Verbovat

Tak, to jsme si jen tak od stolu předvedli příklad takzvané lidové etymologie, tedy nevědeckého hledání původu slov například na základě vnější podobnosti s výrazy jinými. Verbování nemá etymologicky se slovy, tedy ani s verbalismem a vervou, nic společného. Je to sice také přejaté slovo, ale není původem latinské. Verbovat je podle Slovníku spisovného jazyka českého zaprvé, "zastarale a expresívně", "najímat vojáky" a zadruhé, rovněž "zastarale a expresívně" a ještě k tomu "zpravidla hanlivě", "vůbec získávat slovy, přesvědčováním pro něco". Ta slova se ve slovníkové definici objevují, ale v souvislosti s původem výrazu verbovat o ně opravdu nejde. Sloveso verbovat jsme přejali z němčiny, kde werben znamená najímat, ale také získávat, propagovat, dělat reklamu a dokonce i ucházet se o děvče. Sloveso werben má nějaký starogermánský původ, význam středohornoněmeckého hwerban byl otáčet se, obracet se. Jak otáčení souvisí s naším verbováním, vysvětluje Jiří Rejzek ve svém slovníku takto: "Vývoj významu byl přes otáčet se, být neustále zaměstnán, k aktivně někoho získávat." Jinými slovy, dodávám já: Když někdo někoho chce získat neboli neverbovat, musí se při tom pěkně otáčet, středohornoněmecky hwerban.

Michal Novotný

Dodám ještě, že hezké slovo verbuňk patří do příbuzenstva slova verbovat, protože tento tanec se tančil při odvodech, a že sem patří i nadávka verbež - souvislost je v tom, že na vojnu právě naverbovaní, zverbovaní kluci se nikdy nechovali podle pravidel společenského bontónu.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz