Bývalí studenti vězeňského učiliště z Vinařic si mohou doplnit vzdělání na svobodě

„Byl jsem tři a půl roku ve vězení za krádeže,“ říká Jan Milo, který je z vězení doma v Kladně jen pár dnů. Nemá práci a školu, kterou začal ve vinařické věznici studovat, před propuštěním nedodělal. Teď chce získat výuční list, ale taky ve škole pracovat. Pomáhat učňům, se kterými má mnohdy podobné vzpomínky. „Budu se starat, aby byli lidi ve škole, aby se učili, aby něco dokázali a mohli to využít,“ naznačuje své nejbližší plány.

Škola začíná fungovat od dubna. Úkolem zaměstnanců vinařického učiliště je teď přesvědčit současné a bývalé vězně, že vzdělání, se kterým začali, má smysl dokončit. Ještě ve vězení s nimi mluví vedoucí školy Lukáš Demeter. „Zájemců z řad vězňů máme zatím kolem patnácti, ze sociálně vyloučených lokalit asi deset,“ potvrzuje Demeter.

Největší zájem mají budoucí učni o kuchařské práce. „Teď vybavujeme odbornou kuchyňku, kde se budeme učit vařit a obsluhovat. Studenti budou dojíždět a doučovat se všeobecně vzdělávací předměty jako je matematika, čeština a všeobecný rozhled a oborné předměty což jsou stravovací a ubytovací služby,“ říká Lukáš Demeter

Každému učni vypracují pracovníci školy individuální plán tak, aby nemusel jezdit každý den. Právě povinná každodenní docházka limituje bývalé trestance v tom, aby se přihlásili na běžné učiliště, vysvětluje speciální pedagožka z vinařické věznice Monika Drdová. „My se s nimi domluvíme individuálně na možnostech přezkoušení. Bude to spíš taková forma dálkového studia,“ vysvětluje Drdová.

A ve škole počítají i s poradnou, která bude nabízet dětem vězňů různé služby - například logopedii. Budoucí zaměstnanec a taky učeň Jan Milo říká, že jeho rodina mu zatím moc nevěří. On sám to ale vidí slibně. „Budu chtít něco dokázat, konečně se změnit. Nechci se vracet tam, kde mi nebylo dobře,“ dodává Jan Milo.