Bochnatka americká působí jak návštěva z vesmíru. Slizká koule se dostala už i do Evropy
Jako z vesmíru může na první pohled vypadat kolonie bochnatky americké – je to slizová koule, která může mít velikost až kopacího míče. Je přichycená na větvích převislých do vody, na kořenech, dokonce i na lodích.
A to je také pravděpodobně cesta, jakou se původně americký tvor dostal do Evropy. Poprvé byl zaznamenaný v roce 1883 v Hamburku a v roce 1922 už také na Labi v Litoměřicích. A na Labi se bochnatka vyskytuje dodnes, větší výskyt byl zaznamenaný také na jihu Čech.
Na povrchu koule jsou jedinci, kteří droboučkými chapadélky nahánějí potravu – plankton – sinice, prvoky a řasy. Tím přispívají k čistotě vody a pro svůj život čistou vodu potřebují – stejně jako přívětivou teplotu nad 20 stupňů Celsia. Proto je také možné bochnatku zpozorovat zhruba v měsících červen až září, pak se kolonie rozpadá.
Ale aby byl druh zachován, našla příroda způsob – jakmile voda chladne, vytvářejí se tzv. statoblasty, pupeny obalené chitinovou stěnou s háčky. Těmi se volně plovoucí statoblasty přichycují na dalších místech, často i na peří vodních ptáků, kteří je pak roznášejí i na značně velké vzdálenosti. Na jaře, jakmile se dostaví příznivé podmínky, bochnatka opět vypučí.
Pro člověka nepředstavuje žádné vážné ohrožení, čištění vody můžeme vnímat i jako pozitivum, ale zároveň se zkoumá, jestli zavlečená bochnatka nějakým jiným způsobem nenaruší křehkou přírodní rovnováhu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
