Vzpomínka na svátek Chanuka ve Strakonicích
Ve středu večer, s počátkem 25. dne hebrejského měsíce kislev, začal židovský svátek Chanuka. Trvá osm dní, během nichž židé na zvláštním svícnu zapalují každý den o jedno světlo víc, až poslední den svícen zvaný chanukia září všemi osmi světly. Židé si tak připomínají události ze 2. století před občanským letopočtem, popsané v deuterokanonických knihách Makabejských: Vítězství nad řecko-syrskými dobyvateli vedenými Antiochem Epifanem, opětovné získání Jeruzaléma a obnovení chrámové bohoslužby.
V knize „Strakoničtí souvěrci“, vydané u nás poprvé roku 1998, zachytil Robert Ehrmann život českých židů na malém městě po vzniku Československa. Připomínka svátku Chanuka v jeho vzpomínkách na dětství samozřejmě nechybí.
Když jsme se v hodině náboženství učili o vítězství Judy Makabejského nad králem Antiochem Epifanem a znovuvysvěcení židovského chrámu v Jeruzalémě, nezmocnila se nás ona ničím nezkalená radost, jež nás naplnila, když nám pan rabín vypravoval o objevení se Boha Mojžíšovi v hořícím keři nebo o zničení egyptských vojsk v Rudém moři silnou paží Hospodinovou. Příliš mnoho trpkého předcházelo vítězství Makabejských a krutější rány měly následovat, jež vyvrcholily v dobytí Jeruzaléma Titem roku 70 anno domini. Proto jsme již od dětství byli přesvědčeni, že Pesach jsou nejkrásnějšími svátky židovskými a /…/ Chanuka ustupovala do pozadí.
Jelikož se Chanuka světí v prosinci jako Vánoce křesťanů a o obou svátcích se rozsvěcují svíčičky, lámali jsme si dětské hlavy tím, které svátky jsou hezčí. Rozhodli jsme, že Vánoce, protože křesťanské děti dostávají od Ježíška dárky pod stromeček, a my nic ani o Chanuka, ani o kterémkoliv jiném svátku. Když jsme však zjistili, že naši křesťanští kamarádi dostali, jeden zimní rukavice, druhý nové boty, jiný teplé punčochy, bylo nám po nedlouhé úvaze jasné, že takové části oděvu nám kupují rodiče, aniž by předstírali, že to jsou dárky. Takový pumlíč, mičuda na fotbal, brusle, vlak nebo alespoň flinta… to je něco jiného; to by byly jako dárky. Ale žili jsme v městě spíše chudém a v době spořivosti, takže takové extravagantní dárky náležely mnohdy do říše snů. Ale přece Ježíšek na křesťanské děti pamatoval, třebaže jejich rodiče mu nic nedávali, jen stále něco od něho chtěli.
Tu jsem si vzpomněl na hodného našeho proroka Eliáše, kterému maminka uchystala celý maces a pohár sladkého vína o Pesachu, Svátku překročení, a jemuž severoafričtí souvěrci nabídli místo ve stánku suka o Svátcích stanů. Věru, bylo by se slušelo, aby prorok Eliáš za to obdaroval židovské děti nějakou vítanou maličkostí o některém svátku, kdy jsme se podle příkazu Božího měli radovat.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
