Vít Sázavský - kytarista, violista a hudební aranžér
9. leden 2012
Tandem
Vít Sázavský, kytarista, violista a hudební aranžér
Jan Rosák přivítal v Tandemu Víta Sázavského. Kytarista, violista a hudební aranžér například prozradil, jestli chodí na koncerty svých kolegů a v jakém obsazení teď hraje skupina Neřež.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás opět dneska zdraví Jan Rosák. Ve studiu už se mnou sedí můj dnešní host. No a mně v tuto chvíli připadá milá povinnost představit vám ho. Hostem dnešního pořadu je kytarista, violista a hudební aranžér Vít Sázavský. Možná, že jsem na něco zapomněl ještě. Dobrý den, zdravím vás.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Dobrý den. Moje muzikantská kariéra dlouholetá pro mě aspoň je především zpívání, ale tak možná v tom papíru, do kterýho nahlížíte, se to bere jako samozřejmost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako samozřejmost, určitě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Protože muzikant musí i zpívat prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, jasně. Já si myslím, že jako muzikant mi navíc schválíte, když vám navrhnu, abychom se do vašeho zpovídání dali po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dnešní povídání s Vítem Sázavským odstartoval Admirál Babočka, píseň tohoto názvu samozřejmě. Ale než se dostaneme k tomu, jak vlastně písnička vznikla, jak se Vít Sázavský dostal k tomu, že ji vlastně zpívá, tak to vezmeme pěkně od Adama, tedy od úplného malého Vítka. Kde jste se narodil?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Já jsem Pražák Vltavou křtěný, celý svůj život vlastně žiju v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, Sázavský není váš pseudonym, to je opravdu vaše jméno.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Je to moje jméno. Ale když už jste to nakousl, tak je zajímavé, že naše rodina se tak nejmenovala odjakživa. Můj tatínek byl důstojníkem armády a po válce přišlo takové zvláštní nařízení, že důstojníci, kteří mají jména německé, by se měli přejmenovat. Bylo to takové doporučení míněné jako rozkaz. Takže, naše rodina se původně jmenovala Seifertovi jako ten básník, ačkoliv nevím, jestli jsme s ním spřízněni, myslím, že ne, aspoň nikdo to v rodině zatím nezjistil. No a od té doby, já už jsem se narodil tedy jako Sázavský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zvláštní, že i takové jméno Seifert vadilo tehdejším úřadům. To byla doba. Takže, Sázavský je určitě pěkné jméno.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Já jsem spokojený, děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jste to potom hezky propojil i s opravdovou Sázavou a s oblastí kolem Sázavy, ale k tomu se samozřejmě ještě dostanem. Tak to vaše dětství. Proběhlo v Praze, předpokládám.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměl jste nějakého dědečka, babičku, kam jste jezdil?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Jezdíval jsem do Letohradu a i o tom se v naší hudební kariéře spolu s /nesrozumitelné/ hodně točí jedna písnička - Letohrad. V Letohradě jsme měli babičku a dědečka a jezdili jsme tam každé prázdniny. A tak to Zdeňkovi nedalo, já jsem mu o tom hojně vyprávěl, když jsme už byli velcí. A on potom napsal krásnou píseň, kterou taky zpívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byla muzika pořád nebo už tehdy ve vašem životě tak důležitá, že jste třeba pomýšlel na to, že byste někdy v budoucnu?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Muzika důležitá byla, protože maminka mě nutila chodit do houslí už jako malého, a tak jsem nakonec, protože jsem takový povolný a hodný synek, na ni dal a odchodil jsem dva cykly těch houslí, což je nějakých víc než 10 let, myslím. A nakonec se mi to moc hodilo, protože potom mi prstíky běhaly líp i na kytaře a nakonec i ten smyčec jsem do ruky zase po letech vzal. Dneska hraju tak trošku na violu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho vyplývá, z toho vašeho povídání, že jste byl hodné dítě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Já si myslím, že jsem moc nezlobil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už jste věděl, čím byste chtěl v budoucnu někdy být?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Absolutně ne, vůbec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy vás to tak. To je zajímavý, že málokoho to napadne už třeba v 8, v 10 letech, já budu tím a tím a pak se mu to splní. Většinou to bývá tak, že člověk až do takových 17, 18 neví.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, přesně tak jsem to měl já. Napadá mě příklad našeho basisty Filipa Benešovského, který někde, bylo mu snad 14 nebo 15, s oblibou to vypráví, podstatně dřív, než se láme chleba u nás ostatních, slyšel někde nějakou desku, tuším, kapely Olympic a říkal někomu z dospělých: "Co to tady slyším, takový ty hluboký tóny? Co to má být?" A voni mu řekli, no, to je basová kytara. "Tak na tu budu hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vopravdu?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
A je to tak, splnilo se to a dneska to je jeho prostě hlavní náplň života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy náhodou jste to neměl obráceně, že byste poslouchal Olympic: co to tam hraje nahoře.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, ne, já jsem opravdu odchodil ty housličky. V tu dobu mě hudba tak trošku už začala víc zajímat, že jsem začal i poslouchat pod vlivem svého staršího bratra, kterej si doma pouštěl nějaký bigbítový kapely a zejména třeba Beatles. To už jsem pak začal poslouchat s ním. A ve chvíli, kdy mě to začala víc zajímat, tak jsme vzal do ruky kytaru, to bylo na gymplu, to už jsem se učil jako samouk dobrovolně, protože jsem chtěl, housličky do toho ještě dobíhaly. A pak, když jsem šel na vysokou školu, vybranou taky úplně náhodně, vůbec jsem nevěděl, kam mě vítr zavane. A zase - bratr studoval matfyz, říkal: "Pojď tam, tam je málo politiky, vcelku se to dá zvládnout. Ty na to budeš mít, to je dobrý, to celkem ti půjde." Tak jsem se tam přihlásil a během těch studií, který mě zas až tak úplně moc nechytly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to bylo za studia?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Matematika. Matematická statistika. Tak vlastně už tam převládla ta muzika, tam už jsem poznal ty správný lidi, kterými jsem částečně obklopen. Dodnes tedy zejména Zdeňka Vřešťála během studií, který studoval jinou školu. Zuzanu Navarovou, která studovala taky jinou školu. Ale jako studentská kapela jsme tehdy začali pod názvem Nerez hrát a zpívat. A vlastně něco podobného dělám až dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle to všecko vlastně začalo. A jak to pokračovalo, se dozvíte v pokračování dnešního Tandemu s Vítem Sázavským.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsme slyšeli, jak Vít Sázavský vlastně s tou svojí hudební kariérou začínal. Tomu se ještě tehdy nedalo říkat kariéra hudební, protože skončili jsme vlastně u vašeho seznámení se se Zdeňkem Vřešťálem, Zuzanou Navarovou. Čili, to byly úplné začátky. Tak od té doby už uplynula spousta let, vy už máte v muzice něco za sebou. Kromě toho, že hrajete, koncertujete, natáčíte, tak nepochybně taky vstřebáváte nejrůznější hudební vlivy. Chodíte nepochybně taky na koncerty přátel i jiných interpretů. Co vás třeba v poslední době tak hodně zaujalo, že se tomu dá říkat silný hudební zážitek?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, když mi čas dovolí, tak se pokouším, to je pravda. Většinou to bývá na nějaké osobní pozvání na někoho, kdo mi vyloženě doporučí, hele, tohle je pěkný, pojď se podívat. A takhle, protože se pohybuju často i v okruzích, kde působí muzikanti z takzvané vážné hudby, tak se s velkou chutí nechám takhle přizvat někam třeba na nějaký koncert symfonické hudby, nejčastěji do FOKu, do Obecního domu, protože tam mám nějaké rodinné příslušníky, kteří tam působí. Ale i na komorní koncerty. A zrovna nedávno vlastně, to bylo někdy v listopadu, mě teda ohromně chytil komorní koncert, kde byla spojená dvě smyčcová kvarteta, každé hrálo částečně samo a potom i se spojovaly do okteta. A zazněla tam spousta krásných skladeb včetně třeba transkripcí skladeb Chucka Corey nebo Peta Metiniho, jazzmanů. To hráli ti hoši, smyčcové kvarteto pánské s názvem Epok Quartet, moc šikovný kluci. A pak tam byly čtyři dámy, ty se zase jmenují Eve Quartet, čili EQ a EQ, a dámy hrály teda překrásně věc, kterou jsem do té doby vlastně vůbec netušil, jak by to mohlo vypadat. Když se řekne totiž Bohuslav Martinů, tak možná spousta z nás se tak jako naježí, to bude něco nesrozumitelné, těžkého, náročného, složitého. Je fakt, že to není muzika pro každého asi, na to se nedá přijít jen tak z ulice a sednout si a vychutnat si to. To zřejmě by opravdu mohlo někomu ublížit taky ošklivě. Ale já jsem byl zrovna ten večer v takovým rozpoložení, že mě to teda ohromně bavilo, protože to je něco, co se nedá vůbec slovy vypovědět, prostě emoce tam lítají po jevišti a je to něco tak neuvěřitelně moderního a vlastně i dneska neskutečně působícího nadčasově, že jsem byl z toho úplně celý pryč. Dokonce jsem pod vlivem tohohle zážitku pořizoval některé vánoční dárky. Ale víc nemůžu k tomu říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle si užil Vít Sázavský.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuju se, že tak někdy uprostřed 60.let, koncem 60., začátkem 70.byly velice populární písničkářské dvojice a mám takový pocit, že pod dojmem možná jste se dal dohromady taky se Zdeňkem Vřešťálem a udělali jste takovou dvojici?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, to nebylo tak úplně v plánu. Mě začalo zajímat to brnkání na kytaru, jak už jsem říkal, na gymnáziu a začaly mě hodně bavit písničky kapel, kde se hodně zpívalo vícehlasé, aspoň dvojhlas nebo ještě lépe víc, troj, čtyřhlas. Čili, Beatles, to je takový jasný pilot téhle té kategorie. A začal jsem se tím i zabývat, že jsem si ty písničky sám doma z nějakého pásku stahoval, hledal jsem si harmonie, prostě akordy, případně i ty vícehlasy. V té době jsme s nějakými mými kamarády na večírkách omamovali děvčata luzným zpěvem, že jsme právě zpívali nějaký ty dvojhlasy a tak. A v téhle době jsem právě potkal svého kolegu letitého Zdeňka Vřešťála, který se zajímal o něco podobného, ale měl ty kořeny přece jenom trošku jinde. On zas hodně poslouchal hudbu malých scén v uvozovkách, vlastně už od Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra, takže ten zase se učil doma akordy na tyhle písničky. Nakonec jsme velice rychle našli jakýsi průsečík toho, že jsme právě začali zpívat a hrát písničky, které byly třeba jakoby od Beatles a byly třeba s českými texty. Zdeněk už tehdy nějaké první nesmělé autorské pokusy měl i vlastní. Takže, pak jsme začali hrát i jeho písničky, tak trochu jsme si je upravovali podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždycky tam byly ty dvojhlasy důležité určitě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ty dvoj nebo i vícehlasy. Nakonec i potom jsme byli rádi, že jsme našli Zuzanu, pak už to byl trojhlas. Ale to, že bychom chtěli být v době s Vřešťálem jakoby plánovaně dvojice, to jenom tak vyplynulo po nějakou poměrně krátkou dobu právě, než jsme se seznámili se Zuzanou a potom i s dalšími muzikanty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že setkání se Zuzanou Navarovou bylo velice osudové, protože jste v podstatě objevili naprosto famózní zpěvačku.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, jejda. No, objevili, Zuzana nepotřebovala objevit, ona už tak trošku objevena byla a jsem přesvědčen, že i bez nás by měla před sebou v těch letech úplně skvělou kariéru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě, ale spolu po vašem boku nebo spolu s vámi se našla určitě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, bylo to neobyčejně šťastné setkání, které, myslím, že prospělo nám všem, to je jasné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to vlastně začalo? Kdo vám ji doporučil nebo kdo doporučil ji vám?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, zase to byla jenom šťastná náhoda, protože jsme jako studenti vyhledávali samozřejmě kromě návštěv školy i nějaké zábavy, takže to bylo, že jsme chodili na pivo nebo že jsme chodili na nějaké večírky, které v té době se pořádaly tuhle, támhle na kolejích a v nějakých bytech našich kamarádů a podobně. Takže, jak jinak, na nějakém večírku jsme zjistili, že tam nejsme s kytarami sami s Vřešťálem, ale že někdy v koutku si tam taky na kytaru brnká taková tmavovlasá dívka s brýlemi a její hlas nás zaujal a její písničky, vlastně to, co tam hrálo, ať už to možná byly nějaké její vlastní pokusy první anebo nějaké lidovky, to je jedno, to už si nepamatuju, ale ihned jsme se tak jako skamarádili, prohodili jsme pár slov a zjistili jsme, že, a to je hrozně důležitý vždycky při takovým to prvním oťukávání lidí, že možná budeme asi mít i podobný smysl pro humor. A pak už se to rozjelo strašně rychle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Podobné smysl pro humor, samozřejmě stejný vkus na muziku a když se ta vaše tvorba samozřejmě sejde. Co považujete za úplný vrchol toho společného působení třeba?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
V Nerez?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Nerezu, ano.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Se Zuzanou Navarovou? Těžko říct. Pro mě asi těch vrcholů byla spousta. Možná jedním z prvních bylo to, že jsme krátce po začátku v kapele nakonec, a to nebylo v té době vůbec lehké, přesvědčili jedno hudební vydavatelství, aby s námi natočili naši první desku, pak jich bylo víc. To v jistém smyslu byl vrchol nějakého usilování o to se na scéně prosadit. Pak třeba koncertní věci, to bylo, že jsme dokázali si uspořádat koncert v Lucerně a více méně ji i vyprodat. Nebylo možná úplně vyprodáno, ale prostě udělali jsme Lucernu se ctí, a to zas jako je taková meta, kterou muzikant možná tady v Praze jako něco, co prostě, když vyjde, tak to už jako sakra, to jako jo. Měli jsme tam exkluzivní hosty, na ten večer rád vzpomínám, to bylo hrozně fajn. To už bylo na sklonku té éry Nerez, někdy v 94.roce, myslím. To bylo taky bezvadný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve vzpomínání na společné začátky se Zdeňkem Vřešťálem padlo tady od Víta Sázavského taky jméno Jiřího Suchého, to nebyla určitě náhoda. Myslím si, že když teď máte před sebou výběr z klasiků českého humoru, tak to, že jste si zrovna Jiřího Suchého vybral, je docela takové symptomatické, protože si myslím, on je nejenom výsostný muzikant, zpěvák, ale taky v podstatě, no, já nevím. Dá se říct v jeho případě humorista nebo komik? Nevím. Prostě dělá dobrou legraci.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, on je velmi komplexní osobností a je to tedy sakra střelec, protože jeho zejména texty, ať už si to uvědomujeme, nebo ne, tak to kolem nás krouží desítky let a je to teda všecko prvotřídní kvalita. Já navíc ještě mám rád takové signály, kdy jsem přemýšlel cestou sem i o tom, koho tady pustit v té kategorii humorista i v souvislosti s těmi písničkami. To, že to jméno jsme tady naťukli dvakrát, to prostě nemůže být náhoda. A je to i proto, že třeba jsem na pana Suchého narazil ve své profesi například nedávno tím, že v loňském roce jsem to potěšení spolupůsobit u vzniku jednoho divadelního představení. V příbramském divadle vznikla taková, a teď bych měl říct žánr, ačkoliv to je velmi těžké, protože je to jistě zábavné představení, trošku detektivka a trošku je to taková crazy bláznivina. A je to něco prostě mezižánrového, to já mám vždycky rád, když je to něco, co není dopředu úplně jasné, jak to dopadne. A ten vývoj sledovat je i pro mě, který jsem do toho ponořen spolu s ostatním spolutvůrci, spolupachateli, je to pro mě vždycky zajímavý. A ten autor, to je mladý divadelník Milan Šotek, který napsal ten text, tak si představoval, že by byl ten text vázán písněmi právě s texty Jiřího Suchého a dosadil je do toho děje tak, že mu ty písničky začaly ten děj v takové zase jiné úplně rovině, než je samotný ten text napsaný, ten scénář, že se to do toho představení tak jako zvláštně integrovalo, neskutečně jako zábavně. A já měl právě za úkol opatřit ty písničky, které tam zazní, pro živou kapelu, která na jevišti hraje a zpívá, aranžemi, aby to v tom představení fungovalo. Čili, já jsem zrovna před pár měsíci byl ponořen do písní Jiřího Suchého a točilo se mi to hlavou a snažil jsem se přijít na kloub tomu zadání, které jsem měl. Proto Jiří Suchý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si ho tedy můžete připomenout i tu svou práci.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Velice rád.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tahle písnička, která právě teď zazněla s názvem Kyvadlo, je vlastně z té vaší úplně poslední desky nebo poslední činnosti. To znamená, tím jsme se dostali v tom povídání s Vítem Sázavským až vlastně do současnosti. To je kapela Neřež. V jakém složení teď hrajete?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Teď je nás pět, Vřešťál a já samozřejmě, pak zmiňovaný basista Filip Benešovský, to je ten, co už věděl v 15 letech, že chce hrát na baskytaru. Ten už s námi hraje 10 let bezmála, takže to už je taky dlouholetý člen. Ale máme teď nové dva podstatně mladší muzikanty, Vítka Beneše, klávesistu, ale takového všestranného čiperku, který je pro kapelu zcela nepostradatelný, protože nakonec na co šáhne, na to zahraje a navíc je to velmi pozitivní člověk, do party zapadne skvěle. A pak je tam úžasný flétnista Robert Fischmann, který působí v mnoha jiných kapelách, v jedné zpívá, v jiné hraje zase na flétny a lowvisly a highwisly, takových těch do keltska laděných, to má rád. A tady u nás ale, pozor, tady u nás obstarává především rytmické nástroje a jenom občas si střihne nějaké úžasné sólo na ty svoje dechové nástroje, ale hrává na perkuse, na kachon a další drobné ještě věci kolem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cítíte, že se třeba i s příchodem mladých, nových muzikantů ta vaše muzika někam třeba jinam posunula, než byla?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, jejda. Což o to, jsou to pořád vlastně především písničky Zdeňka Vřešťála, ale tahle ta parta úžasná tomu může dát pokaždé zcela jiný kabát, protože ti muzikanti jsou opravdu velmi zdatní a velmi schopní a vlastně úplně všichni jsou schopni aranžovat muziku, přinášet do toho vlivy, které my jsme už třeba s kolegou Vřešťálem v našem věku už nestihli pochytit, tak je jasné, teď použiju hrozné klišé, ale oni opravdu vnesli do té kapely novou, svěží krev a skutečně takhle to cítím a hrozně se vždycky těším, když zase někam vyrazíme hrát, že to bude hrozně inspirující být s nimi na jevišti a poslouchat, pokud to člověk stihne při vlastním hraní a zpívání, i to, co do toho přinášejí ti ostatní. To je úžasná věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je příjemný pocit, to, co teď říkáte. Dokážu se do toho docela vžít. Ale řekněte, jste právě použil obratu, že vyrážíte často. Často opravdu vyrážíte za svými posluchači?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, snažíme se, jak to jenom jde. My asi si nemusíme nějak tady nalhávat, že by nějak byla doba pro kulturu vůbec obecně zvlášť příznivá. No, není, milí posluchači. Ale přesto je potřeba s tím bojovat a nevzdávat to. A my tedy, jak se jenom dá, tak prostě koncertujeme, i kdybychom tomu šli hodně naproti. Proto já třeba sám pořádám, pravda, jediný koncert v roce, ale kolega Zdeněk Vřešťál je zase čiperný. On teď bydlí na venkově, blízko Kutné Hory, tak zase i tam se snaží o něco podobného, pořádá vlastně koncerty tak, abychom měli příležitost se před své posluchače dostat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně člověk musí být z něčeho živ. Možná, že by při nějaké jaksi zvýšené činnosti by vás koncertování s Neřežem. Dá se říct s Neřežem?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Asi se to může skloňovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvláštní skloňované, spíš s Neřež. By vás asi uživilo. Ale taky pochopitelně ve vás je určitý přetlak jaksi autorský a ve vašem případě i producentský, protože jste se vrhnul na produkování. Tedy vrhnul, to už je v podstatě delší záležitost. Myslím si, že jste začal s deskou Marie Rottrové nebo už před tím?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, ne, ne. Už před tím jsme dělali několik věcí právě s kolegou Vřešťálem. A vlastně takové ty opravdu větší věci, které jsou vidět do dneška a slyšet, zaplaťpánbůh, to jsou zejména desky Jarka Nohavicy, s kterými několika jsme Jarkovi pomáhali koncem 90.let a ještě potom na přelomu toho dalšího tisíciletí taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky Honzovi Budařovi jste produkoval jeho album Uletěl orlovi. Je to tak?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Taky, ano. A Marie Rottrové zmiňované. Ale třeba už se Zuzanou Navarovou jsme takhle pečovali o první desku Věry Bílé, romské písničkářky a její kapely Kale. Takže, to bylo vlastně po celou tu dobu v době ještě, když se točily cédéčka a prodávaly se cédéčka. To už dneska ale bohužel neplatí. Tak tehdy jsme byli často jenom nějakou šťastnou náhodou přizváni k nějaké takovéhle práci, která mě teda neobyčejně chytla. Já jsem zjistil, že na rozdíl třeba od kolegy Vřešťála, který je takový extrovertní čiperka, který mi rád někde pobíhá, vyřizuje věci jaksi v terénu, tak mně zase naproti tomu, a proto jsme se možná v té věci dobře doplňovali, zase velmi bavilo se zavřít do studia s těmi příslušnými umělci, muzikanty, zpěváky a tam jsem zase já cizeloval spolu se zvukovým mistrem, ať už tím nebo oním, na tom pultu jsem tahal za ty čudlíky, ta táhla a podobně. A hrozně mě bavilo vlastně být při tom celém procesu vzniku těch nahrávek, které dneska třeba posluchači znají a často jsou to věci, které byly a jsou velmi dobře a hodně přijímány, vlastně jsou to dneska slavné desky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle to, co jste teď řekl, to si můžeme jenom dokumentovat jednou z písniček Jarka Nohavicy právě z alba, které jste produkoval. Tuhle tu písničku naši posluchači nepochybně dobře znají.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže si někdy povídáme s mými hosty v Tandemu o chvílích, kdy jim není úplně do zpěvu, zvlášť u zpěváků je to hodně symptomatické, tak málokdy přijde řeč na takovou docela jaksi vyhraněnou tragédii, kterou může teď v uvozovkách nabídnout Vít Sázavský. Je to věc, která se týká úplně jiné kapely, úplně jiných muzikantů, ale vašich přátel.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ano. Já jsem přinesl i písničku, kterou bych tady strašně rád pustil, protože si myslím, že to jsou věci, které by neměly zapadnout. A ta kapela, o který budu mluvit, není nějak mainstreamová. Zase je to taková náhoda, zas mi to osud přinesl pod ruku šťastnou shodou okolností, protože po jedné desce jsem hrozně toužil a někde jsem jí kdysi dávno ztratil. Pomáhal jsem si vznikem, jak už jsme si o tom povídali, že jsem natáčel s mnoha kolegy jejich alba, tak takhle podobně jsem natáčel s kapelou mých přátel, kapelou Bílá nemoc. A tu desku jsem pak postrádal a hrozně jsem sháněl, kdo by jí měl, abych si jí aspoň přepálil. A teď jsme jezdili a Maruškou Rottrovou na turné na konci, takové to její rozlučkové turné, kde i hostem byl zpěvák Petr Spálený. A já jsem si pak uvědomil, že Petr Spálený má taky nějaké vydavatelství a tuhle tu desku vlastně to jeho vydavatelství vydalo, tak jsem ho poprosil, jestli by ještě v šuplíku jeden kousek nenašel. A teď ten kousek, který našel a věnoval mi, za což mu moc děkuju, držím v ruce a vzpomínám při tom právě na jednoho z hlavních protagonistů té kapely Tomáše Poláčka, autora většiny písní, většiny hudby tedy u těch písní, taky vynikajícího zpěváka, no a prostě mého kamaráda, kterej před už víc než 10 lety úplně nesmyslně zemřel rukou šíleného pistolníka. Prostě přišel za tím Tomášem nějakej blázen do kanceláře a zastřelil ho. Něco pro nás všechny ostatní úplně nepředstavitelnýho. Navíc teda, když si vezmete, že zemře člověk mladej, prostě to je vždycky hrozný. Ostatně před pár dny jsme si připomínali už 7 let výročí odchodu Zuzany Navarové. Tohle to obojí vlastně je dost děsivý, protože odejde člověk, kterej ještě mohl hodně věcí dokázat a přijde to velmi náhle. Takže, nechci o těchhle věcech trápit posluchače dlouhým povídáním, ale budu hrozně rád, když si společně se mnou poslechnete mou oblíbenou píseň z alba Zloděj obálek skupiny Bílá nemoc, kterou právě zmiňovaný Tomáš Poláček jednak složil hudbu a jednak jí i zpívá. Písnička se jmenuje Prsty na strunách.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli si vzpomínáte, milí posluchači, tak jsem v podstatě téměř v úvodu si tak trošičku zalaškoval s příjmením mého dnešního hosta Víta Sázavského s tím, že jestlipak náhodou nepochází ze Sázavy a podobně. Ale vy jste to své příjmení velice umě a šikovně a taky smysluplně se Sázavou, sázavským klášterem propojil, protože jestli se nepletu, tak už po několik let tam pořádáte v té zahradě sázavského kláštera sázavské koncerty, zavedl jste takovou hezkou tradici. Kdy to vlastně začalo a jak to vypadá?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, obávám se, že nemáme v našem pořadu tolik času, to by bylo na dlouho. Ale když se to pokusím hodně zestručnit, tak šlo o mé padesátiny, které jsem si chtěl jako muzikant oslavit s přáteli, zejména s přáteli z branže, s hudebními kolegy a dalšími kumpány, oslavit nějak jako výjimečně, nějak pěkně. Tak jsem si říkal, no, dobře. Ale kde ho jako udělám? V Praze? Tak to bude takový tuctový, takový normální, někde v Balbínce nebo v Malostranské besedě nebo já nevím kde. A pak mě napadlo, že by to bylo fajn udělat v Sázavě, když jsem Sázavský, i když jsem vlastně lžiSázavský, jak jsem říkal. A tak jsem se do Sázavy rozjel. Já jsem tam kdysi měl kamaráda kastelánem na zámku v klášteře, ale to jsem vlastně v tu chvíli si ani nevybavil, to až, když už jsem v tý Sázavě byl, tak mi doklaplo, že v tý zahradě, kam jsem potom směřoval, že už jsem před mnoha a mnoha lety jezdil na výlety. Ale voťukl jsem si Sázavu, zjistil jsem, co tam mají, kino, takovej sál malej poměrně, pak nějakej kulturák, ten se mi nelíbil. A pak jsem měl ještě schůzku s panem starostou, že se poradíme vo věci, jestli to má vůbec smysl a tak dále. Zbývala mi asi hodina do té schůzky, byl jsem tam dřív, a tak mě prostě kroky zavedly více méně náhodou, procházkou k branám kláštera. Tam jsem zazvonil, vyšla paní kastelánka a říkala: "To je zajímavý, já jsem ale už tady neměla být. Vy jste ohlášen jako nebo?" A já říkám, ne, ne, já jsem tady náhodou. Víte, já jsem. A ona říkala: "Já vím, kdo jste. Pojďte, já vás někam vězmu." A já jsem jí během tý řeči jenom vysvětlil dvěma větami, že bych chtěl udělat koncert, že mám 50 let a že takhle a takhle. A ona prostě mě při tom zavedla do té zahrady. Tam jsme přišli, bylo to někdy v listopadu nebo kdy, nevlídno, fučel vítr, listí spadaný, vlastně by se dalo říct, že to bylo to nejméně vhodné počasí pro to vidět něco, co potom na jaře je pěkné. Ale já už i v tom listopadovým počasí jsem nějak prostě věděl, že to musí být tam. A bylo. První koncert byl s Jarkem Nohavicou, s Maruškou Rottrovou, velkolepej, úžasnej. I počasí vyšlo. Bylo tam strašně lidí, bylo to nádherný. A to měl být jenom jediný koncert k těm padesátinám. Ale pak mě lidi přemlouvali, hele, dyť to bylo hrozně fajn a proč to nezkusit za rok znova a tak. Tak jsem do toho šel za rok znova a rok co rok. Teď by v květnu tohoto roku měl být pátý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, jak hezky vznikají takové příjemné tradice. Jedna z nich díky Vítu Sázavskému je ke shlédnutí. Kdy to bývá vždycky?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Vždycky v květnu a já už vím letos termín, pokud se ještě nestane neblahého, tak by to mělo být v pátek 25.května a měl by tam být Tomáš Klus, snad sourozenci Ulrychovi, naše kapela Neřež. Takhle to zatím vidím. Ale to je ještě daleko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samá skvělá jména, samá skvělá muzika, která zazněla mimochodem i dnes v našem Tandemu s kytaristou, violistou, aranžérem, producentem, zpěvákem Vítem Sázavským. Moc vám děkuju za vaši návštěvu a za milé povídání.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Rádo se stalo. I já děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás opět dneska zdraví Jan Rosák. Ve studiu už se mnou sedí můj dnešní host. No a mně v tuto chvíli připadá milá povinnost představit vám ho. Hostem dnešního pořadu je kytarista, violista a hudební aranžér Vít Sázavský. Možná, že jsem na něco zapomněl ještě. Dobrý den, zdravím vás.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Dobrý den. Moje muzikantská kariéra dlouholetá pro mě aspoň je především zpívání, ale tak možná v tom papíru, do kterýho nahlížíte, se to bere jako samozřejmost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako samozřejmost, určitě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Protože muzikant musí i zpívat prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, jasně. Já si myslím, že jako muzikant mi navíc schválíte, když vám navrhnu, abychom se do vašeho zpovídání dali po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše dnešní povídání s Vítem Sázavským odstartoval Admirál Babočka, píseň tohoto názvu samozřejmě. Ale než se dostaneme k tomu, jak vlastně písnička vznikla, jak se Vít Sázavský dostal k tomu, že ji vlastně zpívá, tak to vezmeme pěkně od Adama, tedy od úplného malého Vítka. Kde jste se narodil?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Já jsem Pražák Vltavou křtěný, celý svůj život vlastně žiju v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, Sázavský není váš pseudonym, to je opravdu vaše jméno.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Je to moje jméno. Ale když už jste to nakousl, tak je zajímavé, že naše rodina se tak nejmenovala odjakživa. Můj tatínek byl důstojníkem armády a po válce přišlo takové zvláštní nařízení, že důstojníci, kteří mají jména německé, by se měli přejmenovat. Bylo to takové doporučení míněné jako rozkaz. Takže, naše rodina se původně jmenovala Seifertovi jako ten básník, ačkoliv nevím, jestli jsme s ním spřízněni, myslím, že ne, aspoň nikdo to v rodině zatím nezjistil. No a od té doby, já už jsem se narodil tedy jako Sázavský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zvláštní, že i takové jméno Seifert vadilo tehdejším úřadům. To byla doba. Takže, Sázavský je určitě pěkné jméno.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Já jsem spokojený, děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jste to potom hezky propojil i s opravdovou Sázavou a s oblastí kolem Sázavy, ale k tomu se samozřejmě ještě dostanem. Tak to vaše dětství. Proběhlo v Praze, předpokládám.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neměl jste nějakého dědečka, babičku, kam jste jezdil?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Jezdíval jsem do Letohradu a i o tom se v naší hudební kariéře spolu s /nesrozumitelné/ hodně točí jedna písnička - Letohrad. V Letohradě jsme měli babičku a dědečka a jezdili jsme tam každé prázdniny. A tak to Zdeňkovi nedalo, já jsem mu o tom hojně vyprávěl, když jsme už byli velcí. A on potom napsal krásnou píseň, kterou taky zpívám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byla muzika pořád nebo už tehdy ve vašem životě tak důležitá, že jste třeba pomýšlel na to, že byste někdy v budoucnu?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Muzika důležitá byla, protože maminka mě nutila chodit do houslí už jako malého, a tak jsem nakonec, protože jsem takový povolný a hodný synek, na ni dal a odchodil jsem dva cykly těch houslí, což je nějakých víc než 10 let, myslím. A nakonec se mi to moc hodilo, protože potom mi prstíky běhaly líp i na kytaře a nakonec i ten smyčec jsem do ruky zase po letech vzal. Dneska hraju tak trošku na violu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho vyplývá, z toho vašeho povídání, že jste byl hodné dítě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Já si myslím, že jsem moc nezlobil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už jste věděl, čím byste chtěl v budoucnu někdy být?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Absolutně ne, vůbec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy vás to tak. To je zajímavý, že málokoho to napadne už třeba v 8, v 10 letech, já budu tím a tím a pak se mu to splní. Většinou to bývá tak, že člověk až do takových 17, 18 neví.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, přesně tak jsem to měl já. Napadá mě příklad našeho basisty Filipa Benešovského, který někde, bylo mu snad 14 nebo 15, s oblibou to vypráví, podstatně dřív, než se láme chleba u nás ostatních, slyšel někde nějakou desku, tuším, kapely Olympic a říkal někomu z dospělých: "Co to tady slyším, takový ty hluboký tóny? Co to má být?" A voni mu řekli, no, to je basová kytara. "Tak na tu budu hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vopravdu?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
A je to tak, splnilo se to a dneska to je jeho prostě hlavní náplň života.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy náhodou jste to neměl obráceně, že byste poslouchal Olympic: co to tam hraje nahoře.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, ne, já jsem opravdu odchodil ty housličky. V tu dobu mě hudba tak trošku už začala víc zajímat, že jsem začal i poslouchat pod vlivem svého staršího bratra, kterej si doma pouštěl nějaký bigbítový kapely a zejména třeba Beatles. To už jsem pak začal poslouchat s ním. A ve chvíli, kdy mě to začala víc zajímat, tak jsme vzal do ruky kytaru, to bylo na gymplu, to už jsem se učil jako samouk dobrovolně, protože jsem chtěl, housličky do toho ještě dobíhaly. A pak, když jsem šel na vysokou školu, vybranou taky úplně náhodně, vůbec jsem nevěděl, kam mě vítr zavane. A zase - bratr studoval matfyz, říkal: "Pojď tam, tam je málo politiky, vcelku se to dá zvládnout. Ty na to budeš mít, to je dobrý, to celkem ti půjde." Tak jsem se tam přihlásil a během těch studií, který mě zas až tak úplně moc nechytly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to bylo za studia?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Matematika. Matematická statistika. Tak vlastně už tam převládla ta muzika, tam už jsem poznal ty správný lidi, kterými jsem částečně obklopen. Dodnes tedy zejména Zdeňka Vřešťála během studií, který studoval jinou školu. Zuzanu Navarovou, která studovala taky jinou školu. Ale jako studentská kapela jsme tehdy začali pod názvem Nerez hrát a zpívat. A vlastně něco podobného dělám až dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle to všecko vlastně začalo. A jak to pokračovalo, se dozvíte v pokračování dnešního Tandemu s Vítem Sázavským.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou jsme slyšeli, jak Vít Sázavský vlastně s tou svojí hudební kariérou začínal. Tomu se ještě tehdy nedalo říkat kariéra hudební, protože skončili jsme vlastně u vašeho seznámení se se Zdeňkem Vřešťálem, Zuzanou Navarovou. Čili, to byly úplné začátky. Tak od té doby už uplynula spousta let, vy už máte v muzice něco za sebou. Kromě toho, že hrajete, koncertujete, natáčíte, tak nepochybně taky vstřebáváte nejrůznější hudební vlivy. Chodíte nepochybně taky na koncerty přátel i jiných interpretů. Co vás třeba v poslední době tak hodně zaujalo, že se tomu dá říkat silný hudební zážitek?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, když mi čas dovolí, tak se pokouším, to je pravda. Většinou to bývá na nějaké osobní pozvání na někoho, kdo mi vyloženě doporučí, hele, tohle je pěkný, pojď se podívat. A takhle, protože se pohybuju často i v okruzích, kde působí muzikanti z takzvané vážné hudby, tak se s velkou chutí nechám takhle přizvat někam třeba na nějaký koncert symfonické hudby, nejčastěji do FOKu, do Obecního domu, protože tam mám nějaké rodinné příslušníky, kteří tam působí. Ale i na komorní koncerty. A zrovna nedávno vlastně, to bylo někdy v listopadu, mě teda ohromně chytil komorní koncert, kde byla spojená dvě smyčcová kvarteta, každé hrálo částečně samo a potom i se spojovaly do okteta. A zazněla tam spousta krásných skladeb včetně třeba transkripcí skladeb Chucka Corey nebo Peta Metiniho, jazzmanů. To hráli ti hoši, smyčcové kvarteto pánské s názvem Epok Quartet, moc šikovný kluci. A pak tam byly čtyři dámy, ty se zase jmenují Eve Quartet, čili EQ a EQ, a dámy hrály teda překrásně věc, kterou jsem do té doby vlastně vůbec netušil, jak by to mohlo vypadat. Když se řekne totiž Bohuslav Martinů, tak možná spousta z nás se tak jako naježí, to bude něco nesrozumitelné, těžkého, náročného, složitého. Je fakt, že to není muzika pro každého asi, na to se nedá přijít jen tak z ulice a sednout si a vychutnat si to. To zřejmě by opravdu mohlo někomu ublížit taky ošklivě. Ale já jsem byl zrovna ten večer v takovým rozpoložení, že mě to teda ohromně bavilo, protože to je něco, co se nedá vůbec slovy vypovědět, prostě emoce tam lítají po jevišti a je to něco tak neuvěřitelně moderního a vlastně i dneska neskutečně působícího nadčasově, že jsem byl z toho úplně celý pryč. Dokonce jsem pod vlivem tohohle zážitku pořizoval některé vánoční dárky. Ale víc nemůžu k tomu říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle si užil Vít Sázavský.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuju se, že tak někdy uprostřed 60.let, koncem 60., začátkem 70.byly velice populární písničkářské dvojice a mám takový pocit, že pod dojmem možná jste se dal dohromady taky se Zdeňkem Vřešťálem a udělali jste takovou dvojici?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, to nebylo tak úplně v plánu. Mě začalo zajímat to brnkání na kytaru, jak už jsem říkal, na gymnáziu a začaly mě hodně bavit písničky kapel, kde se hodně zpívalo vícehlasé, aspoň dvojhlas nebo ještě lépe víc, troj, čtyřhlas. Čili, Beatles, to je takový jasný pilot téhle té kategorie. A začal jsem se tím i zabývat, že jsem si ty písničky sám doma z nějakého pásku stahoval, hledal jsem si harmonie, prostě akordy, případně i ty vícehlasy. V té době jsme s nějakými mými kamarády na večírkách omamovali děvčata luzným zpěvem, že jsme právě zpívali nějaký ty dvojhlasy a tak. A v téhle době jsem právě potkal svého kolegu letitého Zdeňka Vřešťála, který se zajímal o něco podobného, ale měl ty kořeny přece jenom trošku jinde. On zas hodně poslouchal hudbu malých scén v uvozovkách, vlastně už od Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra, takže ten zase se učil doma akordy na tyhle písničky. Nakonec jsme velice rychle našli jakýsi průsečík toho, že jsme právě začali zpívat a hrát písničky, které byly třeba jakoby od Beatles a byly třeba s českými texty. Zdeněk už tehdy nějaké první nesmělé autorské pokusy měl i vlastní. Takže, pak jsme začali hrát i jeho písničky, tak trochu jsme si je upravovali podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vždycky tam byly ty dvojhlasy důležité určitě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ty dvoj nebo i vícehlasy. Nakonec i potom jsme byli rádi, že jsme našli Zuzanu, pak už to byl trojhlas. Ale to, že bychom chtěli být v době s Vřešťálem jakoby plánovaně dvojice, to jenom tak vyplynulo po nějakou poměrně krátkou dobu právě, než jsme se seznámili se Zuzanou a potom i s dalšími muzikanty.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že setkání se Zuzanou Navarovou bylo velice osudové, protože jste v podstatě objevili naprosto famózní zpěvačku.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, jejda. No, objevili, Zuzana nepotřebovala objevit, ona už tak trošku objevena byla a jsem přesvědčen, že i bez nás by měla před sebou v těch letech úplně skvělou kariéru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě, ale spolu po vašem boku nebo spolu s vámi se našla určitě.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, bylo to neobyčejně šťastné setkání, které, myslím, že prospělo nám všem, to je jasné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to vlastně začalo? Kdo vám ji doporučil nebo kdo doporučil ji vám?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, zase to byla jenom šťastná náhoda, protože jsme jako studenti vyhledávali samozřejmě kromě návštěv školy i nějaké zábavy, takže to bylo, že jsme chodili na pivo nebo že jsme chodili na nějaké večírky, které v té době se pořádaly tuhle, támhle na kolejích a v nějakých bytech našich kamarádů a podobně. Takže, jak jinak, na nějakém večírku jsme zjistili, že tam nejsme s kytarami sami s Vřešťálem, ale že někdy v koutku si tam taky na kytaru brnká taková tmavovlasá dívka s brýlemi a její hlas nás zaujal a její písničky, vlastně to, co tam hrálo, ať už to možná byly nějaké její vlastní pokusy první anebo nějaké lidovky, to je jedno, to už si nepamatuju, ale ihned jsme se tak jako skamarádili, prohodili jsme pár slov a zjistili jsme, že, a to je hrozně důležitý vždycky při takovým to prvním oťukávání lidí, že možná budeme asi mít i podobný smysl pro humor. A pak už se to rozjelo strašně rychle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Podobné smysl pro humor, samozřejmě stejný vkus na muziku a když se ta vaše tvorba samozřejmě sejde. Co považujete za úplný vrchol toho společného působení třeba?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
V Nerez?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Nerezu, ano.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Se Zuzanou Navarovou? Těžko říct. Pro mě asi těch vrcholů byla spousta. Možná jedním z prvních bylo to, že jsme krátce po začátku v kapele nakonec, a to nebylo v té době vůbec lehké, přesvědčili jedno hudební vydavatelství, aby s námi natočili naši první desku, pak jich bylo víc. To v jistém smyslu byl vrchol nějakého usilování o to se na scéně prosadit. Pak třeba koncertní věci, to bylo, že jsme dokázali si uspořádat koncert v Lucerně a více méně ji i vyprodat. Nebylo možná úplně vyprodáno, ale prostě udělali jsme Lucernu se ctí, a to zas jako je taková meta, kterou muzikant možná tady v Praze jako něco, co prostě, když vyjde, tak to už jako sakra, to jako jo. Měli jsme tam exkluzivní hosty, na ten večer rád vzpomínám, to bylo hrozně fajn. To už bylo na sklonku té éry Nerez, někdy v 94.roce, myslím. To bylo taky bezvadný.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve vzpomínání na společné začátky se Zdeňkem Vřešťálem padlo tady od Víta Sázavského taky jméno Jiřího Suchého, to nebyla určitě náhoda. Myslím si, že když teď máte před sebou výběr z klasiků českého humoru, tak to, že jste si zrovna Jiřího Suchého vybral, je docela takové symptomatické, protože si myslím, on je nejenom výsostný muzikant, zpěvák, ale taky v podstatě, no, já nevím. Dá se říct v jeho případě humorista nebo komik? Nevím. Prostě dělá dobrou legraci.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, on je velmi komplexní osobností a je to tedy sakra střelec, protože jeho zejména texty, ať už si to uvědomujeme, nebo ne, tak to kolem nás krouží desítky let a je to teda všecko prvotřídní kvalita. Já navíc ještě mám rád takové signály, kdy jsem přemýšlel cestou sem i o tom, koho tady pustit v té kategorii humorista i v souvislosti s těmi písničkami. To, že to jméno jsme tady naťukli dvakrát, to prostě nemůže být náhoda. A je to i proto, že třeba jsem na pana Suchého narazil ve své profesi například nedávno tím, že v loňském roce jsem to potěšení spolupůsobit u vzniku jednoho divadelního představení. V příbramském divadle vznikla taková, a teď bych měl říct žánr, ačkoliv to je velmi těžké, protože je to jistě zábavné představení, trošku detektivka a trošku je to taková crazy bláznivina. A je to něco prostě mezižánrového, to já mám vždycky rád, když je to něco, co není dopředu úplně jasné, jak to dopadne. A ten vývoj sledovat je i pro mě, který jsem do toho ponořen spolu s ostatním spolutvůrci, spolupachateli, je to pro mě vždycky zajímavý. A ten autor, to je mladý divadelník Milan Šotek, který napsal ten text, tak si představoval, že by byl ten text vázán písněmi právě s texty Jiřího Suchého a dosadil je do toho děje tak, že mu ty písničky začaly ten děj v takové zase jiné úplně rovině, než je samotný ten text napsaný, ten scénář, že se to do toho představení tak jako zvláštně integrovalo, neskutečně jako zábavně. A já měl právě za úkol opatřit ty písničky, které tam zazní, pro živou kapelu, která na jevišti hraje a zpívá, aranžemi, aby to v tom představení fungovalo. Čili, já jsem zrovna před pár měsíci byl ponořen do písní Jiřího Suchého a točilo se mi to hlavou a snažil jsem se přijít na kloub tomu zadání, které jsem měl. Proto Jiří Suchý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si ho tedy můžete připomenout i tu svou práci.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Velice rád.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak tahle písnička, která právě teď zazněla s názvem Kyvadlo, je vlastně z té vaší úplně poslední desky nebo poslední činnosti. To znamená, tím jsme se dostali v tom povídání s Vítem Sázavským až vlastně do současnosti. To je kapela Neřež. V jakém složení teď hrajete?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Teď je nás pět, Vřešťál a já samozřejmě, pak zmiňovaný basista Filip Benešovský, to je ten, co už věděl v 15 letech, že chce hrát na baskytaru. Ten už s námi hraje 10 let bezmála, takže to už je taky dlouholetý člen. Ale máme teď nové dva podstatně mladší muzikanty, Vítka Beneše, klávesistu, ale takového všestranného čiperku, který je pro kapelu zcela nepostradatelný, protože nakonec na co šáhne, na to zahraje a navíc je to velmi pozitivní člověk, do party zapadne skvěle. A pak je tam úžasný flétnista Robert Fischmann, který působí v mnoha jiných kapelách, v jedné zpívá, v jiné hraje zase na flétny a lowvisly a highwisly, takových těch do keltska laděných, to má rád. A tady u nás ale, pozor, tady u nás obstarává především rytmické nástroje a jenom občas si střihne nějaké úžasné sólo na ty svoje dechové nástroje, ale hrává na perkuse, na kachon a další drobné ještě věci kolem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cítíte, že se třeba i s příchodem mladých, nových muzikantů ta vaše muzika někam třeba jinam posunula, než byla?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, jejda. Což o to, jsou to pořád vlastně především písničky Zdeňka Vřešťála, ale tahle ta parta úžasná tomu může dát pokaždé zcela jiný kabát, protože ti muzikanti jsou opravdu velmi zdatní a velmi schopní a vlastně úplně všichni jsou schopni aranžovat muziku, přinášet do toho vlivy, které my jsme už třeba s kolegou Vřešťálem v našem věku už nestihli pochytit, tak je jasné, teď použiju hrozné klišé, ale oni opravdu vnesli do té kapely novou, svěží krev a skutečně takhle to cítím a hrozně se vždycky těším, když zase někam vyrazíme hrát, že to bude hrozně inspirující být s nimi na jevišti a poslouchat, pokud to člověk stihne při vlastním hraní a zpívání, i to, co do toho přinášejí ti ostatní. To je úžasná věc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je příjemný pocit, to, co teď říkáte. Dokážu se do toho docela vžít. Ale řekněte, jste právě použil obratu, že vyrážíte často. Často opravdu vyrážíte za svými posluchači?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, snažíme se, jak to jenom jde. My asi si nemusíme nějak tady nalhávat, že by nějak byla doba pro kulturu vůbec obecně zvlášť příznivá. No, není, milí posluchači. Ale přesto je potřeba s tím bojovat a nevzdávat to. A my tedy, jak se jenom dá, tak prostě koncertujeme, i kdybychom tomu šli hodně naproti. Proto já třeba sám pořádám, pravda, jediný koncert v roce, ale kolega Zdeněk Vřešťál je zase čiperný. On teď bydlí na venkově, blízko Kutné Hory, tak zase i tam se snaží o něco podobného, pořádá vlastně koncerty tak, abychom měli příležitost se před své posluchače dostat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně člověk musí být z něčeho živ. Možná, že by při nějaké jaksi zvýšené činnosti by vás koncertování s Neřežem. Dá se říct s Neřežem?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Asi se to může skloňovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvláštní skloňované, spíš s Neřež. By vás asi uživilo. Ale taky pochopitelně ve vás je určitý přetlak jaksi autorský a ve vašem případě i producentský, protože jste se vrhnul na produkování. Tedy vrhnul, to už je v podstatě delší záležitost. Myslím si, že jste začal s deskou Marie Rottrové nebo už před tím?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ne, ne, ne. Už před tím jsme dělali několik věcí právě s kolegou Vřešťálem. A vlastně takové ty opravdu větší věci, které jsou vidět do dneška a slyšet, zaplaťpánbůh, to jsou zejména desky Jarka Nohavicy, s kterými několika jsme Jarkovi pomáhali koncem 90.let a ještě potom na přelomu toho dalšího tisíciletí taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky Honzovi Budařovi jste produkoval jeho album Uletěl orlovi. Je to tak?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Taky, ano. A Marie Rottrové zmiňované. Ale třeba už se Zuzanou Navarovou jsme takhle pečovali o první desku Věry Bílé, romské písničkářky a její kapely Kale. Takže, to bylo vlastně po celou tu dobu v době ještě, když se točily cédéčka a prodávaly se cédéčka. To už dneska ale bohužel neplatí. Tak tehdy jsme byli často jenom nějakou šťastnou náhodou přizváni k nějaké takovéhle práci, která mě teda neobyčejně chytla. Já jsem zjistil, že na rozdíl třeba od kolegy Vřešťála, který je takový extrovertní čiperka, který mi rád někde pobíhá, vyřizuje věci jaksi v terénu, tak mně zase naproti tomu, a proto jsme se možná v té věci dobře doplňovali, zase velmi bavilo se zavřít do studia s těmi příslušnými umělci, muzikanty, zpěváky a tam jsem zase já cizeloval spolu se zvukovým mistrem, ať už tím nebo oním, na tom pultu jsem tahal za ty čudlíky, ta táhla a podobně. A hrozně mě bavilo vlastně být při tom celém procesu vzniku těch nahrávek, které dneska třeba posluchači znají a často jsou to věci, které byly a jsou velmi dobře a hodně přijímány, vlastně jsou to dneska slavné desky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tohle to, co jste teď řekl, to si můžeme jenom dokumentovat jednou z písniček Jarka Nohavicy právě z alba, které jste produkoval. Tuhle tu písničku naši posluchači nepochybně dobře znají.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže si někdy povídáme s mými hosty v Tandemu o chvílích, kdy jim není úplně do zpěvu, zvlášť u zpěváků je to hodně symptomatické, tak málokdy přijde řeč na takovou docela jaksi vyhraněnou tragédii, kterou může teď v uvozovkách nabídnout Vít Sázavský. Je to věc, která se týká úplně jiné kapely, úplně jiných muzikantů, ale vašich přátel.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Ano. Já jsem přinesl i písničku, kterou bych tady strašně rád pustil, protože si myslím, že to jsou věci, které by neměly zapadnout. A ta kapela, o který budu mluvit, není nějak mainstreamová. Zase je to taková náhoda, zas mi to osud přinesl pod ruku šťastnou shodou okolností, protože po jedné desce jsem hrozně toužil a někde jsem jí kdysi dávno ztratil. Pomáhal jsem si vznikem, jak už jsme si o tom povídali, že jsem natáčel s mnoha kolegy jejich alba, tak takhle podobně jsem natáčel s kapelou mých přátel, kapelou Bílá nemoc. A tu desku jsem pak postrádal a hrozně jsem sháněl, kdo by jí měl, abych si jí aspoň přepálil. A teď jsme jezdili a Maruškou Rottrovou na turné na konci, takové to její rozlučkové turné, kde i hostem byl zpěvák Petr Spálený. A já jsem si pak uvědomil, že Petr Spálený má taky nějaké vydavatelství a tuhle tu desku vlastně to jeho vydavatelství vydalo, tak jsem ho poprosil, jestli by ještě v šuplíku jeden kousek nenašel. A teď ten kousek, který našel a věnoval mi, za což mu moc děkuju, držím v ruce a vzpomínám při tom právě na jednoho z hlavních protagonistů té kapely Tomáše Poláčka, autora většiny písní, většiny hudby tedy u těch písní, taky vynikajícího zpěváka, no a prostě mého kamaráda, kterej před už víc než 10 lety úplně nesmyslně zemřel rukou šíleného pistolníka. Prostě přišel za tím Tomášem nějakej blázen do kanceláře a zastřelil ho. Něco pro nás všechny ostatní úplně nepředstavitelnýho. Navíc teda, když si vezmete, že zemře člověk mladej, prostě to je vždycky hrozný. Ostatně před pár dny jsme si připomínali už 7 let výročí odchodu Zuzany Navarové. Tohle to obojí vlastně je dost děsivý, protože odejde člověk, kterej ještě mohl hodně věcí dokázat a přijde to velmi náhle. Takže, nechci o těchhle věcech trápit posluchače dlouhým povídáním, ale budu hrozně rád, když si společně se mnou poslechnete mou oblíbenou píseň z alba Zloděj obálek skupiny Bílá nemoc, kterou právě zmiňovaný Tomáš Poláček jednak složil hudbu a jednak jí i zpívá. Písnička se jmenuje Prsty na strunách.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli si vzpomínáte, milí posluchači, tak jsem v podstatě téměř v úvodu si tak trošičku zalaškoval s příjmením mého dnešního hosta Víta Sázavského s tím, že jestlipak náhodou nepochází ze Sázavy a podobně. Ale vy jste to své příjmení velice umě a šikovně a taky smysluplně se Sázavou, sázavským klášterem propojil, protože jestli se nepletu, tak už po několik let tam pořádáte v té zahradě sázavského kláštera sázavské koncerty, zavedl jste takovou hezkou tradici. Kdy to vlastně začalo a jak to vypadá?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
No, obávám se, že nemáme v našem pořadu tolik času, to by bylo na dlouho. Ale když se to pokusím hodně zestručnit, tak šlo o mé padesátiny, které jsem si chtěl jako muzikant oslavit s přáteli, zejména s přáteli z branže, s hudebními kolegy a dalšími kumpány, oslavit nějak jako výjimečně, nějak pěkně. Tak jsem si říkal, no, dobře. Ale kde ho jako udělám? V Praze? Tak to bude takový tuctový, takový normální, někde v Balbínce nebo v Malostranské besedě nebo já nevím kde. A pak mě napadlo, že by to bylo fajn udělat v Sázavě, když jsem Sázavský, i když jsem vlastně lžiSázavský, jak jsem říkal. A tak jsem se do Sázavy rozjel. Já jsem tam kdysi měl kamaráda kastelánem na zámku v klášteře, ale to jsem vlastně v tu chvíli si ani nevybavil, to až, když už jsem v tý Sázavě byl, tak mi doklaplo, že v tý zahradě, kam jsem potom směřoval, že už jsem před mnoha a mnoha lety jezdil na výlety. Ale voťukl jsem si Sázavu, zjistil jsem, co tam mají, kino, takovej sál malej poměrně, pak nějakej kulturák, ten se mi nelíbil. A pak jsem měl ještě schůzku s panem starostou, že se poradíme vo věci, jestli to má vůbec smysl a tak dále. Zbývala mi asi hodina do té schůzky, byl jsem tam dřív, a tak mě prostě kroky zavedly více méně náhodou, procházkou k branám kláštera. Tam jsem zazvonil, vyšla paní kastelánka a říkala: "To je zajímavý, já jsem ale už tady neměla být. Vy jste ohlášen jako nebo?" A já říkám, ne, ne, já jsem tady náhodou. Víte, já jsem. A ona říkala: "Já vím, kdo jste. Pojďte, já vás někam vězmu." A já jsem jí během tý řeči jenom vysvětlil dvěma větami, že bych chtěl udělat koncert, že mám 50 let a že takhle a takhle. A ona prostě mě při tom zavedla do té zahrady. Tam jsme přišli, bylo to někdy v listopadu nebo kdy, nevlídno, fučel vítr, listí spadaný, vlastně by se dalo říct, že to bylo to nejméně vhodné počasí pro to vidět něco, co potom na jaře je pěkné. Ale já už i v tom listopadovým počasí jsem nějak prostě věděl, že to musí být tam. A bylo. První koncert byl s Jarkem Nohavicou, s Maruškou Rottrovou, velkolepej, úžasnej. I počasí vyšlo. Bylo tam strašně lidí, bylo to nádherný. A to měl být jenom jediný koncert k těm padesátinám. Ale pak mě lidi přemlouvali, hele, dyť to bylo hrozně fajn a proč to nezkusit za rok znova a tak. Tak jsem do toho šel za rok znova a rok co rok. Teď by v květnu tohoto roku měl být pátý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, prosím, jak hezky vznikají takové příjemné tradice. Jedna z nich díky Vítu Sázavskému je ke shlédnutí. Kdy to bývá vždycky?
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Vždycky v květnu a já už vím letos termín, pokud se ještě nestane neblahého, tak by to mělo být v pátek 25.května a měl by tam být Tomáš Klus, snad sourozenci Ulrychovi, naše kapela Neřež. Takhle to zatím vidím. Ale to je ještě daleko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samá skvělá jména, samá skvělá muzika, která zazněla mimochodem i dnes v našem Tandemu s kytaristou, violistou, aranžérem, producentem, zpěvákem Vítem Sázavským. Moc vám děkuju za vaši návštěvu a za milé povídání.
Vít SÁZAVSKÝ, zpěvák, kytarista, violista, hudební aranžér
--------------------
Rádo se stalo. I já děkuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
