CYNIK
Dnes si popovídáme o jazykovém zákulisí výrazu cynik, který bychom možná mohli vyslovovat i kynik, protože asi pochází od řeckého kyon, pes.
Ale ke kynikům a k psům se ještě dostaneme, teď si řekneme, co je cynik v moderní češtině. A budeme, jako obvykle, citovat ze Slovníku spisovného jazyka českého: "Mravně otrlý, bezohledný člověk; otrlec, nestoudník." Když slovník definuje přídavné jméno cynický, přidává ke všem těm silným výrazům ještě slovo necitelný, což mně se zdá nepřiléhavější. Cynika já vidím především jako člověka necitelného.
Slovo se k nám dostalo z latiny, kde cynicus znamenalo kynik, tedy vyznavač kynismu, což byl starořecký filozofický směr či škola. Zakladatelem kynismu byl ve 4. století před Kristem žijící Sókratův žák Anthisthenés a jeho nejpopulárnějším představitelem Diogenés ze Sinopy, ano ten, o němž skoro všichni víme, že žil v sudu. Naopak se neví, že mezi kyniky patřila i jedna žena, jmenovala se Hipparchiá. Pojmenování dnešním cynikům dalo to, že starořečtí kynikové pohrdali zákony, morálkou, náboženstvím, konvencemi a dávali to najevo svým pro ostatní silně pohoršivým chováním. To, že Diogenes žil v sudu, bylo to nejmenší. Nesmíme si ale myslet, že kynikové byli čistě jen výtržníci, byli to skuteční filozofové a jejich učení o tom, že ctnosti nejlépe dosáhneme omezováním tělesných potřeb, potlačováním vášní a tužeb, jistě stojí za vážné zamyšlení i dnes. Ale toto není rubrika o dějinách filozofie, toto je jazyková rubrika, a tak právem čekáte, že řeknu, jak vzniklo řecké slovo kynikós, z něhož máme slovo cynik.
V knihách jsem objevil celkem tři teorie, proč se kynikům říkalo právě kynikové. Jedna říká, že zakladatel kynismu Antisthenés učil na gymnáziu, které se jmenovalo Kynosarges, a to dalo jméno filozofickému směru, který zde pěstoval. Další dvě teorie vycházejí z toho, že kynikos je řecky psí, jak ostatně vidíme z běžně používaného slova kynologie, nauka o psech. Podle některých autorů si vyznavači kynismu, především Diogénes, sami hrdě říkali psi, čímž chtěli říct, že mají stejně málo potřeb jako tato zvířata. Podle jiných badatelů šlo naopak o nadávku, kterou nevhodně se chovající kyniky častovali řádní řečtí občané.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.