Chov spárkaté zvěře
Nestačí jen láska chovatele, i spárkatá zvěř má své základní životní potřeby: dostatek vhodného krmiva, volný přístup k vodě a prostor. To jelenům, srncům, daňkům, muflonům a dalším zástupcům spárkaté zvěře stačí. Ale do hry vstupují také zákony a úřad.
Životní potřeby
Zvěř potřebuje určitý prostor, stálý přístup k vodě a vhodné krmivo. A to jsou věci, které pravidelně i namátkou kontroluje Státní veterinární správa. Jejím hlavním úkolem je především zabránit týrání zvířat. Dalším požadavkem je, aby takto chovaná zvěř nemohla uniknout do volné přírody, bývá totiž obvykle i ochočená, byť jen částečně a ve volné přírodě z toho mohou být problémy. Doporučuje se až dva metry vysoký plot a také zabezpečení vchodu. Nutný je také sklad na krmivo.
Veterinární péče
SVS kontroluje životní podmínky, ale je také potřeba mít kontakt s veterinárním lékařem, který přijede v případě potřeby – řeší nemoc, úraz nebo vakcinaci.
Voda a krmivo
Ideální je, pokud je na pozemku volně přístupný zdroj vody, ale může to být třeba do země zapuštěná dostatečně velká nádoba, kde je pak potřeba denně vodu měnit. Krmí se senem, ovsem, ječmenem nebo kukuřicí, existují i průmyslově zpracované směsi. Michal Fišer, který několik let provozuje ZOOcentrum Srdov s chovem spárkaté zvěře, varuje před pšenicí, která by vysokým obsahem lepku mohla způsobit potíže s trávením.
Je možné částečně využít i tvrdé suché pečivo, ale jen jako doplněk nebo občasný pamlsek. Pečivo by nemělo být slané ani sladké a hlavně ne plesnivé. Vhodnou složkou krmení jsou třeba jablka nebo mrkev, své místo v jídelníčku má i speciální liz – sůl s minerály, které se z potravy jen těžko doplňují.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.