představení povede a těch, řekněme, 6 tisíc diváků prostě vstane a zařve, že to bylo vono, tak mi běhá mráz po zádech ještě teď, poněvadž je to něco jinýho než to komorní prostředí Semaforu. Nemluvě o tom, že jsem to i napsal, takže vlastně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je úžasný práce, čeká vás spousta věcí. Navíc ještě určitě Jiří Suchý při své úžasné potenci něco zase napíše, takže něco budete hrát novýho.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Má napsaný čtyři věci dopředu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Václav Kopta byl dnes hostem Tandemu a věřím, že se jeho návštěva líbila stejně tak jako mně i vám, vážení a milí posluchači. Doufám, že i vám, Václave.
Václav KOPTA, herec, muzikant
--------------------
Moc děkuju za pozvání, bylo tady příjemně. Děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 1. července 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
