Věra Mašková - dramaturgyně Městských divadel pražských
26. říjen 2011
Tandem
Dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková navštívila Tandem Jana Rosáka. Dozvěděli jste se o ní, zdali někdy chtěla studovat herectví a jestli někdy sáhla dramaturgicky vedle a podle čeho se dramarugie Městských divadel pražských obecně řídí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Naproti mě už sedí ve studiu velmi sympatická dáma a já si o ní dovolím tvrdit, že má mimořádný cit pro lidské příběhy. I proto se asi stala dramaturgyní. O své profesi říká, že úkolem dramaturga je přinášet témata, která rezonují se souborem, dobou i publikem. Jestli a jak se jí to také daří, o tom se něco dozvíme v dnešním Tandemu. Vítám dramaturgyni Městských divadel pražských Věru Maškovou. Dobrý den.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ale vydáme do divadla, tak se takovým naším zvláštním rozhlasovým strojem času vrátíme do Rokycan v roce 1961. Proč? Vy už určitě tušíte, naši věrní posluchači, ale těm ostatním to prozradím po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že jsem neprozradil něco, co jsem prozradit neměl. Myslím teď letopočet, paní Mašková, ne? Takže Rokycany. To je místo vašeho narození. Je to tak?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste prožila taky dětství, nebo jste se stěhovali?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ne, tak úplně ne. Ne, já jsem se v Rokycanech jenom narodila, ale naše rodina žila v Dobřívě, to je malá vesnice kousek od Rokycan. A odtamtud pocházeli teda, pochází můj tatínek, maminka se tam přivdala a tam jsem vlastně prožila celé dětství a 19 let, prvních let svého života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili vy jste, já to řeknu tak, jak mě to teď napadá, holka z vesnice vlastně.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkám to s plným vědomím toho, že já jsem taky kluk v podstatě z vesnice, takže vím asi, jak takové dětství může vypadat. Je to určitě příjemné dětství, protože člověk je blízko třeba přírodě, blízko zvířatům, prostě všemu, co k tomu patří, k té vesnici, ale je trošičku třeba odtrženej od města. Jak jste tohle to prožívala? Vadilo vám to?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak asi trochu ano, protože ke zvířatům já moc vztah nemám a ze psů mám dokonce fóbii. Malých kožešinových zvířat se bojím. Takže jako mé dětství, to bylo obcházení vesnice různými pěšinkami, abych nepotkala vážného psa. Takže to mě jako moc ne...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás někdy v dětství pokousal nějakej pejsek?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ne. Já jsem se s tím patrně narodila. Ale na druhou stranu já jsem se narodila v rodině lidí, kteří měli velice blízko ke kultuře. Můj tatínek, to je takový ten dobrý člověk, takový ten z hloubi dušen křesťan, který prostě jde tou rovnou cestou, životem. A prostě od něj jsem se učila takovým těm občanským postojům, to, že člověk prostě musí žít pro dobro, pro obecné vlastně nadosobní cíle a tak dále. A maminka zase byla místní paní učitelka, taková ta paní učitelka, co učila 50 let malé děti, z rodu těch učitelů, na které se vzpomíná, které prostě vychovávaly ty generace. Milovala děti a milovala i to učení samotné a ty předměty, které učila. Milovala hudbu, literaturu a dokázala prostě nadchnout generace lidí pro tyhle ty záležitosti. Já si vzpomínám, že když jsme byli malé děti, tak že jsme zahájení Pražského jara považovali za něco neobyčejně vzrušujícího a dobrodružného a všichni jsme u toho chtěli být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nádhera, to je krásný.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, a navíc moji rodiče v tom, v té vesnici se podíleli na nejrůznějších kulturních aktivitách a jedna z nich bylo dětské divadlo. Divadlo, které děti hrály dětem. A to tam pořádali prostě, zase po generace a generace místních dětí. Na to určitě vzpomínají jako na vrcholný zážitek svého života. I pro mě to bylo úžasně jaksi inspirativní a od čtyř let jsem si odmítala dát ustřihnout vlasy, protože jednou přece budu hrát tu princeznu, tak ty vlasy nutně potřebuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě. Zahrála jste si ji?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Zahrála. No, ovšem ta výsada hrát to divadlo, ta přicházela až ve čtvrté třídě obecné školy. Do té doby jsme museli čekat. Mně to připadalo nesmírně dlouhé, tohle to čekání, takže jsem už jako malé dítě začala organizovat takovou jako kontraakci ve školní tělocvičně, kde prostě ty malé děti jako na protest, že ještě nejsou připuštěni na to velké jeviště, si dělali prostě taková truc představení, což bylo pro mé kamarády poměrně velké štěstí, protože já jsem sice měla image té hodné holčičky, ale zároveň tu úžasnou fantazii a spoustu pitomých nápadů. A díky tomu, že jsem je začala realizovat jako divadlo, tak moji kamarádi přežili, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký repertoár jste vymýšlela pro tohle truc divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Myslím, že to musely být velmi bizardní příběhy. Takové neuvěřitelné věci, protože se tam vlastně hrálo všechno, co já jsem četla. A já jsem od dětství prostě četla naprosto hltavě a jako všechno. Všechno, co mělo písmenka, takže jsem měla vždycky rozečteno aspoň šest knížek dohromady. No, a ta představení, to byl kompilát...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo medly takhle.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Takže to musely být opravdu, jsme byli namustrovaní do neuvěřitelných hadrů. No, jako ti dospělí na to vzpomínali jako na velmi zábavné akce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tohle vám nikdy nevymizí z paměti, a to je nádherný základ přece. Krásný.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak jako ano, no. No, a pak přišlo samozřejmě to velké divadlo, kdy teda už to jako organizovali ti dospělí. No, jako prostě ten úžasný zážitek teda stát na tom jevišti. Ale já jsem zjistila, že mě vlastně baví víc to organizovat, než na tom jevišti stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice důležité. K tomu se dneska samozřejmě dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže mám tu příležitost a povídám si dnes v Tandemu s dramaturgyní Městských divadel pražských Věrou Maškovou, tak mi pochopitelně nedá, abych se nezeptal, čím se dramaturgie takového mamutího divadelního zařízení, jakým městská divadla jsou, řídí? To je několik scén samozřejmě. Mají městská divadla nějakou jednotnou dramaturgii, anebo se v podstatě snažíte, já nevím, mapovat nejrůznější trendy světového divadla?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak samozřejmě obhospodařujeme dvě divadelní scény, jednu malou, jednu velkou. A to spektrum toho publika je poměrně široké. Nemůžeme samozřejmě stavět repertoár tak, abychom uspokojili každého, ale zase na druhou stranu prostě si musíme uvědomovat, že jsme divadlem pro střední vrstvu. To je prostě naprosto evidentní. Pro tu malou scénu samozřejmě vybíráme...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte na mysli Rokoko?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Rokoko, vybíráme samozřejmě komornější příběhy. Na té velké scéně se můžeme trošičku víc rozmáchnout. Ta dramaturgie má několik linií, které se tak jako jaksi prolínají napříč těmi domy. A několik vlastně jakoby směřování. Je to, jednak se snažíme uvádět ty opravdu velké příběhy klasické i současné literatury, které kladou ty základní existenciální otázky, otázky našeho smyslu, našeho bytí. A to tato linie se vlastně realizuje dvojím způsobem. Jednak se dělají ta skutečně jakoby velká představení v tom divadle ABC a pak se dělají adaptace pro ten malý prostor, kde se vlastně místo tou cestou toho rozmáchlého gesta, jde tou cestou vlastně introspekce, toho pronikání do těch nejspodnějších hlubin lidské duše. Dalším tématem je téma vlastně jinakosti. Je to téma lidí, kteří jsou nějakým způsobem vyřazeni, kteří jsou nějakým způsobem jakoby deklasováni. A je to takové hledání vlastně velikosti a inspirace právě u těchhle těch lidí, kteří na první pohled nesplývají s tím konformním proudem. Je to tu střetání toho konformního a nekonformního. Mám tam také kolegu Jiřího Janků, který je autor, zároveň autorem, a ti spolu s Petrem Svojtkou rozvíjejí takovou tu cestu toho autorského humoru, autorského divadla, které vlastně v Městských divadlech pražských mělo vždycky tradici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co takhle třeba, já nevím, světové trendy, to znamená to, co třeba zabere, dejme tomu, já nevím, na Broadwayi, nebo v Londýně, nebo v Paříži? Prostě to, co frčí? Po tom vy nejdete, že byste se snažili uvádět takovéhle, já nevím, highlighty?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak to samozřejmě já jako dobovou módu nikdy nepodceňuji, protože si myslím, že když se prostě velké množství lidí začne o něco zajímat, tak že vždycky v tom základě je něco, co jakoby nějak rezonuje s tou dobou. I my se samozřejmě jakoby tomuhle tomu nevyhýbáme, ale vždycky tím základním kritériem je to téma, to sdělení, které to jednotlivé dílo přináší. Takže v poslední době jsme třeba uvedli několik adaptací filmových děl, což jakoby je označováno za takový módní trend.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trochu trendy, no.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ale my jsme samozřejmě neuváděli zrovna ty největší trháky, které bouraly kasu, ale Larse von Triera a Pedra Almodovara, což já si myslím, že jsou naprosto geniální nejenom režiséři, ale také autoři, kteří právě přinášejí úplně nový pohled na svět, a to se mi zdá na tom inspirativní, a to je něco, co by to divadlo samozřejmě nemělo přehlédnout a co ho může velmi obohatit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dnešním povídání s dramaturgyní Městských divadel pražských Věrou Maškovou se teď vrátíme od dramaturgie její současné scény nebo dvou vlastně scén, tedy městských divadel, se vrátíme k ní samotné, to znamená k vaší kariéře. My jsme skončili vlastně u toho, když jste jako malá holčička dělala ten truc repertoár proti těm už školním dětem. Ale teď uděláme asi trošičku skok, protože to by bylo hodně dlouhé povídání. Ten zájem o literaturu a hlavně o divadlo vás nakonec dovedl na DAMU, ale váhala jste třeba mezi tím jaksi, že jste říkala dlouhé vlasy, princezna, hrát divadlo a připravovat divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Rozhodně ne. Já jsem vlastně si nikdy ani nedávala přihlášky nikam jinam než dramaturgii. A nejsem prostě frustrovaná herečka, která u dramaturgie skončila. Naopak. Pro mě to byla prostě životní volba a dokonce jako dost vyčekaná, protože jsem dělala zkoušky pětkrát, než jsem byla přijata, a to jenom na dálkové studium, protože prostě ty kádrové materiály naší rodiny nebyly zrovna bez poskvrnky, takže jsem si to musela opravdu jako perně vyčekat. A nikdy jsem toho nelitovala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale myslím si, že se vám dařilo, protože už v průběhu studia jste dostala stipendium, jestli se nepletu, od S. K. Neumanna z Libně.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Když jsem skončila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste skončila, aha. No, tak to je ovšem úžasné, protože spousta absolventů dlouho třeba svoje uplatnění hledá. Vy jste tak nemusela činit a rovnou jste se mohla jaksi pustit do smysluplné práce.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak ono to tak jednoduché nebylo, protože to byl rok 89, takže jediné, co jsem v Divadle S. K. Neumanna naučila, bylo, jak se dělá revoluce, protože tehdy ten rok vlastně o divadle nebyl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda. Takže kde jste začala opravdu tedy dělat divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Opravdu dělat divadlo jsem začala v Ostravě, což bylo velmi šťastné období, protože já jsem vždycky chtěla dělat to velké divadlo. Mě prostě lákaly ty hangáry a tehdy, když jsem byla...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte kamenné jako?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Velké kamenné divadlo a velký prostor. Takže prostě Divadlo Jiřího Myrona, který je noční můrou mnohých divadelníků, tak já jsem tam byla jako ryba ve vodě prostě, protože mně to připadalo, že to je konečně to, kde se člověk může rozmáchnout a prostě říct něco zásadního spoustě lidí a tak dále. Takže jako tehdy jsem na to ještě měla energii, takže to bylo opravdu zábavné a šťastné období, i když na druhou stranu to bylo také období velikých změn. Vzpomínám si, že už tehdy jaksi, když jsem přišla do Ostravy, tak první kauza, která se tam řešila, bylo, že prostě byly dány do privatizace prostě úplně všechny veřejné instituce od filharmonie po zoologickou zahradu. A že se tam řešilo prostě, jaksi jak toto, tuto zhuvěřilost odrazit a tak. Takže jako ta doba měla samozřejmě své komplikace a své mouchy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste do toho velkého prostoru, který vás tak inspiroval, co jste do toho vybírala? Co se tam za dobu vašeho působení odehrálo? Na co vy jste zvlášť pyšná? Co jste dělala hrozně ráda?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Tak byla to inscenace Don Juan, což byla taková montáž vlastně z různé literatury na juanovské téma a vznikla taková veliká vlastně inscenace, na které se podíleli výborní herci. Tam byl tehdy opravdu vynikající soubor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Ostrava dneska disponuje taky skvělými herci.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano. Jako Ostrava navzdory mým očekáváním, tak se ukázala jako velice kulturní město a město, které si svou kulturu nejenom dotuje, ale vlastně hájí a žádné divadlo tam nezaniklo. Dokonce tam po revoluci jedno divadlo vzniklo. Takže to jako je opravdu obdivuhodné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zpátky k tomu Juanovi.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, a to bylo takové velké představení, kde se tak jako šťastně potkali jak ten inscenační tým, tak i vynikající herecké výkony. Existuje to taky zaznamenáno Českou televizí, takže je to i ke shlédnutí. A myslím si, že to bylo představení, na které jsme mohli být právem pyšní. Pak si myslím, že se dost povedl Shakespearův Kupec benátský, což byla taky taková veliká freska. Takže, ale vzpomínám strašně ráda i třeba na představení, které se nehrálo na tom velkém jevišti, ale naopak v tom mramorovém foyer, a to byla Vianova Pěna dní, kterou jsem tam dělala s Radkem Lipusem, a to bylo taky velice zase křehké, milé a hezké představení, na které taky moc ráda vzpomínám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Tandemu, dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková se přiznala, že jí nejvíc inspiruje a vyhovuje velký prostor velkého kamenného divadla. Já tomu rozumím docela, ale přitom teď nevím, jak se srovnáte s tím, že jste si mezi klasiky českého humoru vybrala dva pány, kteří jsou doma, nebo byli doma, bohužel byli, v prostoru nekonečně komornějším, totiž na malé scéně jedné z těch hlavních malých scén v Semaforu. Mám teď na mysli samozřejmě Suchého, Šlitra. To vám nevadí, že to je úplně jiné prostředí?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Naopak. Já strašně ráda chodím do malých divadel a strašně ráda se dívám na to, jak to dělají kolegové. Takže to, a dělají něco, co já třeba rozhodně neumím. Ale tyhle pány já jsem si nevybrala ani tak kvůli divadlu. Já na ně mám vzpomínku z dětství, kdy jsem jejich humor vlastně čerpala z gramofonových desek, které se našly na nějaké půdě. Bylo to takové zvláštně mystické, protože jsme našli prostě desku, která se jmenovala Člověk z půdy, na školní půdě. A odnesla jsem si to domů a tam jsem to prostě poslouchala já i můj bratr. A dokonce jsme z toho často citovali. A pak když jsem byla dospělá, tak jsem byla vždycky strašně potěšená, když jsem našla někoho, kdo znal stejné citáty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A znáte ještě nějaký?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Teď nevím, teď si zrovna asi nevzpomenu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem vás nechtěl chytit takhle na švestkách. Škoda, no, že jsme mohli, mohli jsme to i dokumentovat.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ale vím, že kolem různé, různé ty vtípky kolem piána, jako je /nesrozumitelné/ a začne na něj hrát, jak nemohl snad přestat, když ta slečna hrála a tak dál. Tak to byly naše oblíbená rodinná úsloví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak piáno, no, tak to je nádherný nápad, protože o piánu si pánové Suchý a Šlitr moc hezky povídají zrovna v téhle té skvělé scénce.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dnešním Tandemu se za chviličku ozve externí hlas, samozřejmě po telefonu. A já jsem se jeho jméno dozvěděl poprvé od známého kamaráda Vládi Čecha, se kterým jsem se při různých příležitostech potkával. On říkal, že pilně zkouší, že brzo bude premiéra, potom že byla premiéra Sto roků samoty. A velice si pochvaloval režiséra Petra Gábora. A to by zrovna měl být ten, se kterým si teď popovídáme. Takže jste tam, pane Gábore?
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Dobrý den, ano, u telefonu Peter Gábor osobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás srdečně zdravím. Velice si vás Vláďa Čech chválil tedy.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
To se strašně příjemně poslouchá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My tady sedíme s paní Věrou Maškovou, dramaturgyní vašich Městských divadel pražských, která vás srdečně zdraví taky.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Zdravím, ahoj.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Ahoj, Věrko. Co jsi si na mě připravila, prosím tě?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě samé příjemné věci. Chceme si popovídat o vaší práci, protože my si povídáme o její práci a samozřejmě to se s vaší velice příjemně pojí, protože její nápad byl, předpokládám, to byl váš nápad Sto roků samoty?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, to byl můj nápad a to byl další z těch šílených nápadů, které jsem uštrikovala na Petera Gábora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ten šílený nápad, jak hezky říkáte, už kvasil delší dobu, protože už jste to chtěli realizovat dokonce na Moravě, viďte?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, chtěli jsme vlastně dělat jinou věc od Márqueze Kroniku ohlášené smrti. Tenkrát se to nepovedlo, tentokrát to vyšlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak rád jste přijal tenhle ten úkol, pane Gábore?
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
No, tak já s Věrou jako dramaturgem pracuji už skutečně velmi dlouho. Ona je tedy mimořádně náročná. Na jedné straně mě to baví, protože já bych možná v podstatě byl takový možná až línější v něčem. A objeví mi vždycky nějakou věc a připraví pro mě prostě něco, co je velmi náročné, nejen pro mě, ale pro herecký soubor, a to mě vždycky posune. Takže je to strašně dobrá metoda, kterou Věra má. A postaví mě vlastně před situaci, před texty, které skutečně jsou velmi těžké, náročné, a člověk si řekne, režisér, nevím, jestli toto zvládnu, ale když s ní jdu do nějaké spolupráce, tak věřím zase v její úžasné schopnosti analytické a vůbec jak umí rozebrat text. Takže vždycky prostě vím, že mě navede správným směrem a že do toho vstoupí zase moje invence. Takže toto je jako velmi zajímavý proces.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samá chvála, to je dobře, takhle to má bejt. Ale pan ředitel Zajíc si taky chválil to, že jste Sto roků samoty je krásným kolektivním dílem, že se tam nádherně projevil soubor. Souhlasíte?
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Ano, to je pravda, no. Teda já s tím musím souhlasit, protože ten soubor se teda pod vedením Ondry Zajíce vlastně několik let už formuje. A já jsem tam měl možnost tedy pracovat i na jiných inscenacích, asi čtyřech předtím, před tímto Márquezem. A skutečně došlo k takovému malému zázraku, že ten soubor vlastně tím, že je to velký rozsah toho textu a skutečně tam záleží na každé jedné postavičce, tak se stalo i to, že ten soubor se velmi jako semknul nějak spolu a panovala tam vlastně velmi dobrá atmosféra. A nakonec to bylo i cítit potom, myslím, na tom představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Mašková, chystá se nějaká spolupráce, ve které se objeví vaše jména? Myslím vaše a jméno pana Gábora?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak já bych nepředbíhala, ale určitě něco dalšího zase vymyslíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně. Moc vám děkuju, pane režisére. Mějte se moc hezky.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Děkuji a přeji vám tedy krásný den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky za váš čas. Ano, díky, na shledanou.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Na shledanou, děkuji.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dramaturgyně Městských divadel pražských, paní Věra Mašková je hostem dnešního Tandemu. Když se povede takový skvělý výběr, jako jsme si povídali před písničkou ještě s režisérem Petrem Gáborem, že to prostě zafunguje, že všichni pracují tak, jak mají, a všichni to přijmou tak rádi, jak to přijali, to je ideální stav. Ale nenastane vždycky, co si budeme povídat. I dramaturgovi se občas stane, že, teď to řeknu natvrdo, prostě sáhne vedle. Stalo se vám to někdy?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, stalo. To se samozřejmě stát může. Nemělo by se to stávat, ale já vždycky říkám, že když člověk dělá umění, tak není placen za permanentní úspěch, ale za hledání. Ovšem mně se tedy podařil husarský kousek, že jsem sáhla vedle a tu chybu jsem hrdě a nepokořeně ještě zopakovala, a to se tedy opravdu stává málokomu. No, kdysi v Ostravě jsem uváděla Šrámkův Stříbrný vítr. Bylo to moc krásné představení, které režíroval Radovan Lipus, Petr Matásek k tomu udělal úžasnou výpravu, no, a nikoho to nezajímalo, to představení, přestože ti herci byli vynikající, všechno to bylo, takové to představení snů, kde všechno funguje, ale nikoho to nebaví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím to je?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, protože to téma, ale to jsem pochopila až poté, co jsem tuto zkušenost udělala ještě v Olomouci, kde to režíroval Peter Gábor, scénu dělal Jožo Ciler, herci hráli jak z partesu, bylo to opět velice krásné představení, které zase nikoho nezajímalo. No, protože to téma prostě nerezonuje s tou dobou, protože prostě vysvětlovat mladým lidem, že jako se mají vzepřít autoritě svých rodičů, když vlastně žádná autorita nikde není a když ten problém je zcela opačný, prostě ta bezbřehá svoboda, s kterou si nevědí rady. No, tak to byla opravdu velká zpozdilost ode mě, ale musela jsem to zopakovat dvakrát, než jsem na to přišla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale opravdu, to je frapantní tedy, že jste mohla, mohla jste počítat s tím, že dnešní otrlá mládež, ta tedy opravdu nebude brát Stříbrný vítr za svůj, to je fakt, no.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, a zase samozřejmě ti starší, pro ty už to taky není téma, že jo. Ty to bavilo, když byli mladší. Takže to byl tedy skutečně husarský kousek, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak dobře, tak tohle to hodíme za hlavu a za chviličku po písničce si popovídáme o tom, co je před vámi, a že už určitě takovou chybu neuděláte.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem už signalizoval před písničkou, tak si s Věrou Maškovou, dramaturgyní Městských divadel pražských, chci teď popovídat o tom, co je před ní. To znamená, už jsme si tady nastínili některá díla úspěšná i méně úspěšné tituly, které třeba nezabraly u diváků, co už je za vámi. Ale vy třeba taky, což jsem tady v podstatě pominul zatím, a nerad, píšete sama taky původní divadelní hry, Přijď království tvé. A děláte adaptace literárních textů pro rádio. Ráda děláte pro rozhlas?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, ano, to je úplně jiná práce vlastně než ta pro divadlo. Zase to člověka inspiruje k jinému způsobu vyjadřování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vždycky dobře, když máte mnohotvárnou práci, že jo.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Je to určitě zábavné a vzrušující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď zkuste se tak zamyslet, co je před vámi, pro rádio, případně pro televizi, pro divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak teď mám před sebou vlastně dva divadelní počiny. Ten jeden už se zkouší, to je adaptace románu Josepha Hellera Gold za všechny peníze. To bude další premiéra Divadla ABC. Režíruje Ondřej Zajíc a spolu jsme vlastně dělali tu adaptaci tohohle toho velice inteligentního humoristického románu, který já jsem vlastně říkala, že je to taková nejméně hellerovská ze všech Hellerových knih, přestože je vlastně velice autobiografická.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Hlavu XXII znají skoro všichni, tak teď budou překvapeni.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, určitě, no, ale myslím, že příjemně, protože je to, jak říkám, je to knížka autobiografická, pojednává o vysoké politice, o tom, co to vlastně pro člověka i skeptického a inteligentního člověka znamená dostat nabídku do vysokých vládních kruhů a jak to může zamávat s jeho životem a jak ho to může, k jakým koncům ho to vlastně může přivést. A vlastně to demaskuje i to zákulisí té velké politiky. Takže myslím, že to bude záležitost velice zábavná. A druhá věc, která mě čeká na jaře, tak to je adaptace dvou románů Květy Legátové Želar a Jozovy Hanule, která se bude hrát v Divadle Rokoko. Takže to je taková jako, já připravuju ten scénář a na tom teda teď pracuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bude mít něco společného se Želary filmovými?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, se Želary filmovými až tolik ne. Jako vychází to důsledně z té literatury, z té literární podoby. Snažíme se, abychom vystihli tu poetiku, která je velice svébytná, abychom tady byli právě té literatuře, která je úžasná, protože to skutečně považuji za jeden z největších literárních objevů posledních let jako zjevení vlastně těchhle knih. A doufám, že se nám to podaří a že to bude něco, co bude zajímat i naše diváky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že se nebude opakovat Stříbrný vítr.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Pevně doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tak připomínám, to se omlouvám. Já vám naopak přeju, paní Mašková, aby díla, kterými teď naplníte repertoár Městských divadel pražských, přinesla tedy plné domy, jak se říká, protože to je to, co si divadelníci přejí. A ať jsou hlavně samozřejmě ti diváci spokojeni a ať prostě k vám rádi chodí. To byla dnes dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková na Tandemu a já doufám, že ne naposledy, protože v divadle se pořád něco děje. Díky. Na shledanou.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Děkuju vám, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Naproti mě už sedí ve studiu velmi sympatická dáma a já si o ní dovolím tvrdit, že má mimořádný cit pro lidské příběhy. I proto se asi stala dramaturgyní. O své profesi říká, že úkolem dramaturga je přinášet témata, která rezonují se souborem, dobou i publikem. Jestli a jak se jí to také daří, o tom se něco dozvíme v dnešním Tandemu. Vítám dramaturgyni Městských divadel pražských Věru Maškovou. Dobrý den.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ale vydáme do divadla, tak se takovým naším zvláštním rozhlasovým strojem času vrátíme do Rokycan v roce 1961. Proč? Vy už určitě tušíte, naši věrní posluchači, ale těm ostatním to prozradím po písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že jsem neprozradil něco, co jsem prozradit neměl. Myslím teď letopočet, paní Mašková, ne? Takže Rokycany. To je místo vašeho narození. Je to tak?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tam jste prožila taky dětství, nebo jste se stěhovali?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ne, tak úplně ne. Ne, já jsem se v Rokycanech jenom narodila, ale naše rodina žila v Dobřívě, to je malá vesnice kousek od Rokycan. A odtamtud pocházeli teda, pochází můj tatínek, maminka se tam přivdala a tam jsem vlastně prožila celé dětství a 19 let, prvních let svého života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili vy jste, já to řeknu tak, jak mě to teď napadá, holka z vesnice vlastně.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkám to s plným vědomím toho, že já jsem taky kluk v podstatě z vesnice, takže vím asi, jak takové dětství může vypadat. Je to určitě příjemné dětství, protože člověk je blízko třeba přírodě, blízko zvířatům, prostě všemu, co k tomu patří, k té vesnici, ale je trošičku třeba odtrženej od města. Jak jste tohle to prožívala? Vadilo vám to?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak asi trochu ano, protože ke zvířatům já moc vztah nemám a ze psů mám dokonce fóbii. Malých kožešinových zvířat se bojím. Takže jako mé dětství, to bylo obcházení vesnice různými pěšinkami, abych nepotkala vážného psa. Takže to mě jako moc ne...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás někdy v dětství pokousal nějakej pejsek?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ne. Já jsem se s tím patrně narodila. Ale na druhou stranu já jsem se narodila v rodině lidí, kteří měli velice blízko ke kultuře. Můj tatínek, to je takový ten dobrý člověk, takový ten z hloubi dušen křesťan, který prostě jde tou rovnou cestou, životem. A prostě od něj jsem se učila takovým těm občanským postojům, to, že člověk prostě musí žít pro dobro, pro obecné vlastně nadosobní cíle a tak dále. A maminka zase byla místní paní učitelka, taková ta paní učitelka, co učila 50 let malé děti, z rodu těch učitelů, na které se vzpomíná, které prostě vychovávaly ty generace. Milovala děti a milovala i to učení samotné a ty předměty, které učila. Milovala hudbu, literaturu a dokázala prostě nadchnout generace lidí pro tyhle ty záležitosti. Já si vzpomínám, že když jsme byli malé děti, tak že jsme zahájení Pražského jara považovali za něco neobyčejně vzrušujícího a dobrodružného a všichni jsme u toho chtěli být.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nádhera, to je krásný.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, a navíc moji rodiče v tom, v té vesnici se podíleli na nejrůznějších kulturních aktivitách a jedna z nich bylo dětské divadlo. Divadlo, které děti hrály dětem. A to tam pořádali prostě, zase po generace a generace místních dětí. Na to určitě vzpomínají jako na vrcholný zážitek svého života. I pro mě to bylo úžasně jaksi inspirativní a od čtyř let jsem si odmítala dát ustřihnout vlasy, protože jednou přece budu hrát tu princeznu, tak ty vlasy nutně potřebuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě. Zahrála jste si ji?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Zahrála. No, ovšem ta výsada hrát to divadlo, ta přicházela až ve čtvrté třídě obecné školy. Do té doby jsme museli čekat. Mně to připadalo nesmírně dlouhé, tohle to čekání, takže jsem už jako malé dítě začala organizovat takovou jako kontraakci ve školní tělocvičně, kde prostě ty malé děti jako na protest, že ještě nejsou připuštěni na to velké jeviště, si dělali prostě taková truc představení, což bylo pro mé kamarády poměrně velké štěstí, protože já jsem sice měla image té hodné holčičky, ale zároveň tu úžasnou fantazii a spoustu pitomých nápadů. A díky tomu, že jsem je začala realizovat jako divadlo, tak moji kamarádi přežili, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký repertoár jste vymýšlela pro tohle truc divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Myslím, že to musely být velmi bizardní příběhy. Takové neuvěřitelné věci, protože se tam vlastně hrálo všechno, co já jsem četla. A já jsem od dětství prostě četla naprosto hltavě a jako všechno. Všechno, co mělo písmenka, takže jsem měla vždycky rozečteno aspoň šest knížek dohromady. No, a ta představení, to byl kompilát...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo medly takhle.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Takže to musely být opravdu, jsme byli namustrovaní do neuvěřitelných hadrů. No, jako ti dospělí na to vzpomínali jako na velmi zábavné akce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tohle vám nikdy nevymizí z paměti, a to je nádherný základ přece. Krásný.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak jako ano, no. No, a pak přišlo samozřejmě to velké divadlo, kdy teda už to jako organizovali ti dospělí. No, jako prostě ten úžasný zážitek teda stát na tom jevišti. Ale já jsem zjistila, že mě vlastně baví víc to organizovat, než na tom jevišti stát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velice důležité. K tomu se dneska samozřejmě dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže mám tu příležitost a povídám si dnes v Tandemu s dramaturgyní Městských divadel pražských Věrou Maškovou, tak mi pochopitelně nedá, abych se nezeptal, čím se dramaturgie takového mamutího divadelního zařízení, jakým městská divadla jsou, řídí? To je několik scén samozřejmě. Mají městská divadla nějakou jednotnou dramaturgii, anebo se v podstatě snažíte, já nevím, mapovat nejrůznější trendy světového divadla?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak samozřejmě obhospodařujeme dvě divadelní scény, jednu malou, jednu velkou. A to spektrum toho publika je poměrně široké. Nemůžeme samozřejmě stavět repertoár tak, abychom uspokojili každého, ale zase na druhou stranu prostě si musíme uvědomovat, že jsme divadlem pro střední vrstvu. To je prostě naprosto evidentní. Pro tu malou scénu samozřejmě vybíráme...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte na mysli Rokoko?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Rokoko, vybíráme samozřejmě komornější příběhy. Na té velké scéně se můžeme trošičku víc rozmáchnout. Ta dramaturgie má několik linií, které se tak jako jaksi prolínají napříč těmi domy. A několik vlastně jakoby směřování. Je to, jednak se snažíme uvádět ty opravdu velké příběhy klasické i současné literatury, které kladou ty základní existenciální otázky, otázky našeho smyslu, našeho bytí. A to tato linie se vlastně realizuje dvojím způsobem. Jednak se dělají ta skutečně jakoby velká představení v tom divadle ABC a pak se dělají adaptace pro ten malý prostor, kde se vlastně místo tou cestou toho rozmáchlého gesta, jde tou cestou vlastně introspekce, toho pronikání do těch nejspodnějších hlubin lidské duše. Dalším tématem je téma vlastně jinakosti. Je to téma lidí, kteří jsou nějakým způsobem vyřazeni, kteří jsou nějakým způsobem jakoby deklasováni. A je to takové hledání vlastně velikosti a inspirace právě u těchhle těch lidí, kteří na první pohled nesplývají s tím konformním proudem. Je to tu střetání toho konformního a nekonformního. Mám tam také kolegu Jiřího Janků, který je autor, zároveň autorem, a ti spolu s Petrem Svojtkou rozvíjejí takovou tu cestu toho autorského humoru, autorského divadla, které vlastně v Městských divadlech pražských mělo vždycky tradici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co takhle třeba, já nevím, světové trendy, to znamená to, co třeba zabere, dejme tomu, já nevím, na Broadwayi, nebo v Londýně, nebo v Paříži? Prostě to, co frčí? Po tom vy nejdete, že byste se snažili uvádět takovéhle, já nevím, highlighty?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak to samozřejmě já jako dobovou módu nikdy nepodceňuji, protože si myslím, že když se prostě velké množství lidí začne o něco zajímat, tak že vždycky v tom základě je něco, co jakoby nějak rezonuje s tou dobou. I my se samozřejmě jakoby tomuhle tomu nevyhýbáme, ale vždycky tím základním kritériem je to téma, to sdělení, které to jednotlivé dílo přináší. Takže v poslední době jsme třeba uvedli několik adaptací filmových děl, což jakoby je označováno za takový módní trend.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trochu trendy, no.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ale my jsme samozřejmě neuváděli zrovna ty největší trháky, které bouraly kasu, ale Larse von Triera a Pedra Almodovara, což já si myslím, že jsou naprosto geniální nejenom režiséři, ale také autoři, kteří právě přinášejí úplně nový pohled na svět, a to se mi zdá na tom inspirativní, a to je něco, co by to divadlo samozřejmě nemělo přehlédnout a co ho může velmi obohatit.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dnešním povídání s dramaturgyní Městských divadel pražských Věrou Maškovou se teď vrátíme od dramaturgie její současné scény nebo dvou vlastně scén, tedy městských divadel, se vrátíme k ní samotné, to znamená k vaší kariéře. My jsme skončili vlastně u toho, když jste jako malá holčička dělala ten truc repertoár proti těm už školním dětem. Ale teď uděláme asi trošičku skok, protože to by bylo hodně dlouhé povídání. Ten zájem o literaturu a hlavně o divadlo vás nakonec dovedl na DAMU, ale váhala jste třeba mezi tím jaksi, že jste říkala dlouhé vlasy, princezna, hrát divadlo a připravovat divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Rozhodně ne. Já jsem vlastně si nikdy ani nedávala přihlášky nikam jinam než dramaturgii. A nejsem prostě frustrovaná herečka, která u dramaturgie skončila. Naopak. Pro mě to byla prostě životní volba a dokonce jako dost vyčekaná, protože jsem dělala zkoušky pětkrát, než jsem byla přijata, a to jenom na dálkové studium, protože prostě ty kádrové materiály naší rodiny nebyly zrovna bez poskvrnky, takže jsem si to musela opravdu jako perně vyčekat. A nikdy jsem toho nelitovala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale myslím si, že se vám dařilo, protože už v průběhu studia jste dostala stipendium, jestli se nepletu, od S. K. Neumanna z Libně.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Když jsem skončila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jste skončila, aha. No, tak to je ovšem úžasné, protože spousta absolventů dlouho třeba svoje uplatnění hledá. Vy jste tak nemusela činit a rovnou jste se mohla jaksi pustit do smysluplné práce.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak ono to tak jednoduché nebylo, protože to byl rok 89, takže jediné, co jsem v Divadle S. K. Neumanna naučila, bylo, jak se dělá revoluce, protože tehdy ten rok vlastně o divadle nebyl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda. Takže kde jste začala opravdu tedy dělat divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Opravdu dělat divadlo jsem začala v Ostravě, což bylo velmi šťastné období, protože já jsem vždycky chtěla dělat to velké divadlo. Mě prostě lákaly ty hangáry a tehdy, když jsem byla...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte kamenné jako?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Velké kamenné divadlo a velký prostor. Takže prostě Divadlo Jiřího Myrona, který je noční můrou mnohých divadelníků, tak já jsem tam byla jako ryba ve vodě prostě, protože mně to připadalo, že to je konečně to, kde se člověk může rozmáchnout a prostě říct něco zásadního spoustě lidí a tak dále. Takže jako tehdy jsem na to ještě měla energii, takže to bylo opravdu zábavné a šťastné období, i když na druhou stranu to bylo také období velikých změn. Vzpomínám si, že už tehdy jaksi, když jsem přišla do Ostravy, tak první kauza, která se tam řešila, bylo, že prostě byly dány do privatizace prostě úplně všechny veřejné instituce od filharmonie po zoologickou zahradu. A že se tam řešilo prostě, jaksi jak toto, tuto zhuvěřilost odrazit a tak. Takže jako ta doba měla samozřejmě své komplikace a své mouchy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste do toho velkého prostoru, který vás tak inspiroval, co jste do toho vybírala? Co se tam za dobu vašeho působení odehrálo? Na co vy jste zvlášť pyšná? Co jste dělala hrozně ráda?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Tak byla to inscenace Don Juan, což byla taková montáž vlastně z různé literatury na juanovské téma a vznikla taková veliká vlastně inscenace, na které se podíleli výborní herci. Tam byl tehdy opravdu vynikající soubor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že Ostrava dneska disponuje taky skvělými herci.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano. Jako Ostrava navzdory mým očekáváním, tak se ukázala jako velice kulturní město a město, které si svou kulturu nejenom dotuje, ale vlastně hájí a žádné divadlo tam nezaniklo. Dokonce tam po revoluci jedno divadlo vzniklo. Takže to jako je opravdu obdivuhodné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale zpátky k tomu Juanovi.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, a to bylo takové velké představení, kde se tak jako šťastně potkali jak ten inscenační tým, tak i vynikající herecké výkony. Existuje to taky zaznamenáno Českou televizí, takže je to i ke shlédnutí. A myslím si, že to bylo představení, na které jsme mohli být právem pyšní. Pak si myslím, že se dost povedl Shakespearův Kupec benátský, což byla taky taková veliká freska. Takže, ale vzpomínám strašně ráda i třeba na představení, které se nehrálo na tom velkém jevišti, ale naopak v tom mramorovém foyer, a to byla Vianova Pěna dní, kterou jsem tam dělala s Radkem Lipusem, a to bylo taky velice zase křehké, milé a hezké představení, na které taky moc ráda vzpomínám.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Tandemu, dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková se přiznala, že jí nejvíc inspiruje a vyhovuje velký prostor velkého kamenného divadla. Já tomu rozumím docela, ale přitom teď nevím, jak se srovnáte s tím, že jste si mezi klasiky českého humoru vybrala dva pány, kteří jsou doma, nebo byli doma, bohužel byli, v prostoru nekonečně komornějším, totiž na malé scéně jedné z těch hlavních malých scén v Semaforu. Mám teď na mysli samozřejmě Suchého, Šlitra. To vám nevadí, že to je úplně jiné prostředí?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Naopak. Já strašně ráda chodím do malých divadel a strašně ráda se dívám na to, jak to dělají kolegové. Takže to, a dělají něco, co já třeba rozhodně neumím. Ale tyhle pány já jsem si nevybrala ani tak kvůli divadlu. Já na ně mám vzpomínku z dětství, kdy jsem jejich humor vlastně čerpala z gramofonových desek, které se našly na nějaké půdě. Bylo to takové zvláštně mystické, protože jsme našli prostě desku, která se jmenovala Člověk z půdy, na školní půdě. A odnesla jsem si to domů a tam jsem to prostě poslouchala já i můj bratr. A dokonce jsme z toho často citovali. A pak když jsem byla dospělá, tak jsem byla vždycky strašně potěšená, když jsem našla někoho, kdo znal stejné citáty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A znáte ještě nějaký?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Teď nevím, teď si zrovna asi nevzpomenu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem vás nechtěl chytit takhle na švestkách. Škoda, no, že jsme mohli, mohli jsme to i dokumentovat.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ale vím, že kolem různé, různé ty vtípky kolem piána, jako je /nesrozumitelné/ a začne na něj hrát, jak nemohl snad přestat, když ta slečna hrála a tak dál. Tak to byly naše oblíbená rodinná úsloví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak piáno, no, tak to je nádherný nápad, protože o piánu si pánové Suchý a Šlitr moc hezky povídají zrovna v téhle té skvělé scénce.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V dnešním Tandemu se za chviličku ozve externí hlas, samozřejmě po telefonu. A já jsem se jeho jméno dozvěděl poprvé od známého kamaráda Vládi Čecha, se kterým jsem se při různých příležitostech potkával. On říkal, že pilně zkouší, že brzo bude premiéra, potom že byla premiéra Sto roků samoty. A velice si pochvaloval režiséra Petra Gábora. A to by zrovna měl být ten, se kterým si teď popovídáme. Takže jste tam, pane Gábore?
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Dobrý den, ano, u telefonu Peter Gábor osobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vás srdečně zdravím. Velice si vás Vláďa Čech chválil tedy.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
To se strašně příjemně poslouchá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My tady sedíme s paní Věrou Maškovou, dramaturgyní vašich Městských divadel pražských, která vás srdečně zdraví taky.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Zdravím, ahoj.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Ahoj, Věrko. Co jsi si na mě připravila, prosím tě?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě samé příjemné věci. Chceme si popovídat o vaší práci, protože my si povídáme o její práci a samozřejmě to se s vaší velice příjemně pojí, protože její nápad byl, předpokládám, to byl váš nápad Sto roků samoty?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, to byl můj nápad a to byl další z těch šílených nápadů, které jsem uštrikovala na Petera Gábora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ten šílený nápad, jak hezky říkáte, už kvasil delší dobu, protože už jste to chtěli realizovat dokonce na Moravě, viďte?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, chtěli jsme vlastně dělat jinou věc od Márqueze Kroniku ohlášené smrti. Tenkrát se to nepovedlo, tentokrát to vyšlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak rád jste přijal tenhle ten úkol, pane Gábore?
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
No, tak já s Věrou jako dramaturgem pracuji už skutečně velmi dlouho. Ona je tedy mimořádně náročná. Na jedné straně mě to baví, protože já bych možná v podstatě byl takový možná až línější v něčem. A objeví mi vždycky nějakou věc a připraví pro mě prostě něco, co je velmi náročné, nejen pro mě, ale pro herecký soubor, a to mě vždycky posune. Takže je to strašně dobrá metoda, kterou Věra má. A postaví mě vlastně před situaci, před texty, které skutečně jsou velmi těžké, náročné, a člověk si řekne, režisér, nevím, jestli toto zvládnu, ale když s ní jdu do nějaké spolupráce, tak věřím zase v její úžasné schopnosti analytické a vůbec jak umí rozebrat text. Takže vždycky prostě vím, že mě navede správným směrem a že do toho vstoupí zase moje invence. Takže toto je jako velmi zajímavý proces.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samá chvála, to je dobře, takhle to má bejt. Ale pan ředitel Zajíc si taky chválil to, že jste Sto roků samoty je krásným kolektivním dílem, že se tam nádherně projevil soubor. Souhlasíte?
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Ano, to je pravda, no. Teda já s tím musím souhlasit, protože ten soubor se teda pod vedením Ondry Zajíce vlastně několik let už formuje. A já jsem tam měl možnost tedy pracovat i na jiných inscenacích, asi čtyřech předtím, před tímto Márquezem. A skutečně došlo k takovému malému zázraku, že ten soubor vlastně tím, že je to velký rozsah toho textu a skutečně tam záleží na každé jedné postavičce, tak se stalo i to, že ten soubor se velmi jako semknul nějak spolu a panovala tam vlastně velmi dobrá atmosféra. A nakonec to bylo i cítit potom, myslím, na tom představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Mašková, chystá se nějaká spolupráce, ve které se objeví vaše jména? Myslím vaše a jméno pana Gábora?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak já bych nepředbíhala, ale určitě něco dalšího zase vymyslíme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně. Moc vám děkuju, pane režisére. Mějte se moc hezky.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Děkuji a přeji vám tedy krásný den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky za váš čas. Ano, díky, na shledanou.
Peter GÁBOR, režisér
--------------------
Na shledanou, děkuji.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dramaturgyně Městských divadel pražských, paní Věra Mašková je hostem dnešního Tandemu. Když se povede takový skvělý výběr, jako jsme si povídali před písničkou ještě s režisérem Petrem Gáborem, že to prostě zafunguje, že všichni pracují tak, jak mají, a všichni to přijmou tak rádi, jak to přijali, to je ideální stav. Ale nenastane vždycky, co si budeme povídat. I dramaturgovi se občas stane, že, teď to řeknu natvrdo, prostě sáhne vedle. Stalo se vám to někdy?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, stalo. To se samozřejmě stát může. Nemělo by se to stávat, ale já vždycky říkám, že když člověk dělá umění, tak není placen za permanentní úspěch, ale za hledání. Ovšem mně se tedy podařil husarský kousek, že jsem sáhla vedle a tu chybu jsem hrdě a nepokořeně ještě zopakovala, a to se tedy opravdu stává málokomu. No, kdysi v Ostravě jsem uváděla Šrámkův Stříbrný vítr. Bylo to moc krásné představení, které režíroval Radovan Lipus, Petr Matásek k tomu udělal úžasnou výpravu, no, a nikoho to nezajímalo, to představení, přestože ti herci byli vynikající, všechno to bylo, takové to představení snů, kde všechno funguje, ale nikoho to nebaví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čím to je?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, protože to téma, ale to jsem pochopila až poté, co jsem tuto zkušenost udělala ještě v Olomouci, kde to režíroval Peter Gábor, scénu dělal Jožo Ciler, herci hráli jak z partesu, bylo to opět velice krásné představení, které zase nikoho nezajímalo. No, protože to téma prostě nerezonuje s tou dobou, protože prostě vysvětlovat mladým lidem, že jako se mají vzepřít autoritě svých rodičů, když vlastně žádná autorita nikde není a když ten problém je zcela opačný, prostě ta bezbřehá svoboda, s kterou si nevědí rady. No, tak to byla opravdu velká zpozdilost ode mě, ale musela jsem to zopakovat dvakrát, než jsem na to přišla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale opravdu, to je frapantní tedy, že jste mohla, mohla jste počítat s tím, že dnešní otrlá mládež, ta tedy opravdu nebude brát Stříbrný vítr za svůj, to je fakt, no.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, a zase samozřejmě ti starší, pro ty už to taky není téma, že jo. Ty to bavilo, když byli mladší. Takže to byl tedy skutečně husarský kousek, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak dobře, tak tohle to hodíme za hlavu a za chviličku po písničce si popovídáme o tom, co je před vámi, a že už určitě takovou chybu neuděláte.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem už signalizoval před písničkou, tak si s Věrou Maškovou, dramaturgyní Městských divadel pražských, chci teď popovídat o tom, co je před ní. To znamená, už jsme si tady nastínili některá díla úspěšná i méně úspěšné tituly, které třeba nezabraly u diváků, co už je za vámi. Ale vy třeba taky, což jsem tady v podstatě pominul zatím, a nerad, píšete sama taky původní divadelní hry, Přijď království tvé. A děláte adaptace literárních textů pro rádio. Ráda děláte pro rozhlas?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Ano, ano, to je úplně jiná práce vlastně než ta pro divadlo. Zase to člověka inspiruje k jinému způsobu vyjadřování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vždycky dobře, když máte mnohotvárnou práci, že jo.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Je to určitě zábavné a vzrušující.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď zkuste se tak zamyslet, co je před vámi, pro rádio, případně pro televizi, pro divadlo?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, tak teď mám před sebou vlastně dva divadelní počiny. Ten jeden už se zkouší, to je adaptace románu Josepha Hellera Gold za všechny peníze. To bude další premiéra Divadla ABC. Režíruje Ondřej Zajíc a spolu jsme vlastně dělali tu adaptaci tohohle toho velice inteligentního humoristického románu, který já jsem vlastně říkala, že je to taková nejméně hellerovská ze všech Hellerových knih, přestože je vlastně velice autobiografická.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak Hlavu XXII znají skoro všichni, tak teď budou překvapeni.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, určitě, no, ale myslím, že příjemně, protože je to, jak říkám, je to knížka autobiografická, pojednává o vysoké politice, o tom, co to vlastně pro člověka i skeptického a inteligentního člověka znamená dostat nabídku do vysokých vládních kruhů a jak to může zamávat s jeho životem a jak ho to může, k jakým koncům ho to vlastně může přivést. A vlastně to demaskuje i to zákulisí té velké politiky. Takže myslím, že to bude záležitost velice zábavná. A druhá věc, která mě čeká na jaře, tak to je adaptace dvou románů Květy Legátové Želar a Jozovy Hanule, která se bude hrát v Divadle Rokoko. Takže to je taková jako, já připravuju ten scénář a na tom teda teď pracuji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bude mít něco společného se Želary filmovými?
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
No, se Želary filmovými až tolik ne. Jako vychází to důsledně z té literatury, z té literární podoby. Snažíme se, abychom vystihli tu poetiku, která je velice svébytná, abychom tady byli právě té literatuře, která je úžasná, protože to skutečně považuji za jeden z největších literárních objevů posledních let jako zjevení vlastně těchhle knih. A doufám, že se nám to podaří a že to bude něco, co bude zajímat i naše diváky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že se nebude opakovat Stříbrný vítr.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Pevně doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To tak připomínám, to se omlouvám. Já vám naopak přeju, paní Mašková, aby díla, kterými teď naplníte repertoár Městských divadel pražských, přinesla tedy plné domy, jak se říká, protože to je to, co si divadelníci přejí. A ať jsou hlavně samozřejmě ti diváci spokojeni a ať prostě k vám rádi chodí. To byla dnes dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková na Tandemu a já doufám, že ne naposledy, protože v divadle se pořád něco děje. Díky. Na shledanou.
Věra MAŠKOVÁ, dramaturgyně Městských divadel pražských
--------------------
Děkuju vám, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
