Dalibor Janda slaví 45 let na hudební scéně: Potřebuju věřit tomu, co zpívám
Na hudební scéně září 45 let. Z řady jeho písní se staly hity. Třikrát ovládl Zlatého slavíka. „Když jsem vyhrával, dostával jsem jako kluk z Moravy nejvíc hlasů ze Slovenska.“ Na Slovensku dodnes koncertuje velmi rád.
Koncerty k 45. výročí hudební kariéry Dalibora Jandy odstartovaly. Nedávno hrál před vyprodanou Lucernou. „Hrát v Lucerně je určitě výjimečné. Ona je něčím jiná. Je zajímavá tím, že si člověk uvědomuje už jenom tu šatnu, kde se převlíká. Kdo všechno před ním už tam byl. A ať byla jakákoli doba, vždycky se významné oslavy konaly tam. Je tam i jiná tréma. Taková větší zodpovědnost,“ vyznává se k legendárnímu sálu.
Na koncertě nechyběla projekce, kde se promítaly fotky z dřívějších dob. Projekci plánují použít i na dalších koncertech. „Když se vidím v těch červených kalhotech… Asi jsem to nosil spíš z trucu proti těm lidem nahoře. Taky jsem měl strniště, ale dřív bylo potřeba být hladce oholený. Tak to se soudruhům taky nelíbilo. Dokonce někdo napsal, že jsem nesocialistický typ,“ usmívá se.
Překvapivá hudební spolupráce
Své fanoušky umí pořád překvapit. Před čtyřmi lety se spojil s Kapitánem Demem a nazpívali hit Pudeme domů a budeme někoho pomlouvat. „Mám rád výzvy. A když je ta písnička dobrá, jdu do toho. S Demem jsme se potkali na jedné akci. Znal jsem jeho hit Zlatíčka a líbí se mi jeho image. A on, že by si chtěl se mnou zazpívat. Poslal mi nahrávku a mně se to docela líbilo. Pak to vydal a říkal, že je to pecka a chtěl udělat klip.“
Vznikl klip ze slapské přehrady, kde jsou oba v bílém oblečení. Kapitán Demo hraje uprostřed vodní plochy na piano. Dalibor Janda přijíždí po vodní hladině na skútru:
Blízkou a plodnou spolupráci má se svojí dcerou Jiřinou. Mají několik duetů a společně vystupují. „Těším se, že jednou taky já budu hostem na jejích koncertech. Ale ona mě i hlídá, odhání ode mě ženský. To já už ji nehlídám,“ usmívá se. „Ale radil jsem jí, ať si muže nevybírá mezi umělci. To je jak námořníci – všude, kam přijedou, mají fanynky.“
Na písničce se musí vždycky dohodnout. „Já tam slyším sebe, neumím skládat pro druhý. Tak vždycky zjišťuju, aby jí to sedlo, aby si to upravila podle sebe. Někdy si upraví i text. A já to mám stejně. Potřebuju věřit tomu, co zpívám. Někdy se zpěváci bojí textařovi říct do očí, že jim text nesedí. Ale pak se to natočí a už to nejde vzít zpátky.“
Jaké je slovenské publikum? Které písničky musí na koncertě zaznít? Jak se musel popasovat s „pražským“ přízvukem jako kluk z Moravy? Je znám svými pěstitelskými úspěchy, loni vypěstoval 14 melounů. Budou i letos? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
