Jak dlouhá je cesta od úlu ke sklenici medu? Projděte si s námi sladkým procesem
K tomu, abychom si mohli pochutnat na sladkém a voňavém medu, je potřeba včelaře, který ví, jak na to. A taky silných a zdravých včel, které nektar nanosí do úlu a dostatku nektarové snůšky v přírodě. Její kvalita a množství závisí na poměrech na stanovišti, tedy na tom, co tam roste. A na počasí, zejména na vláze. Není-li vláha, není nektar. Není-li nektar, není med.
Kasta včel, kterým se říká pátračky, vyhledá atraktivní zdroj nektaru. Nektar je pro včely především zdrojem stravy a energie. Zdroj proto vybírají podle toho, zda je tam nektaru dostatek, je blízko a aby strava byla rozmanitá. „Můžeme to přirovnat k tomu, když si s kolegy v práci zajdeme na oběd do restaurace. Vybíráme ji podle toho, na co zrovna máme chuť, ale zároveň nejdeme do restaurace, která je vzdálená a navíc tam špatně vaří,“ vysvětluje Richard Těhník z Českého svazu včelařů.
Pátračky se vrátí do úlu s dobrou zprávou, že zdroj nektaru objevily, což ostatním včelám sdělí pomocí včelích tanců. „To je specifický pohyb včely na plástu. Opisuje kružnice nebo osmičky, a podle toho, jak se pohybuje, jakým směrem, jak je natočená, jakou rychlosti se pohybuje, sděluje, jak je pastva daleko, případně jakým směrem leží s ohledem na polohu Slunce. Je to poměrně složité sdělení. Rakouský biolog Karl von Frisch, který vyzkoumal, jak včelí tanec funguje, za jeho objev v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu.“
Včely nosí nektar do úlu v medném váčku. To je orgán, který je speciálně určen k tomu, aby v něm včela tekutinu transportovala, ale aby ji zároveň mohla předat jiné včele, aniž by ji natrávila. Pokud včela potřebuje zásobu, kterou nese v medném váčku, použít jako potravu pro sebe samu, z medného váčku ji posune do žaludku. Tento posun je zcela jednosměrný.
Včely nektar zpracovávají a také vysoušejí. Nektar je sladká tekutina a ta, jak známo, ochotně kvasí. Včela roztok tedy vysuší tak, aby byl natolik hustý, že nevykvasí. Poté, co med vysuší a on takzvaně uzraje, uloží ho do plástů a zavíčkuje plást voskovým krytím. V procesu zpracování medu včelou není za běžných podmínek technologické riziko nějakého znehodnocení.
Pak už je cesta medu do sklenice zcela v rukou včelaře. Včelař poté, co je med zralý, odebere z úlu medné plásty, odvíčkuje je a vytočí plást v medometu. „Medomet je srdcem každé medárny. Nejen, že je to přístroj důležitý, ale i nekřesťansky drahý.“ Po vymetení medu z plástů dojde k jeho cezení, stočení do nádob a uskladnění pro další použití, případně zabalení do spotřebitelských obalů, do sklenic, které si potom může zákazník u včelaře koupit.
„Většina včelařů používá nové sklenice a víčka. Je to provozně jednodušší a včelař zná původ skla. Nestane se tedy, že by med byl ve sklenici, ve které se ještě před 14 dny tísnily nakládačky od strýce ze Znojma. Pokud včelař nechce vrátit sklenice, je to zpravidla z tohoto důvodu, nikoliv, že by nedbal na ekologii.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
