Honza Macoun

Jak vzpomínáte na své školní hodnocení? Pamatujete si ten okamžik, kdy jste s napětím otevírali žákovskou knížku a hledali známky?

Jezdíte rádi rychle? Umíte si představit jet po české dálnici 150 km/h? Využili byste vyšší povolenou rychlost, kdyby byla všude možná?

Umíte vůbec odpočívat? Dokážete si bez výčitek dopřát den, kdy jen tak ležíte, díváte se z okna, čtete, brouzdáte po internetu nebo prostě vůbec nic neděláte?

Zamýšleli jste se někdy nad tím, kdy jste na sobě poprvé pocítili, že stárnete? Kdy přišla první vráska, šedivý vlas nebo bolest zad, která už neodezněla za den?

Vzpomínáte si na nejhorší jídlo, které jste kdy ve školní jídelně dostali? Pamatujete na pověstné „uho" neboli hnědou omáčku, u které nikdo netušil, co vlastně obsahuje?

Zamýšleli jste se nad tím, jak by měl vypadat závěr lidského života? Měli jste v rodině nebo mezi přáteli někoho, kdo trpěl nevyléčitelnou nemocí a přál si důstojný konec?

Cítíte se někdy ztracení mezi lidmi? Vadí vám davy, přeplněné tramvaje nebo i obyčejná návštěva obchodu? Máte někdy pocit, že mezi ostatní nezapadáte?

Vzpomínáte si na nejsilnější podání ruky ve vašem životě? Kdy vám někdo naposledy pevně stiskl ruku – a co tím vlastně řekl? Věříte na první dojem z podání ruky?

Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste poprvé vkročili do domova seniorů nebo pečovatelského zařízení? Bylo to vaše vlastní rozhodnutí, nebo spíš nutnost?

Jeli jste někdy do Prahy s nadějí – a vrátili se zklamaní? Je pro vás hlavní město snem, nebo strašákem? Jezdíte do Prahy za kulturou, za láskou nebo z povinnosti?