Duší jsem u divadla zůstala, svěřuje se Libuše Švormová ve své nové knize Děkovačky
Patří k významným osobnostem českého divadla, filmu a dabingu. Její hlas je neodmyslitelně spojen s postavou Angeliky. Na kontě má spoustu rozhlasových her. Je držitelkou Thálie i Ceny Františka Filipovského. A nedávné významné životní jubileum oslavila vydáním knížky Děkovačky Libuše Švormové.
Libuši Švormové je od letošního 23. srpna už neuvěřitelných 90 let. V souvislosti s tak významným výročím o ní vyšla řada článků v médiích, které ji potěšily. „Většinou to bylo ve slušných tiskovinách a dobře napsané. Byly to hezké články v několika časopisech.“
Přes obdivuhodný věk je stále plná energie a radosti ze života, k udržení fyzické kondice jí pomáhá pohyb. Některý ji baví, k jinému se musí trochu nutit. „Chodím hodně plavat, máme u nás hezký bazén, protože není kachlíkový, ty ráda nemám. A pak jezdím často do Chomutova na Kamencové jezero, tam je koupání jako u moře. Procházky mi dělají trošku obtíž, to je pravda, ale samozřejmě se do nich nutím.“
Dnes už by prý Angeliku natočit nešlo
V dabingu ztvárnila mnoho rolí, ale její hlas je jednou provždy spjat s postavou Angeliky. Zpočátku to pro ni byl spíše kýč, později si ale uvědomila, jaký se z filmů o Angelice stal fenomén. „Po právu uznávám, že tak, jak byla Angelika natočená, to by už asi ani nešlo. Jsou tam nádherný reálný scény ve Versailles, v objektech, kde by dnes natáčení stálo strašný peníze. Nevím, jestli o tom víte, ale Francouzi se pokoušeli natočit Angeliku nově ještě jednou a skončili po prvním díle. On totiž už nikdo Angeliku ani jinak nechtěl.“
K úspěchu Angeliky podle Libuše Švormové přispěla i krása hlavní představitelky, herečky Michèle Mecierové. „Byla pro mě nezapomenutelná. Musím říct, že je to jedna z nejkrásnějších tváří, které znám.“
Děkovačky Libuše Švormové
Jako poděkování divákům, fanouškům, kolegům i přátelům se Libuše Švormová ohlíží za svojí bohatou, dlouhou a krásnou kariérou v nově vydané knížce Děkovačky Libuše Švormové. Napsala ji společně s Patrikem Rozehnalem, který moderuje mimo jiné i pořad regionálních stanic Českého rozhlasu Humoriáda, kde bývá herečka pravidelným hostem.
Knížka, kterou je možné objednat na webu Radiotéky, je plná vzpomínek a fotografií z jejího profesního i soukromého života, na jedné z nich je i s Janem Otčenáškem. „To jsme tehdy byli s Janem partneři. Nebyli jsme za sebe vdaní, ale žili jsme spolu téměř dvacet let, než velmi předčasně ve svých čtyřiapadesáti letech zemřel.“
Takzvanou děkovačkou končí každé divadelní představení. Jaký je to pro herce pocit? „Děkovačka je hezký moment. Někdy bývá předlouhá, a to je fajn, i když se oponář zapotí.“ Jednu, tak trochu jinou děkovačku, zažila Libuše Švormová letos na jaře ve Vinohradském divadle, kde se rozloučila s divadelní kariérou. „Bylo mi to trochu líto, ale na druhé straně mi Tomáš Töpfer udělal krásný večer. Mnoho lidí nevědělo, že ten den končím, protože Pygmalion, kde jsem hrála, bude samozřejmě pokračovat, jen s jinou herečkou. Tomáš jim to ale na konci představení řekl, takže potom došlo k potlesku ve stoje a takovým těm věcem, co se člověku stanou jen jednou v životě,“ říká herečka a s úsměvem dodává. „Divadlo mě ale bavit nepřestalo, jenom jsem ho musela přestat hrát.“
Jak probíhaly oslavy 90. narozenin Libuše Švormové? Co prozrazuje v knížce Děkovačky v kapitole Pánská šatna o známých hereckých legendách? Nejen to si můžete poslechnout v rozhovoru s Alex.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
