Cukr

Takže si dnes, kdy ještě ani zdaleka není po Vánocích, jak se leckdo domnívá - Vánoce trvají od Štědrého dnes do svátku Křtu Páně, tedy do první neděle po Třech králích - popovídejme o vánočním slově cukroví. Pochází samozřejmě ze slova cukr, což je, jak praví Slovník spisovného jazyka českého, "nejrozšířenější přírodní sladidlo vyráběné z cukrovky nebo z cukrové třtiny". My dodejme, že cukr vyráběný z cukrovky je výrobek poměrně mladý, Evropa ho zná až od napoleonských válek, přesně od roku 1802, předtím zde byl znám jen cukr třtinový, a tak se pojmenování cukr původně týkalo právě jen třtinového cukru, ostatně z pojmenování rostliny, které my dnes říkáme cukrová třtina, slovo cukr vzniklo.

Výraz cukr k nám přešel už poměrně dávno ze staré němčiny, kde zněl zucker, ostatně stejně zní i v němčině moderní. K předkům dnešních Němců se pojmenování cukru dostalo z italštiny, tam se mu říká zucchero, což - u italštiny kupodivu - nepochází z latiny, ale ze španělštiny, kde se cukru a také cukrové třtině říká azúcar, což pochází z arabského as-sukkar. Arabové, když se dostali na Pyrenejský poloostrov, přinesli s sebou do té doby v Evropě neznámou cukrovou třtinu a naučili ji Araby nejen pěstovat, ale také nazývat. Z arabského sukkar je také francouzské sucre, z něhož je anglické sugar. Ruské sachar pak vzniklo z řecké podoby arabského slova, která zní sákcharon. Ale kolébka slova cukr není ani v arabštině, i Arabové cukrovou třtinu a její pojmenování vzali odjinud, praprapradědečkem našeho cukru je staré indické pojmenování cukrové třtiny slovem šakara.

Cukr je tedy slovo, které procestovalo skoro celý svět, a jeho původ je na tak běžný "český" výraz opravdu silně exotický.