Petra z Pardubic|Dobrý večer,
neplánované zdrženi bylo , když jsem si spletla autobus a místo do Kladna jsem jela do Nového Strašecí. Tam jsem přespala na autobusové zastávce, a druhý den jsem jela do školy na Stochov. Petra z Pardubic
Daniela z Prahy |Neplánované zdržení mě připravilo o nemalé peníze.To vím dnes, ale aspoň jsem se poučila, že některé nabídky nebo příležitosti se neodkládají.
Byla polovina šedesátých let, když jsem s kolegou jela na reportáž do Okrouhlice za mistrem Janem Zrzavým. Materiál jsme natočili a kolega se otázal, zda by sdi mohl něco zakoupit. Vidím ten velký stůl jako dnes. Zrzavý vytáhl velkou širokou zásuvku, z níž vyndal kupu obrázků a řekl památnou větu: malý pět set, velký tisíc! Odešel. Brala jsem tenkrát asi devět set, byla jsem mladá a tak když si kolega odnášel asi pět různě velkých mistrových děl, já byla přesvědčena, že při příští reportáži budu mít sebou peníze a něo si taky koupím. Žádné příště už však nebylo. Vím dnes už dobře, že moje neplánované odsunutí koupě bylo osudové. Nemám žádný originál od mistra a za pár měsíců už jsem neměla ani možnost ho s mikrofonem navštívit. Často vzpomínám, jak asi kolega, který se mi v životě vytratil, s tímto uměním naložil. Dobrou noc všem přeje Daniela z Prahy
Bedřich |Dobrý večer pane Honzo špatná vlastnost je když lidé závidí. Peníze dobrou noc
Jana Jirkov|Dobrý večer vespolek! Já se takhle jednou neplánovaně zdržela na poště, když po mně chtěla venku jedna paní pohlídat v kočárku dvojčátka. A co mně to zdržení přineslo? Dobrý pocit, že jsem udělala dobrý skutek a dobrou náladu po zbytek dne, že jsem si mohla pohrát s dětičkami.....:)
PAVEL|V POSLEDNÍ DOBĚ KDYŽ JSEM SI VYJEL ZA SVOU HVĚZDIČKOU, TAK POKAŽDÉ MĚ VLAK Z RŮZNÝCH DŮVODŮ ZPOŽDĚNÍ, MUSÍM POOTKNOUT, ŽE JEN CESTOU TAM, CESTA NAZPĚT BYLA VŽDY BEZPROBLÉMOVÁ. A CO NÁM PŘINESLY TYTO MÉ POZDNÍ PŘÍJEZDY? ŽE JSME SE O TO VROUCNĚJI OBJALI A PŘIVÍTALI.VŠECHNY POSLUCHAČE ZDRAVÍ AJ VÁS HONZO ZDRAVÍ OPILÝ PŘISPĚVATEL Z GARÁŽE PAVEL, JAK JSTE MNE TAK NAZVAL VE VAŠÍ POSLEDNÍ NL.
franz|myslím si, že mohu přidat tzv s troškou do mlýna, zdržení, v mém případě vstup do svazku manželského v letech, kdy moji vrstevníci již byli prakticky ve věku dědečků a babiček a já stále svoboden a volný jak ten pták, no a že bych o něco přišel si myslím ne , postavil jsem tři domy , zplodil tři syny a těch stromů jsem vysadil neúrekom a že nemám ještě vnoučata , z toho si starost něrobím, jak se píše v knize knih, vše má svůj čas, ovoce musí dozrát......z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz , spěch nebyl nikdy součástí mého života a zde na slováckých kopanicích čas je stále stejný, žádný kvalt.....
Michal Sedlák z Myšlína|Můj zážitek na tohle téma se akorát hodí k aktuálnímu dění. To se takhle jeden květnový den vypravím na ruletu, když jsou naši kluci zrovna na ledě. Gól! Přichází ke mně paní obsluhující a podává mi dvoustovku. Prý za každý gól, který naši vstřelí, dostává každý hráč dvoustovku. „Nádherně velkorysé,“ říkám si, „tak to se tady trošku zdržím.“ Zanedlouho padá další gól. Kasa cink a v ruce držím další dvoustovku. A zase jeden! No, zůstal jsem tenkrát u rulety až do konce zápasu, to vám povídám. Dávno již tomu, do kasina už samozřejmě nechodím. Je to nebezpečné a návykové. A moje rada proto zní: V herně bývej dlouhou chvíli, jen když kluci k zlatu cílí.
zdraví vás Sylva|Zdravím všechny, kdo dnes poslouchají. Sice si na nic, co připomíná dnešní téma, teď nevzpomenu, ale chci říct, že bych se moc ráda na tomto světě zdržela déle než bylo "v plánu". A to potom budou zážitky, jéje! Až když zjistím, že se moji drazí potomkové budou mít na světě krásně, rozloučím se s nimi.
