Zdena|Dobrý a tajemný i tajemstvím opředený večer. Měla jsem spolužačku, má šest sourozenců. Rodiče i sestry a bratři jsou černovlasí, akorát jeden kluk byl blonďatý a úplně jiný na první pohled. A jak se říká, že geny se nezapřou tam, kde by to člověk nejmíň chtěl, tak tento chlapec v dospělosti svého pravého tatínka opravdu nezapřel a podoba je tak jasná, že se o tom nedá pochybovat. Ví to opravdu celá vesnice.
Dana|Překrásná píseň Karla Gotta
Martina|Hezký večer. My jsme ani nevěděli, že v našem poklidném činžáku je pod schody za výtahem takový tajemný úkryt, až jednou šla dcera sousedy a říká, že cítí takový podivný kouř zespod, mládež "znalá" všeho, hned poznala, že to jsou drogy. Tak jsme okamžitě zavolali policii, oni povolali protidrogové a pod těmi schody byla i postel, vařič, léky - okamžitě vzali pytle, všechno nám vyklidili a je klid. A tak ani nevíme, kdo tam vlastně chodil, nikdy jsme nikoho neviděli, ale jsme rádi, kdoví, co všechno se mohlo stát.
Alena|Dobrý večer všem. Představte si, že jsem si psala deník, měla jsem jedno špatné životní období a nedalo se to nikomu říct, tak jsem jen psala. Deník jsem nemohla aspoň deset let najít, nevěděla jsem kde mohl skončit a docela mne to mrzelo. A zrovna minulý týden jsem uklízela jednu skříňku, normálně jsem tam dávala věci pořád a nevím, jak je to možné, ten deníček tam byl. Tak jsem pro jistotu vzala řezačku na papíry a celý deníček jsem hned ten den bez rozmýšlení "skartovala". Takže už tajemství nemám a ani nechci, aby po mně někdo něco našel. Nezapomněla jsem, ale už to není důležité.
Jana|Našla jsem si přítele, bylo to moje tajemství dlouhých čtyřicet let, nikdy se to nikdo nedozvěděl, že by to třeba řekl manželovi. Přítel vloni náhle zemřel a odnesl tajemství s sebou, takže už nemusím mít strach, že by se něco někdo nepovolaný dozvěděl. Přeji všem pěkný tajemný večer.
Jana|Zdravím všechny linkaře i vás, p. Jaruško. Dnešní téma není lehké, protože k tajemství patří i zodpovědnost. Myslím k tomu člověku, kdo nám nějaké tajemství sdělí a bohužel, lidská slabost zapracuje, že to jde ven. To je jako v té pohádce o té vrbě, kdy králův holič to už nemohl vydržet, jak králi slíbil a tak pošeptal tajemství, že má král "oslí uši" do vrby. Jenže jak to známe, šli kolem hudebníci, potřebovali kolíček do basy a co se nestalo? Ano, při muzice basa všem přítomným prozradila, jakou ozdobu to král nosí... Osobně nepatřím k lidem zvědavým, takže nikdy nevyzvídám a vždy mi bylo řečeno jen to, co ten dotyčný chtěl prozradit. Ale znám jedno znamení, jehož nositelé jsou dost zvědaví a jim něco prozradit se nevyplácí... Ale co bych chtěla zveřejnit, že některá rodinná tajemství se provalí při genealogii, když si někdo dělá rodokmen. Moje kamarádka to měla jako téma na Univerzitě 3. věku, strašně jí to chytlo, tak se pídila po matrikách a věřte nebo ne, zjistila, že její synovec (syn od bratra) má jiného otce a tak změnila rozhodnutí, na koho se rodinný dům přepíše... Zvláště generace našich dědů a babiček leccos před námi tajila, bylo to tabu a pak po desetiletích se nějaký vnuk v tom začne šťourat a vše se provalí, jenže to ti dotyční už většinou nejsou naživu.
Takže pokud vám někdo řekne, že bude mlčet jako hrob, nevěřte... Zdravím všechny linkaře, zejména ty nejmenované, oni si to totiž také zaslouží. Jana ☺
Heda|Dobrý večer,
je známo,že udržet tajemství je velmi těžké.Byly jsme s kamarádkami a vnučkami na dovolené.Vnučka kamarádky se na mě obrátila,že by mi chtěla říct tajemství,ale abych jej nevyzradila ani babičce... Slíbila jsem.Její babička je mojí "kamarádkou č. 1" a skutečně jsem nic nevyzradila,ani nevyzradím :-) Nikdy tajemsví druhých neposílám dál. Avšak moje tajemství nezná nikdo. Nosím si jej sama a ví o něm toliko Bůh :-)
Přeju všem pokojnou noc.
Jana Jirkov|Hezký večer Noční linko, protože jsem tišší povahy, dělala jsem často mým přátelům vrbu, protože se u mě mohli spolehnout, že budu mlčet jako hrob, jak se lidově říká a nikdy jejich tajemství nevyzradím. Nyní bych se však i já chtěla podělit s vámi všemi o jedno roztomilé tajemství, které skrývala střecha našeho panelákového balkonu. Jednoho dne k nám na balkon vypadlo z hnízda nedávno narozené vlaštovčí holátko. Nebohého ptáčátka jsme se ujali. Dali jsme ho do malé krabičky vystlané vatou, aby mu bylo teplo a dovezli jsme ho do našeho lesoparku, kde se ho ujali ošetřovatelé, kteří nám poděkovali, že jsme takto pomohli zachránit jeden ptačí život.
maruška|Milá noční linko, pročítám včerejší nl a vidím odkaz z Vancouveru, postrádám pana Erika z prosluněného Vancouveru/tak se vždy hlásil/ , dlouho jsem nečetla jeho zprávičku.díky, maruškaD
Marek|Před pěti lety jsem byl na srazu ze základní školy, kde jsem se setkal se svými spolužáky a učitelkami - večer jsme strávili v hospodě, kde jsme si dali kofolu. Když jsem se loučil se svou učitelkou přírodovědy, zatoužil jsem po něčem, po čem jsem tak dlouho toužil - požádal jsem ji o pusu, protože nikdy nezapomenu na ty její romantické hodiny v tai-či, které probíhaly ve stylu tichého šepotu, jako bychom si připadali jako v té písničce od Zuzky Norisové - Š-Š-Š. Paní učitelka mě vyhověla a ještě jsme si pošeptali své emailové kontakty.
Avšak jiné moje tajemství je daleko děsivější:
Před deseti lety jsem se chystal k maturitě a byl jsem v takové krizi, že jsem se pokusil spáchat sebevraždu tím, že jsem se chtěl vlastníma holýma rukama uškrtit - a skoro to vyšlo! Nikdo mi v tom nezabránil jen proto, že jsem byl doma sám! A když přesně o rok později tento rituál spáchala Iveta Bartošová, okamžitě jsem si vzpomněl na svůj pokus a soucítil jsem s Ivetou.
Deník si nepíši, a kdybych začal, tak bych musel být opatrný jako Ostravak Ostravski - směl by být publikován knižně, ale ne v celostátních novinách a obzvlášť ne v bulvárních! A až jednou skončím na smrtelné posteli, asi se mi nikdy nepodaří přemluvit své známé, aby mi na pohřbu zahráli moji nejmilovanější písničku Lucky Bílé - Tichý déšť - kdybyste viděla mé slzy dojetí, jak mě ta písnička dojímá!