Branické skály v Praze ukrývají továrnu z druhé světové války i zkameněliny trilobitů

Branická skála, opředená pověstmi o skrytém pokladu a dávném hradu, je jedním z nejvýchodnějších výběžků vápenců Českého krasu. Pokud jste už někdy jeli okolo, určitě jste ji nepřehlédli, je dominantou vltavského údolí. Historie těžby vápence v těchto místech sahá nejméně do poloviny 18. století. V několika vápenkách, které postupně vznikly u paty lomu, se z vápence pálilo proslulé „pražské staroměstské vápno“.

Branická skála byla kdysi významným vápencovým lomem|foto: Jolana Nováková

Za druhé světové války vybudovala ve skále německá armáda několik štol pro umístění podzemní továrny, chráněné před bombardováním. Tento komplex tvoří sedm různě dlouhých chodeb. Poměrně dlouho už se usiluje o jejich zpřístupnění pro veřejnost.

„Méně nápadný je sousední Školní vrch tyčící se nad evangelickým kostelíkem,“ říká Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd. „Horniny na něm jsou tmavě šedé nebo téměř černé. Vznikly v jiném geologickém období než Branická skála. V období siluru.“

Pohled z vyhlídky směr Zlíchov a hradiště Děvín|foto: Jolana Nováková

Pražské Branické skály jsou také známým nalezištěm zkamenělin. Pravděpodobně právě odtud pochází vůbec první popis zkamenělin z našeho území z roku 1770. Sběr vzorků, které leží volně na povrchu země jako kamenná suť, je povolen.

Autorem vyhlídkové plošiny na Branické skále je architekt David Vávra. Praha je odtud vidět jako na dlani. Děti se tu zase vyřádí na dětském hřišti pod skálou. Branické skály jsou vhodné k výletu i procházce, v posledních letech se staly také populárním lezeckým terénem.