Královny jarní zahrady jsou pivoňky. Víte, jak je pěstovat?
Pivoňka keřovitá se pěstovala už před dvěma tisíci lety v Číně. Pivoňka lékařská, kterou pamatujeme ze zahrad našich babiček a mnozí ji také na zahradě máme, se jako okrasná a léčivá rostlina pěstuje už od středověku.
Ještě je tu pivoňka čínská (Paeonia lactiflora), kterou považujeme za mateřskou rostlinu téměř všech dnes pěstovaných kultivarů bylinných pivoněk. V zahradách se pivoňka čínská v současnosti objevuje jen zřídka.
Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa) je na jaře kvetoucí opadavý vzpřímený keř s ohromnými bílými, růžovými a červenými květy. Květy mohou být jednoduché, poloplné či plné. Kvete v dubnu až květnu. Dorůstá do výšky i šířky okolo dvou metrů. Množí se roubováním na kořeny semenáčků či pivoňky čínské, odkopky či hřížením. Říká se jí také pivoňka dřevitá.
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) dorůstá výšky 35 až 60 centimetrů. Stonek této bylinné pivoňky je v mládí huňatý, později olysává. Květy v průměru 9 až 13 centimetrů bývají obvykle růžové, fialové až purpurově červené. Zahradní odrůdy jsou často plnokvěté. Množí se dělením trsů.
Pivoňky obecně mají rády slunné, nanejvýš polostinné stanoviště. Jsou náročné na živiny v půdě. Půda má být lehká, neutrální. Pivoňky jsou většinou mrazuvzdorné, přikrývat je nemusíme, případně pouze první rok od výsadby. Pivoňky nemají rády přesazování, dobře si tedy rozmysleme, kam pivoňku vysadíme, abychom ji už nemuseli stěhovat.
Pivoňky kvetou většinou v dubnu a květnu. Čím jsou starší, tím jsou hezčí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.