Vladimír Smejkal o vánoční etiketě

Věnovali jsme se etiketě, kterou by měli lidé dodržovat při vánočních návštěvách svých blízkých. Probírali jsme, jakých chyb by se měli v průběhu těchto setkání vyvarovat. A také jsme zaměřili na zásady společenského chování při předávání dárků.

Navštěvujeme se s přáteli, příbuznými a známými, abychom společně strávili příjemné okamžiky, projevili někomu svoji pozornost či soustrast nebo něco oslavili.

Setkání v restauraci nebo návštěva v domově hostitele

Návštěvy můžeme vyřešit formou večeře a posezení v restauraci, což je jistě praktičtější vzhledem k časové náročnosti příprav i k odstraňování případných následků. „V některých případech si ani netroufáme předvést svou garsonku hostům, kteří bydlí v zámku na Loiře,“ dodává profesor Vladimír Smejkal.

Zároveň ale platí, že každého více potěší, když vzpomíná na výbornou večeři v útulně zařízeném bytečku hostitele než na posezení ve vyhlášené restauraci. „Pokud ovšem nevzpomínáte na to, jak jste byt hostitele zapálili nebo vás jeho doga kousla do břicha,“ žertovně připomíná profesor Vladimír Smejkal.

Návštěvy zvané a nezvané

Zásadně rozlišujeme na návštěvy zvané a nezvané. Přijít neohlášen v době, která není pro přijímání návštěv vyhrazena, je společenský nezpůsob.

Hostiteli tak můžeme pořádně zkomplikovat život. Můžeme si to dovolit jen u velmi dobrých známých, a ani u nich se nesmíme divit, když dostaneme vyhazov.

Na dohodnutou návštěvu přicházíme přesně: jde-li o oběd nebo večeři, můžeme přijít o pět až patnáct minut dříve.

Nemůžeme-li se dostavit na předem dohodnutou návštěvu, je třeba se omluvit, pokud možno předem. Je urážlivé vůči hostiteli, když se nedostaví všichni, kdo návštěvu přislíbili a jemu tak zbude jídlo na celý týden. K odřeknutí na poslední chvíli by proto mělo docházet jen ze závažných důvodů.

V nejlepším je dobré přestat

Vítáme-li jako hostitelé své hosty, musí být patrné, že je vidíme rádi, že nás jejich návštěva těší. Vítáme je pozdravem a podáním ruky.

Host zdraví nejprve hostitelku, potom hostitele. Hosty uvádíme do místnosti určené k přijímání návštěv, tedy obývacího pokoje či haly, terasy či na zahradu.

Neznají-li se někteří hosté mezi sebou, je povinností hostitelů je představit. Jakmile jsou všichni usazeni a navodíme krátkým hovorem uvolněnou a přátelskou atmosféru, podáváme pohoštění.

Délka trvání návštěvy je různá, ale měla by se v průměru pohybovat od dvou do tří hodin. Delší, maratonské vysedávání nemusí být stejně půvabné pro hostitele a pro jeho hosty. Pravidlo v nejlepším přestat zde platí bez výhrad. Při odchodu neděkujeme za pohoštění, ale za příjemně strávený čas.