Židovský koncept pokání

28. září 2008

Zítra večer začne slavnostní bohoslužbou letošní Nový židovský rok. Podle židovské tradice bude již 5769. Deset dnů mezi židovským Novým rokem a Dnem smíření židovská náboženská tradice nazývá "deset dnů pokání". Je to doba soudu, kdy Bůh váží činy každého člověka a rozhoduje o jeho osudu v příštím roce. Modlitba hovoří o Boží knize života a smrti, která zůstává po deset dnů otevřena, aby člověk mohl pokáním a ctnostnými skutky napravit své poklesky. Desátého dne, na Den smíření, Bůh pečetí osud každého z nás. Židé věří, že tento soud je spravedlivý a že člověk má moc ovlivnit ho svým rozhodnutím. Tuto ústřední myšlenku judaismu, myšlenku svobody volby a odpovědnosti za ni, vyjadřuje i velký středověký židovský zákonodárce, Moše ben Maimon ve svém traktátu o pokání. Z něho pochází následující úryvek.

Člověk byl nadán svobodnou vůlí. Chce-li se dát cestou dobra a stát se spravedlivým, může tak učinit. Chce-li se dát cestou zla a stát se zlovolným, může tak učinit rovněž. Jak je psáno v Tóře: "I řekl Hospodin Bůh: Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé." To znamená, že člověk je jediný druh na světě mezi všemi ostatními druhy, který má schopnost sám od sebe rozlišit dobro od zla pomocí svého úsudku a myšlení. Může jednat, jak se mu zlíbí, a není nikdo, kdo by mu zabránil jednat dobře, nebo špatně. Neboť je tomu tak, jak praví Tóra: "Mohl vztáhnout svou ruku a brát i ze stromu života."

Ať tě ani nenapadne, co říkají hlupáci mezi národy světa i množství nepoučených uvnitř společenství Izraele, že Bůh, požehnán buď, určuje člověku již při jeho narození, zda bude dobrý, nebo špatný. Není tomu tak. Každý může být spravedlivý jako náš učitel Mojžíš nebo zvrhlý jako Jeroboam. Může kráčet buď cestou moudrosti, nebo cestou pošetilosti, může být slitovný, nebo krutý, štědrý, nebo lakomý, a stejně tak co se týče všech dalších vlastností: Není nucen, předem zavázán ani nikým veden k tomu, aby se přiklonil k jedné či druhé možnosti. Je to jen on sám, kdo podle své vůle směřuje tam, kam chce. Jak to vyjadřuje prorok Jeremiáš: "Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?"

To znamená, že Stvořitel nepředurčuje člověka k tomu, aby byl dobrý nebo špatný. A protože je tomu tak, je to hříšník, kdo sám sebe dovedl k pádu. Ať proto pláče a vzlyká nad tím, že zhřešil a přivodil své duši zlé. Jak se dále píše v knize Pláče proroka Jeremiáše: "Na co si člověk může naříkat, pokud žije? Ať si naříká na své hříchy." A znovu pravil Jeremiáš: Protože jsme nadáni svobodnou vůlí a vše zlé jsme činili vědomě, měli bychom se kát a opustit naše zlo, neboť volba je nyní v našich rukou. Jak je psáno dále: "Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se k Hospodinu."

Toto je velká zásada a základ, na níž spočívá Tóra a její příkazy. Jak se píše v Knize Mojžíšově: "Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo." A stejně je v Tóře psáno: "Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení." Jiným slovy: Máte volbu. A cokoliv se člověk rozhodne učinit mezi činy, které se mu nabízejí, učiní tak podle dobrého nebo zlého. Proto dále opět čteme v Knize proroka Mojžíše: "Kéž mají stále takové srdce, aby se mě báli po všechny dny a dbali na všechny mé příkazy." Což ukazuje, že Stvořitel nenutí lidi ani jim předem nestanovuje, aby činili dobro nebo zlo. Vše zůstává na našem rozhodnutí.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio