VESELÝ

24. prosinec 2002

V českém prostředí je dnes hlavní den Vánoc, přestože většina křesťanského světa za hlavní vánoční den pokládá až zítřejší Boží hod vánoční a mnohde se dnešní Štědrý den neslaví vůbec. Štědrý den jsou pro Čechy ty pravé Vánoce, další dva sváteční dny vnitřně pokládáme už jen za jakoby přidané. Nejspíš proto, abychom Štědrý den vyleželi, eventuálně rozchodili. Kdyby s tímto českým specifikem chtěl někdo něco dělat, určitě by neuspěl, ostatně on s tím ani nikdo nic dělat nechce.

O různých s Vánoci spojených slovech jsem tu už mluvil v minulých letech, myslím, že jsem probral skoro všechna s výjimkou jednoho zvlášť podivného. Mám na mysli jinak normální české přídavné jméno veselý, které se často objevuje ve vánočních přáních. Vzájemně si přejeme veselé Vánoce, na vánočních pohledech bývá vytištěno přání veselých Vánoc stejně jako na různých speciálně vánočních výrobcích, například na kolekcích čokoládových figurek.

Michal Novotný

Proč si probůh přejeme zrovna "veselé" Vánoce... Svátek Vánoc, jak se v Čechách slaví, se dá charakterizovat nejrůznějšími přídavnými jmény. Naše Vánoce jsou poetické, pohádkové, tradiční, zamyšlené, sentimentální, rodinné, také s prominutím žravé, ale veselé? Řekl bych, že Vánoce jsou tím nejméně veselým svátkem, ze všech, které v průběhu roku slavíme, proti čemuž nikdo nic nemá, a přesto si nesmyslně vzájemně přejeme veselé Vánoce.

Vysvětlení je v původu slova veselý, v posunu jeho významu. My dnes výraz veselý chápeme především jako synonymum pro žertovný, vtipný, humorný, zábavný, smích vzbuzující. Veselé jsou historky, kterým se smějeme, například veselé historky z natáčení. Veselý je člověk, který na potkání vypráví anekdoty. Veselohra je komedie, divadelní hra se zábavným obsahem. Jenže žertovnost, humornost, zábavnost není původní a není to ani dnes jediný význam adjektiva veselý.

Etymologické slovníky nás poučí, že všeslovanské slovo veselý má pravděpodobně indoevropský původ, že asi pochází z kořene ues-, který měl význam dobrý. Z kořene tohoto významu pak vycházejí nejen staroindické vasu, dobrý, bretaňské gwiou, šťastný,a lotyšské vesels, tedy zdravý, ale i další významy českého veselý. To totiž původně znamenalo nejen dobrý tím, že je humorný, ale také dobrý tím, že je dobře naladěný, dobrý tím, že je radostný, že je příjemný, dobrý tím, že je prostě dobrý. Ano, veselý v dobách, kdy vzniklo spojení veselé Vánoce, znamenalo především radostný, dobrý. A dobrá, radostná zpráva, která byla spojena s oslavou Vánoc, byla zpráva, dobrá, radostná, jak se tehdy běžně říkalo veselá, zpráva o narození spasitele Ježíše Krista. Tohoto významu adjektiva veselý si ostatně můžeme všimnout i dalších slovních spojeních, která v češtině dosud žijí. Když se o někom řekne, že přichází nebo se vrací s veselou, neznamená to nic jiného, než že ten příchozí nám přináší nějakou dobrou zprávu. A nemusí to být zpráva k popukání.

Vysílá se 24.12.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)

autor: Michal Novotný

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.