ANABÁZE

Slovník neříká, co je však přesto pravda, že význam slova anabáze se dnes rozšířil. Anabáze nemusí být jen skutečné, fyzické putování, anabázi člověk může podstoupit, aniž se hne ze své pracovny, třeba tehdy, když v různých pramenech hledá původ nějakého slova. Aby se však takové hledání dalo označit slovem anabáze, musí to být hledání obtížné, náročné.

Takže tu možná anabázi absolvujme za původem slova anabáze. První krok ale obtížný není. Řecké anábaiss je zřejmá složenina z předpony ana-, která má význam na, po, nahoru a opět, a základu basis, které mimo jiné znamená chůze. Doslovný překlad řeckého anábasis je tedy chůze nahoru, výstup, ale to nám nedává žádné vodítko k vysvětlení, proč se slovo anabáze používá jako pojmenování obtížného vojenského pochodu, který nutně nemusí směřovat nahoru.

Vodítko nenajdeme v jazykovědě, ale v řecké historii. V dějích, které se odehrály v 5. století před Kristem. V perské říši tenkrát vznikl ostrý spor o trůn mezi dvěma bratry. Jeden jménem Kýros angažoval řecké žoldnéře, kteří mu sice vyhráli rozhodující bitvu, ale nebylo to k ničemu, protože Kýros padl a řečtí vojáci, bylo jich prý třináct tisíc, se ocitli uprostřed nepřátelské Mezopotámie. Museli se dlouhým pochodem dostat domů do Řecka, ten pochod měřil 7000 kilometrů a začínal výstupem, řecky anabasis, od moře do hornatého mezopotámského vnitrozemí. Celou nepředstavitelně těžkou cestu pak popsal spisovatel a jeden z řeckých důstojníků Xenofón. Ta sedmidílná kniha se podle své první části, kde se popisuje úvodní výstup, jmenuje Anabasis. Dalších šest svazků popisuje katabázi, tedy stejně obtížný sestup vojáků z hor k moři, ale obecným pojmenováním těžkého pochodu se stalo slovo anabáze. O to se zasloužil dvě stě padesát let po Xenofóvi Arrianos, když svůj, mimochodem také sedmisvazkový, popis namáhavého vojenského tažení Alexandra Velikého do Indie nazval podle Xenofónovi knihy také Anabasis.