Jana|Přeji Vám krásný večer paní Jano,všichni,kteří ještě nespí a poslouchají,co si povídáme,je snad zajímavé.Já jsem neměla na růžích ustláno už od narození.A vlastně moje největší vítězství bylo,že jsem se neocitla v děcáku,moje babi a děda si mě osvojili ve třech měsících,už tehdy to bylo dost neobvyklé.Rok 1947.Následně ve škole byly různé rozmíšky mezi žáky i bohužel i učiteli.Jedna moje paní učitelka mi nechtěla dát vysvědčení v PRVNI třídě,protože jsem nenasušila předepsané množství kopřivy.Pro dnešní děti naprosto nepředstavitelná záležitost.Ale po prázdninách jsem donesla 2 kg sušených kopřiv,ale to se už nepočítalo.Víte,jaká to byla kupa?Přešla jsem na jinou školu,paní učitelka si z těch kopřiv možná vaří čaj až do teď,nesmysl,už je to 66roků.Těch absurdit jsem si užila hodně,protože v té době nemanželské dítě ,byl hrozný problém.Ale já vytrvala,školu vychodila,střední odmaturovala, ale bohužel tu vejšku jsem po dvou semestrech odpískala.Dodnes toho lituji.A teď vítězím sama nad sebou, po smrti partnera se snažím žít,co mi dovoluje věk a zdraví.Jde to,ikdyž si někdy pobrečím,ale slzy vyplavují smutek.Budeme pozitivní,mějme se rádi,odpouštějme,a neoplácejme zlem.Sakra ten život je zatraceně krátký.Přeji vše pěkné Jana
EVA|ZDRAVÍM JANIČKO VÁS I NOČNÍ MOJE VÍTĚZSTVÍ POVAŽUJI ŽE JSEM PŘEŽILA VŠECHNY MÝ ŽIVOTNÍ KARAMBOLY A ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY KERÉ ZAČALY UŽ PŘI MÉM NAROZNÍ ASI OD 3 MĚSÍCŮ DO 1 ROKU JSEM LEŽELA V TOM STROJKKVŮLI KYČLÍM PO ROCE MĚ Z TOHO PREJ VYNDALI A ŽE NESMÝM ZTOUPAT A JÁ HNED SI STOUPLA PAK V 5 TŘÍDĚ NEMOCNÁ S LEDVINAMA 2 MĚSÍCE V NEMOCNICI A NESMĚT CVIČIT CHODIT NA KONTROLY NESMĚT NA STYDNOUT A V 28 LETECH MĚ ZEMŘEL OTEC A VEČER MĚ ŘEKLI ŽE MÁM NÁDOR GYN OPERACE A OD TÉ DOBY NEMŮŽU MÍT DĚTI S ČÍM SE DO SMRTI NESMÍŘÍM PAK ROZCHOD S PŘÍTELEM KTERÝ MĚ VYHODIL Z NYTU OPERACE PLIC PAK JSEM PŘIŠLA O PRÁCI SKONČILA V INVALIDNÍM DŮCHODU ALE TO NEJHORŠÍ PŘIŠLA RAKOVINA PRSU PŘED TÍM TY NÁDORY NEBYLIRAKOVINOVÝHO PŮVODU TAK ŽE CHEMO OPERACE A OZAŘOVÁNÍ PAK JEŠTĚ POKRAČOVALA 5 LET LÉČBA TABLETAMA A TED JEZDÍM NA KONTROLI ALE PO CHEMO MÁM POŠKOZENÉ NERVY NA RUKÁCH A NOHÁCHNEMÁM V NICH CIT TAKŽ JÁ PADÁM A VŠE MĚ PAÁ Z RUKOU A PO CHEMO JSEM JEŠTĚ PŘIŠLA O VŠECHNY ZUBY TAK JSEM RÁDA ŽE JSEM TO ZVLÁDLA ZDRAVÍM VÁS EVA K MĚJTE SE HEZKY
Hana|Hezký dobrý večer všem, za svoje osobní vítězství považuji, i když jsem se o to nikterak nezasloužila, že jsem měla milující, báječné rodiče. I když tady již několik desetiletí nejsou, stále na ně s láskou vzpomínám a i tak mi pomáhají nyní v mém životě, který se se mnou nemazlil a nemazlí. Dali mi prostě ten um, sílu překonávat životní těžkosti a čím jsem starší, tím víc si jich vážím a vzpomínám na ně. Hanka z Pošumaví
Dobromila Atalovičová|Zdravim VAS MILA JANICKO KDYZ ODESEL MUJ MICHAL DO NEBE MYSLELA JSEM ZE TU SAMOTU NEPREKONAM PREKONALA JSEM JI PO CASE POMOCI MOJI RODINY PRATEL A PREDEVSIM Z NOCNI LINKY KAZDY DEN DIKY VASEMU VYSILANI SAMOTA SE PREKONAVA MYSLIM ZE VASE VYSILANI POMAHA MNOHA OPUSTENYM LIDEM ZDRAVIM VAS MLLA JANICKO VSECHNY ANICKU SLOVENSKO MIROSLAV VALASSKO MORAVU ORECHOV VSE DBRE ZDAR A SILU VSEM DOBRA
Hana|Dobrý večer, jsem alkoholička, již 18 let po léčbě abstinuju a žiju plnohodnotný a kvalitní život. Jsem si vědoma toho, že má abstinence již musí být doživotní. Pak mohu hovořit o osobním vítězství. Hana
736xxx095|pro me je vitestvi,ze konecne bydlim 20roku v byte jaky jsem si vzdy prala.Jana
739xxx217|Za sve osobni vitezstvi povazuji ze jsem dokazala odpustit nepratelum.jeste lepsi by bylo byvalo udelat si z nich pratele. Zdravi Sylva.
Blanka z Hané|Dobrý večer paní Jano,dobrý večer přeji všem.Pěkné téma k zamyšlení,týká se našich životních postojů,osudových událostí i našich životních vztahů.Za sebe mohu říci,že se celý život potýkám s četnými zdravotními komplikacemi,se kterými musím bojovat takřka denně.Za své velké vítězství považuji to,že jsem se s tím naučila žít,nelitovat se a žít pokud možno naplno i s tímto zdravotním omezením.O hodně těžší je boj s nepřátelským okolím,pomluvami a neustálým atakováním z vnějšku.V mládí se mi přihodilo něco neobvyklého,když se ke mně moji blízcí i přátelé zachovali poněkud nekorektně.Během let se mnoho změnilo, syn se oženil,má svoji rodinu,zaměstnání,zájmy a přátele.Přesto,že stojím tak nějak bokem,od života jsem i hodně získala.Mám dvě krásná vnoučata,mám se s kým potěšit,mít koho ráda.Naučila jsem se vyrovnat se stavem věcí a žít svůj život,tak jak plynou události a vztahy kolem mne.Je toho pořád dost co mě těší,vyšívání,háčkování,vaření,pečení a další běžné věci denního života.Po všech nepříznivých osudových událostech mého života jdu svou životní cestou dál.Do éteru zdraví Blanka
Frantisek Svaricek|Jeste jednou Frantisek.Uz i male dite bojuje od malicka,a to tim ze hleda mamincino prso aby se napilo,potom se uci lezt po kolenech a nakonec se postavi na nozky a uci se chodit,a toje taky boj,je radost se nato divat.
Frantisek Svaricek|Dobry vecer pani Jano a posluchaci nocni linky..Ja povazuji za vitezstvi to kdyz uz tady jednou jsem tak prozit stastny zivot s dobre resenymy problemy ktere nas obcas potkavaji,to k zivotu patri,jinak by ten zivot byl fadni.Obcastne problemy nas delaji odolnymi.Mne osobne bavi problemy resit,nekdy i za druhe lidi kdyz jsem o to pozadany,docela se v tom vyzivam a docela jsem rad kdyz se nam ty problemy dari vyresit.Diky malym problemum se dari resit i ty vetsi problemy.Kdo toto neumi je v zivote zranitelnejsi.Jeste jednou vsechny zdravi Frantisek ze Zidlochovic.
matylda|37 let jsem měla práci kterou jsem milovala.Jsem 25 let po rakovině lymfatických uzlin Nonhotkina,vyhodila jsem manžela kurevníka 70letého z domu,nyní nemusím dělat služku nikomu.Vstávám kdy chci,svým autem si jezdím sama bez keců manžela.Děti jsem vyhodila a nedala a nedám žádné peníze ani dědictví.74 let,jsem LEV.Nevím co bude následovat,můj konec.
