Vůl
Včera jsem tu v souvislosti s pojmenováním souhvězdí Býka, v jehož znamení v těchto dnech žijeme, narazil na slovo vůl. A říkal jsem, že jednou z několika teorií vzniku slova vůl, jímž označujeme vykleštěného býka používaného k tahu, je teorie onomatopoická. Zvuk, který vůl vydává, bychom podle ní nemuseli slyšet jako bú, ale jako vů.
Jiná hypotéza tvrdí, že by tu mohla být souvislost s přídavným jménem velký. Velikost a tloušťka tohoto živočicha stojí také v pozadí názoru, že by jeho pojmenování mohlo souviset se slovy vole a valit. Vole je původně leccos velkého, nejen oteklý krk, a jen o posunovaní velkých věcí užíváme sloveso valit. Ostatně výrazy vole a valit jsou možná jazykově příbuzné.
Slovo vůl používáme nejen jako řekněme odborné zoologické pojmenování, ale i jako nadávku. Vůl se jeví jako zvíře pomalé, tupé, slaboduché, a tak slovem vůl označujeme i slaboduché muže. S tím souvisí, že také silně protestujeme, když se z nás někdo pokouší dělat vola, tedy člověka, který jako hlupák vypadá. Z nadávky vole pak vzniklo slůvko, kterým odborníci říkají vycpávkové. Takové vycpávkové slovo se může v objevit v každé větě nějaké promluvy, často dokonce v jedné větě víckrát. Jsou období, kdy vycpávkové "vole" přichází v řeči mladých lidí silně do módy, pak bývá tak trochu zapomenuto a pak ho zase slyšíme odevšad. Což je koloběh, který trvá už dlouhá desetiletí. Ano, za mého dětství, a to je mi už proboha skoro šedesát, jsme s oblibou říkali: "Hele vole, včera jsem vole viděl vole ale pěknej vole biják." A nebyl to náš vynález; když si přečtete paměti Ignáta Herrmanna, zjistíte, že skoro přesně takhle se slůvko vole používalo už za autorova dětství, tedy v sedmdesátých letech 19. století.
A když probírám volskou tematiku, nesmím zapomenout na volovinu. Zase jednou ocituji několik vět z mé oblíbené knížky Čeština poklepem a poslechem mého oblíbeného Pavla Eisnera. "Volovina. V ní je původní význam - volské maso - úplně zatlačen ve prospěch čehosi méně výživného, velké, volské hlouposti a jejího výsledku. V tomto významu je volovina česká zvláštnost. Německé Ochserei například znamená něco zcela jiného, totiž biflování."
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
