ZDVOŘILÝ

Abychom si všechno objasnili, bude nejlepší, když nejdřív vyjmenuju významy slova dvůr. Slovník nám říká, že těch významů zná dnešní čeština pět, když nepočítáme, že se slovo dvůr objevuje i v názvech měst Dvůr Králové a Králův Dvůr. Dvůr je tedy to už citované nekryté uzavřené prostranství u domu, pak je to velký statek - to je ten dvůr, co se objevuje v přísloví lepší drzé čelo než poplužní dvůr -, za třetí je dvůr sídlo vladaře, tedy císařský, královský, papežský nebo také vídeňský či pražský dvůr, za čtvrté se slovem dvůr označují lidé s panovnickým dvorem související, tedy panovník s rodinou a jejich dvořanstvo, úřednictvo, služebnictvo. Konečně pátý význam slova dvůr se objevuje v některých názvech dnes už neexistujících úřadů - naši předkové měli soudní dvůr a také třeba Nejvyšší účetní dvůr. Jak všechny tyto dvory spolu souvisejí, objasňuje Václav Machek ve svém slovníku. "Vývoj významu: nádvoří, pak i s okolními hospodářskými budovami, statek, panské sídlo, panská společnost." Dvůr tedy původně bylo to, co je uzavřené, a dveře to, čím se zavírá. Obě ta slova s největší pravděpodobností pocházejí z indoevropského dhur-, tedy dveře, z něhož je i německé Tor, brána, a asi i latinské fórum, dvůr, náměstí, tržiště.

Jenže jaká je odpověď na otázkou, kterou jsem začal, totiž jak souvisí dvorek se zdvořilostí? Slovo zdvořilost vzniklo ze slova dvůr ve významech, které ve slovníku figurují pod čísly tři a čtyři, tedy sídlo vladaře a lidé s tímto sídlem související. Ten, kdo se choval, jak bylo zvykem u panovnického dvora, mezi dvořany, tedy podle určitých pravidel, ten byl jakoby z dvora, tedy zdvořilý. Podobně vzniklo i slovo dvorný, tedy galantní. Dvorní lidé se chovají způsobem, který byl obvyklý u panovnického dvora. A ze slova dvůr v tomto významu vzniklo i třetí české slovo, jehož původ si v běžné řeči neuvědomujeme. Když se dvoříme nějaké ženě, není to prosté namlouvání natož pak obyčejné balení. Dvoření je činnost kultivovaná, taková, jakou provozovali lidé u panovnického dvora.