Dvoutisícileté periody ve vývoji lidstva podle kabaly

Židé počítají svůj letopočet od stvoření prvních lidí Adama a Evy a jejich vyhnání z rajské zahrady Eden šestý den stvoření. K této události došlo podle židovské tradice před více než 5769 lety. Má smysl i v tomto kontextu uvažovat o koncepci milenia? Židovská mystika kabala učí, že ano. Uzavřené období 2000 let představuje pro židovské chápání vývoje světa důležitý mezník v lidské historii. Podle Talmudu Bůh ve své všemocné tvořivé moci vyměřil našemu světu 6000 let vývoje. První 2000 let jsou charakterizovány jako chaos. Následující dvoutisíciletí představuje období ve znamení Božího učení, Tóry. Konečně během posledních 2000 let existence světa se lidstvo dočká mesiášské doby, času konečného vykoupení.

Židovská mystika chápe 2000 let chaosu jako dobu, než lidé uznali Boha jako svrchovaného Stvořitele, Pána světa i lidských osudů. Prvním člověkem, který intuitivně poznal, že svět musí mít jediného tvůrce a vládce, byl biblický praotec Abrahám. Židovská tradice upřesňuje, že se tak stalo, když mu bylo 52 let. Abrahám se narodil roku 1948 židovského kalendáře a k poznání Boha, kterému pak učil i své potomky, tedy došel roku 2000.

Následující dvoutisíciletí mezi roky 2000 a 4000 židovského kalendáře se odvíjí ve znamení Božího učení, Tóry. V této době došlo k Božímu zjevení na hoře Sinaj a odehrály se všechny události zaznamenané v hebrejské Bibli. Je to doba velké duchovní tvořivosti, jež podle kabaly vrcholí v kodifikaci židovského ústního zákona - Talmudu. Tato doba tedy byla lidem vyměřena, aby pochopili smysl Božího slova a řídili se jím, aby se stali hodnými následující, třetí etapy dějin světa. V této době mezi rokem 4000 a 6000 židovského kalendáře má lidstvu přijít Mesiáš - Vykupitel. Protože však podle židovského kalendáře máme již rok 5769, dny Mesiáše možno podle takové nauky očekávat v následujících 231 letech.

Kabala současně upřesňuje povahu mesiášské doby, a to odkazem ke stvoření světa. Bůh jej utvářel 6 dní a poté své dílo završil šabatem, dnem odpočinku. Tento den má být zasvěcen duchovnosti a zvláštní péči o duši, kterou Bůh vložil do našich těl. Avšak tak jako se sedmý den týdne, šabat, liší od předcházejících šesti všedních dnů, tak se i prvních 6000 let ve vývoji lidstva bude lišit od 7. tisíciletí. Šest tisíc let lidské existence má být podle kabaly jen přípravou na toto tisíciletí, které bude v porovnání s předcházející dobou představovat jiný svět. Svět harmonie šabatu celých lidských dějin. Svět uznání jediného Boha všemi lidmi, čas svatosti, pokoje a bratrské lásky, dokonalého souladu všeho živého před Boží tváří.