Zdeněk Barták: Moji píseň zpívá Andrea Bocelli
Hudebník, skladatel a producent Zdeněk Barták má na svém hudebním kontě neuvěřitelná čísla: více než 5 000 koncertních vystoupení, přes 1 000 skladeb vydal na hudebních nosičích, napsal hudbu k 25 filmům, 12 seriálům, k desítkám Večerníčků, mnoha inscenacím a uvedl přes 10 muzikálů. Jeho hudbu znají po celém světě a získal za ni řadu významných zahraničních ocenění. Zvítězil také v soutěže Premio Bocelli a světoznámý zpěvák Andrea Bocelli má jeho píseň ve svém repertoáru.
Jeden z našich nejúspěšnějších hudebníků a skladatelů Zdeněk Barták původně vůbec hudbu studovat nechtěl: „Dopadlo to tak, že mi nakonec dal tatínek pár facek a musel jsem jít dělat dodatečné zkoušky na konzervatoř, kde jsem potom vystudoval hru na tubu. Profesor, který si mě tam vybral za žáka, chtěl, abych ho časem vystřídal ve filharmonii, ale to mě nelákalo. Táhlo mě to hlavně k tvoření a skládání,“ popisuje Zdeněk Barták své hudební začátky.
Prvním šlágrem, kterým později zahájil svou hudební kariéru, byla písnička Kamarád. Napsal ji pro Hanu Zagorovou. Posléze spolupracoval s téměř všemi našimi předními interprety jako například Karlem Gottem, Michalem Davidem, Marií Rottrovou, Petrou Černockou, Jakubem Smolíkem a dalšími: „Se všemi byla moc dobrá spolupráce. Každý má svůj přístup a já jsem zvyklý pracovat s lidmi dlouhodoběji. Musíte se napřed s interpretem vzájemně poznat, zjistit co chce a co by chtěl zpívat. Třeba takový Karel Gott byl profesionál a byla radost s ním pracovat. Napsal jsem pro něj řadu písní a jeho odchod mě velmi zasáhl. Výjimečně se mi ale i stalo, že řekl: ‚Asi to není moje parketa,‘ a tak mi velmi kulantně píseň odmítl,“ vzpomíná Zdeněk Barták.
Začalo to Zdivočelou zemí
Za velké štěstí považuje Zdeněk Barták, že ho režiséři Hynek Bočan a Jaroslav Soukup uvedli do filmové branže, kde se hodně naučil: „K filmu se dostanu jako poslední. Vše už musí být dané, abych mohl hudbu napasovat přesně tam, kde být má. Na mě je největší tlak, protože na to mám nejméně času. Celou hudbu komponuji u klavíru a píšu všechny noty rukou. Na filmovou hudbu musí být cit a talent, motiv musí být použitelný ve třech vteřinách i ve třech minutách,“ vysvětluje Barták.
Oslnil Jižní Koreu
V roce 1999 zazněl v Soulu poprvé Bartákův muzikál Bouře na motivy W. Shakespeara, který napsal pro zdejší státní operu. Muzikál se setkal s velkým ohlasem a byl nominován v kategorii nejlepší muzikál roku 1999 asijského kontinentu, kde v tvrdé konkurenci zvítězil. Od té doby jsou díla Zdeňka Bartáka v Soulu stále velmi žádaná, na objednávku už jich napsal sedm: „Některé z nich jsou do Čech nepřenositelné, ale například muzikál Romeo a Julie byl uveden i v Praze. Muzikály jsem psal na objednávku na korejské texty, ale celkem umím jenom asi sedm korejských slov. Musel jsem mít překladatelku a psát si texty foneticky,“ vysvětluje skladatel.
Píseň pro Bocelliho
V roce 2001 se Zdeněk Barták zúčastnil soutěže Premio Bocelli, kterou Andrea Bocelli vypsal pro hudební skladatele. V soutěži, které se zúčastnilo více než sedm set autorů z celého světa, získal skladatel první místo a jeho píseň „E Mi Manchi Tu“ zařadil Bocelli do svého repertoáru. Stala se jednou z nejúspěšnějších písní alba Cieli di Toscana, které získalo v řadě států na celém světě platinovou nebo zlatou desku: „Andrea píseň nechal otextovat v Itálii. Když ji nazpíval, poslal mi ji zpět, protože chtěl vědět, zda jsem spokojený. A to je pro mě projev největší pokory opravdového mistra. Andrea je úžasný člověk. Pozval mě také na křest alba v Benátkách, byl to pro mě nezapomenutelný nádherný zážitek.“
Momentálně se Zdeněk Barták soustředí hlavně na seriálovou a filmovou hudbu, například k dalším dílům seriálu Police Modrava. V záznamu pořadu také uslyšíte, jaký muzikál brzy uvede na scénu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.