Vůl

Jiná hypotéza tvrdí, že by tu mohla být souvislost s přídavným jménem velký. Velikost a tloušťka tohoto živočicha stojí také v pozadí názoru, že by jeho pojmenování mohlo souviset se slovy vole a valit. Vole je původně leccos velkého, nejen oteklý krk, a jen o posunovaní velkých věcí užíváme sloveso valit. Ostatně výrazy vole a valit jsou možná jazykově příbuzné.

Michal Novotný

Slovo vůl používáme nejen jako řekněme odborné zoologické pojmenování, ale i jako nadávku. Vůl se jeví jako zvíře pomalé, tupé, slaboduché, a tak slovem vůl označujeme i slaboduché muže. S tím souvisí, že také silně protestujeme, když se z nás někdo pokouší dělat vola, tedy člověka, který jako hlupák vypadá. Z nadávky vole pak vzniklo slůvko, kterým odborníci říkají vycpávkové. Takové vycpávkové slovo se může v objevit v každé větě nějaké promluvy, často dokonce v jedné větě víckrát. Jsou období, kdy vycpávkové "vole" přichází v řeči mladých lidí silně do módy, pak bývá tak trochu zapomenuto a pak ho zase slyšíme odevšad. Což je koloběh, který trvá už dlouhá desetiletí. Ano, za mého dětství, a to je mi už proboha skoro šedesát, jsme s oblibou říkali: "Hele vole, včera jsem vole viděl vole ale pěknej vole biják." A nebyl to náš vynález; když si přečtete paměti Ignáta Herrmanna, zjistíte, že skoro přesně takhle se slůvko vole používalo už za autorova dětství, tedy v sedmdesátých letech 19. století.

A když probírám volskou tematiku, nesmím zapomenout na volovinu. Zase jednou ocituji několik vět z mé oblíbené knížky Čeština poklepem a poslechem mého oblíbeného Pavla Eisnera. "Volovina. V ní je původní význam - volské maso - úplně zatlačen ve prospěch čehosi méně výživného, velké, volské hlouposti a jejího výsledku. V tomto významu je volovina česká zvláštnost. Německé Ochserei například znamená něco zcela jiného, totiž biflování."