Vila Wittal se otevírá návštěvníkům i přesto, že na rekonstrukci si ještě pár let počká

„Tohle jsou třeba původní parkety. Tak jako ty posuvné dveře se zachovaly. Ale třeba linoleum je mladší.“ Jeden z iniciátorů obnovy vily Wittal Michal Doležel ze spolku Štetl před večerní prohlídkou ukazuje, co ve vile zbylo po posledních nájemnících. Ti byty v horním patře vily obývali ještě pár let zpátky.

Vila Wittal v brněnských Pisárkách|foto:Josefína Báčová, Český rozhlas

Vilu Wittal si v roce 1932 nechala postavit rodina Johanna Wittala. Ten se svým bratrem Adolfem vlastnil v Brně úspěšnou textilku. Podnikání se dařilo do té míry, že na začátku 30. let oslovil Johann Wittal architekta Heinricha Bluma a nechal si navrhnout třípatrovou vilu pro sebe, svou ženu Frederike a jejich dceru Valerii. Ve funkcionalistické budově na Hroznové 39 ale rodina žila jen pár let. V roce 1939 byli její členové vystěhováni a v roce 1942 deportováni do Terezína. Stejný osud potkal i Johannova bratra Adolfa.

Parkety pamatují všechno

„Vila obsahovala dva ústřední byty pro majitele,“ popisuje Doležel. „Pravděpodobně jsme v bytě, kde bydlel Johann a Frederike Wittalovi, a který se také zachoval s největší mírou autenticity,“ přibližuje. Byt s okny směřujícími do pisáreckého údolí sestává z dvou obývacích prostor, zimní zahrady, přípravny a dalších prostorů pro služebnictvo. Kromě původních parket jsou tady v dobrém stavu zachované i posuvné dveře. Zimní zahrada je v současnosti vybavená podle dobových fotografií, které byly publikovány v architektonickém magazínu ve 30. letech.

Vila Wittal v brněnských Pisárkách|foto:Josefína Báčová, Český rozhlas

Po vystěhování rodiny Wittalových zabavilo vilu gestapo. „Víme, že tady žili čtyři lidé během okupace,“ pokračuje vyprávění Michal Doležel. Členové gestapa ve vile žili i se svými rodinami a badatelé znají kromě jejich identity i jejich další osudy. Jedním z nich byl i nechvalně známý kriminální komisař brněnského gestapa Otto Kozlowski.

„Po válce nastupuje éra komunistických pohlavárů a exponentů. Hned v roce 1945 vila byla dána k dispozici pro prvního předsedu národního výboru brněnského Vladimíra Matulu, člena komunistické strany, který tady žil se svojí rodinou,“ pokračuje v popisu osudu pisárecké vily Doležel. Po zachovalých původních parketách se tak před návštěvníky procházeli nejen původní majitelé domu, ale i gestapo a komunisté.

Opečovávaný dům plný vzpomínek

Vila Wittal v brněnských Pisárkách|foto:Josefína Báčová, Český rozhlas

Od 50. let vila Wittal sloužila městu jako nájemní bydlení. Poslední nájemníci se odstěhovali teprve před pár lety. Rodiny Doubkovi, Kubíčkovi a další badatelům poskytly vzpomínky a fotografie, historie domu za posledních více než 70 let je tedy velmi dobře zmapovaná. Díky tomu, že se do vily v průběhu let nijak výrazně neinvestovalo a že se o ni nájemníci dobře starali, je dům víceméně v původním stavu. Toho chce využít spolek židovské kultury Štetl a Muzeum města Brna, které dům od města dostalo do správy. Podle dobových fotografií chtějí instituce vilu opravit do původní podoby a z dříve obývaných bytů udělat muzejní prostor.

Místo pro muzeum, knihovnu i kavárnu

Než se povede na nákladnou rekonstrukci sehnat finance, zůstává vila částečně otevřená pro veřejnost. V centrálním a nejlépe zachovaném bytě je od poloviny května výstava, která přibližuje historii domu, jeho obyvatel, ale třeba i osobu architekta Bluma. Lidé si ji mohou prohlédnout v rámci urbexových prohlídek, které organizuje jak Muzeum města Brna, tak i spolek Štetl.

Prohlídky bude vila nabízet ještě zhruba dva až tři roky, pak by podle ředitelky Štetlu Evy Yildizové mohly začít opravné práce. Kromě výstavy přibližující historii domu, by ve vile měla najít prostor i knihovna nebo kavárna. „Rádi bychom, aby ta muzejní zóna byla pro návštěvníky i pobytová. Aby si tam mohli sednout do křesílek, vzít si třeba rodinné album obyvatel domu nebo si nastudovat něco o architektuře. V prvním patře by se měly konat výukové programy a přednášky a také by tam měla být židovská knihovna,“ popisuje budoucí plány Yildizová. V zahradě by podle ní mohla vzniknout kavárna, díky které by ožila i přilehlá zahrada. Celkově by si ředitelka Štetlu přála, aby se dům otevřel široké veřejnosti a umožnil této části Pisárek znovu ožít.