Bydlení pro chudé často nesplňuje hygienické podmínky, majitelé ale vybírají tisícové nájemné

Majitelé nebo správci ubytoven přitom za pronájem vybírají tisícové částky. Mezi takové budovy patří třeba bývalá pekárna v lokalitě Pražská ve Slaném.

Jedna z obyvatelek ukazuje svůj byt, ve kterém je jedna ložnice, pokoj, kuchyňka a sociální zařízení. Platí za něj 9 tisíc korun. „Bydlíme tady čtyři děti, já a druh,“ říká.

Budova je ve špatném stavu, pokoje skromně zařízené, sociální zařízení mají dospělí i děti až na několik výjimek společné. Kdysi v domě býval rockový klub, chodby i schody do prvního patra jsou vymalovány načerno, je tam cítit cigaretový kouř a pach moči.

Správce Petr Longauer se k situaci nechtěl vyjadřovat.

Ve Slaném teď budou nově působit experti z Agentury pro sociální začleňování, kteří mají propojit pracovníky města, škol i tamních nevládních organizací a pomoct jim nastartovat systematickou práci s lidmi na okraji společnosti.

Zbavit se nelegálních ubytoven půjde ale těžko. Zvlášť, pokud jejich majitel žije v zahraničí, jako je tomu právě u Pražské.

„Jednání s vlastníkem, který je v cizině, je prakticky nemožné. Jednali jsme s těmi, co to užívají. Stavební úřad má zase jenom omezené pravomoci ke vstupu, měl by to dělat pouze se souhlasem vlastníka, který je v tomto případě nedohledatelný. Byli jsme tam dvakrát, ale nebylo to ukončené žádným rozhodnutím,“ uvádí vedoucí slánského stavebního úřadu Lenka Horáčková.