Budu se muset naučit zpívat, žertuje Felix Slováček. Instrumentálky se totiž v rádiích a televizi takřka nehrají
Málokterý klarinetista či saxofonista se může chlubit tím, že je populární stejně jako pěvecké hvězdy. Felixi Slováčkovi se to podařilo, jako sólista zářil mimo jiné po boku legendárního Karla Gotta.
„Hned na prvním koncertě v Hamburku mě Karel poprosil, abych zahrál nějaké sólo a on tak měl čas se mezi svými písničkami převléct. A vybral mi i skladbu - A Whiter Shade of Pale od Procol Harum,“ vzpomíná Felix Slováček, „je vidět, že Karel měl nos na hity. Hned na party po koncertě za mnou přišel zástupce německého vydavatelství, abych sám natočil celé album.“
Sólová vystoupení Felixe Slováčka se stala natolik oblíbená, že je publikum začalo vyžadovat i poté, co se tento muzikant ocitl v roli dirigenta. „Je pravda, že když někam přijedu s big bandem, tak všichni očekávají, že vezmu do ruky saxofon nebo klarinet,“ potvrzuje hudebník. Jen s možností excelovat s instrumentálními sóly v rozhlase a televizi je to teď podle něj horší. „Dřív se tam instrumentální muzika hrála, dneska se už téměř neslyší. To mě moc mrzí, asi se budu muset naučit zpívat,“ směje se Felix Slováček.
Během své kariéry vydal Felix Slováček už asi tři desítky alb, to zatím poslední před Vánocemi. „Jmenuje se podle jedné ze skladeb Maestro. A jsou tam opravdu krásné věci, třeba Měsíčku na nebo hlubokém,“ prozrazuje interpret. A rozhodně chce ještě nejméně jedno album vydat, „Už jsem natočil všechno možné, včetně klasiky nebo lidovek. Ale ještě mám vůči sobě jeden dluh, vždycky jsem si přál udělat vánoční album. Už ale mám i sponzora a dávám dohromady písničky,“ prozrazuje energií sršící Felix Slováček.
Věděli jste, že Felix není skutečné jméno, ale jen přezdívka? A tušíte, proč maminka Felixe Slováčka chtěla jeho první klarinet vyvařit v horké vodě? To všechno se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
