VODNÁŘ

Takže si dnes popovídejme o souhvězdí a znamení Vodnáře. Toto souhvězdí latinsky zvané Aquarius, není příliš výrazné, nám laikům by asi dalo hodně práce ho na obloze najít. O to pozoruhodnější je, že různé národy na tomto místě oblohy viděly vodu a lidi či věci s vodou spojené vlastně vždycky. A to dokonce i takové národy, které se o tom jaksi nemohly domluvit, protože od sebe žily příliš daleko, ať už pokud jde o vzdálenost, nebo pokud jde o čas.

Michal Novotný

Pro dávnou astronomii národů, které žily v povodí Eufratu, byla část oblohy s našimi dnešními souhvězdími Kozoroha, Velryby, Delfína, Eridanu, Hydry, Ryb a Jižní ryby mořem a nad ním vládl Vodní muž, jak my dnes říkáme vodnář. Na starých babylónských zobrazeních souhvězdí na kamenech byl na tomto místě oblohy zobrazován muž, který vylévá vodu z vědra na svém rameni. Egypťané se domívali, že záplavy Nilu způsobuje Vodnář tím, že přelévá vodu z pramenů obrovským vědrem do řečiště. Staří Arabové na tomto místě viděli oslici, která nese dvě vědra s vodou. A konečně staří Řekové do nebeské oblasti, které dnes říkáme Vodnář, umístili svého nejvyššího boha Dia v hodně rozčilené podobě, totiž Dia vylévajícího na lidstvo proudy vody. Zeus to ovšem jako ve všech mýtech, co jich lidstvo o potopě má, dělal kvůli tomu, že lidé byli špatní, zlí a nehodní a že se s nimi nedalo dělat nic jiného, než je téměř vyhubit. Ano, téměř, stejně jako ve starozákonních mýtech se neutopil Noe a jeho rodina včetně zvířectva, podle řeckého mýtu se zachránil Prométheův syn Deucalion a jeho manželka Pyrrha; po devíti dnech strašlivé plavby přistáli se svou truhlicí plnou jídla na vrcholku hory Parnass. A Zeus, který své masové vraždy lidstva vzápětí litoval, jim dovolil svět znovuosídlit lidmi. Což Deucalion a Pyrrha dělali velmi rychle tím, že za sebe házeli kameny a z těchto "kostí Země" okamžitě vznikali muži a ženy. Ještě bych měl říct že někteří autoři s Vodnářem neztotožňují nejvyššího řeckého boha Dia, ale Deucaliona, toho jediného zachráněného a zakladatele nového lidského rodu "kamenných lidí".

O českém výrazu voda jsem tu už mluvil, k latinskému pojmenování vody aqua, které je v latinském názvu souhvězdí Vodnáře, mohu dodat, že do jeho příbuzenstva patří nejen slova akvárium, vodní nádrž, akvadukt, vodovod, akvalung, přístroj pro dýchání pod vodou, a akvabela, tedy vlastně vodní kráska, ale i výrazy akvamarín, pojmenování drahého kamene barvy mořské vody, akvarel, obraz malovaný vodovými barvami, a také akvavit, což je kořalka, které její výrobci dali název Živá voda.

Vysílá se v pondělí 3.2.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)