Vesnička doslova jako malovaná. Takové je Uhersko nedaleko Pardubic
Obec Uhersko ve východních Čechách se může pochlubit unikátními fasádami, které nikde jinde v takovém množství nenajdete. Zdejší soukromé i obecní domy zdobí sgrafita s lidovými moudrostmi i motivy naší národní historie. Staré jsou už sto let.
Uhersko leží na návrší poblíž železniční trati Choceň–Pardubice, asi 20 kilometrů od krajského města. Jde o velmi starou obec, kterou ve svých dílech zmiňuje i spisovatel Alois Jirásek. Celou řadu místních domů, například Obecní úřad, sokolovnu, bývalé řeznictví či další soukromé objekty, zdobí sgrafita.
Prvním domem, který získal nevšední fasádu, byl dům čp. 32. V něm se totiž v roce 1888 narodil český malíř a grafik, profesor Alois Mudruňka. Navštěvoval pražskou UMPRUM, kde studoval u prof. Dítěte a Maška. Později na škole zastával funkci asistenta pro ornamentální kreslení a jako profesor působil také na Státní keramické škole v Bechyni.
Jeho asi nejznámější prací je vítězný návrh bankovky v hodnotě 20 Kč s portrétem generála M. R. Štefánika a ministra financí A. Rašína, která byla v platnosti v letech 1927 až 1945, takže byla jednou z nejdéle platných bankovek na našem území.
O výzdobu domů prosila obec i sousedé
V roce 1922 Alois Mudruňka vyzdobil sgrafity nejprve svůj rodný dům. Na sloupech brány najdete masarykovské heslo „Nebát se a nekrást“, na zděném oplocení pak barevné sgrafito s nápisem „Sedlák dělal z hnoje chleba a milostpán z chleba hnůj.“ Ornamentální i figurální sgrafita zdobí také štítovou stěnu domu.
Prosby obce i sousedů o to, aby jim Alois Mudruňka vyzdobil také jejich domy, na sebe nenechaly dlouho čekat. O dva roky později svébytný malíř vytvořil sgrafita na Obecním domě. Ústředním motivem se staly velké postavy českých dějin - Mistr Jan Hus, Jan Žižka a Jan Amos Komenský. Malíř ale také přímo na budově uctil památku místních obětí první světové války, když do omítky vyškrábal jména padlých.
V roce 1926 si obyvatelé Uherska svépomocí postavili sokolovnu. Tehdy Alois Mudruňka začal pracovat na svém největším projektu v obci. Prací na proškrabování vrchní světlé omítky se účastnilo i mnoho místních lidí, samozřejmě pod vedením mistra Mudruňky.
Vápenná omítka sgrafita nepoškodila
V dalších letech vytvořil prof. Mudruňka barevná sgrafita na domě spolužáka, místního řezníka Horváta, a tak dodnes můžeme číst nápisy: „Copak je to za řezníka s tou dlouhou ocílkou, že on stále pokukuje za tou naší Nanynkou“ anebo „Ta řeznická chasa, to je bože krása“.
Kousek od řeznictví stojí dům, kde bydlela sestra Aloise Mudruňky. Jeho fasádu malíř vyzdobil motivy z románu Babička Boženy Němcové a opatřil nápisem: „Ten nežil, po kom pěkná pověst neostala“.
Za druhé světové války byly vlastenecké projevy na fasádách domů v Uhersku samozřejmě trnem v oku, a tak se musely překrýt vápennou omítkou. Ta byla naštěstí jemná a hladká, takže k větší devastaci sgrafit nedošlo. V letech 1998 až 2007 na jejich restaurování pracoval akademický sochař Čestmír Mudruňka, synovec profesora Aloise Mudruňky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
